Házení zmrzlinou, spouštění vačice i mlácení lidí. Nejpodivnější silvestrovské tradice z celého světa
V Česku máme silvestrovských tradic pomálu. Většinou se skládají z extenzivního pití tvrdého alkoholu, přípitku bublinkami, chlebíčků a olíbávání cizích lidí. Ale mohli jsme na tom být i hůř. Nebo lépe. Konec gregoriánského kalendáře se totiž různě ve světě slaví… různě.
- Určitě víte, že jsme na silvestra posedlí ohňostroji. Ale prazáklad silvestrovských výbuchů pravděpodobně leží v předkřesťanských tradicích a víře v to, že hlasité zvuky odhánějí zlé duchy. Na Filipínách se proto o půlnoci i hlasitě troubí. To ale není jediná jejich zvláštnost, místní děti taky musejí o půlnoci desetkrát vyskočit, aby hodně vyrostly.
- Co se Evropy týče, hlasité zvuky pocházejí původně z Francie. Tam se taky věří, že první, kdo na nový rok přijde do vašeho domu, symbolizuje, jaký bude celý rok.
- V Belgii a Rumunsku farmáři tradičně šeptají přání nového roku do ucha kravám. Aby byl hojný rok.
- V Irsku se vyhánějí zlí duchové tím, že házíte chlebem o stěny a dveře.
- A není to jediný pečivovitý zvyk ze světa. V Řecku se na Nový rok peče takzvaná vasilopita, což je chléb, do kterého je zapečená mince.
- Ve skotském městě Stonehaven se slaví slavnost Hogmanay. Koná se průvod, ve kterém speciálně cvičení odborníci točí hořícími koulemi ve vzduchu.
- Dánové prý sbírají nádobí po celý rok a pak ho hodí svým přátelům před dveře. Když najdete na Nový rok přede dveřmi spoustu střepů, máte radost. Páč máte hodně kamarádů.
- V Gruzii se dříve lidé mlátili po hubě, aby byli v dalším roce silní.
- Ale pak je tu samozřejmě Japonsko. Tam zazní tradičně na silvestra sto osmkrát zvon za každou špatnou lidskou vlastnost. Počítá se lidská hloupost, chamtivost a všechno možné. A pak se Japonci nahlas smějí, protože to má přinést hodně štěstí.
- Ve Španělsku (a v poslední době i v USA a v jihovýchodní Asii) se jí „12 hroznů štěstí”. Španělé jedí o půlnoci dvanáct hroznů společně s údery zvonu na věži Puerto del Sol, aby měli v následujícím roce kliku.
- Italové házejí poslední den roku nepotřebné předměty z okna. V posledních letech se tenhle zvyk uchytil i v JAR. K nelibosti místních úřadů.
- Zatímco na Manhattanu se slavnostně spouští slavná silvestrovská koule, v městečku Clay’s Corner v Severní Karolíně se spouští vačice v teráriu.
- V Rumunsku zase mezi Vánocemi a silvestrem vyhánějí ze vsi zlé duchy tím, že se šest až čtyřiadvacet mužů převleče za medvědy a tančí. Pak předstírají smrt a znovuoživení, které symbolizuje příchod jara.
- Švýcaři hážou kopeček zmrzliny na podlahu pro štěstí v následujícím roce. Holt bohatá země.
- V Ekvádoru si trochu morbidně na silvestra připomínají epidemii žluté zimnice, která zemi zruinovala v roce 1895. Tenkrát se nebožtíci pálili v rakvích i s veškerým oblečením, takže se dodnes na konec roku pálí hadroví panáci i portréty slavných osobností. Politici, celebrity, ale i superhrdinové. Je to něco mezi Halloweenem a pálením Guye Fawkese.
- V Brazílii se pak lidé vrhají do moře. Mají „přeskočit sedm vln” a pokaždé si něco přát. Bohyně moří jim pak přání v následujícím roce vyplní.
- Ve Venezuele je zase dobrým zvykem napsat své přání na papírek a o půlnoci ho spálit.
- V celé Jižní Americe je pak zvykem brát si na silvestra barevné spodky. Žluté pro štěstí a červené pro vášeň.
- V Číně se mimochodem červené spodky dávají. Totiž v rámci čínského kalendáře se narodíte v nějakém roce, kupříkladu roce draka. A pokaždé když se po dvanácti letech rok draka vrátí, měli byste každý den nosit něco červeného. Ale řada lidí není komfortní s tím, že všichni uvidí, jak je jim už 24/36/48/60… Takže červené spodky. Ale to už se netýká gregoriánského kalendáře, o koncích roku v jiných kalendářích zase příště.
