Chodící vetřelci vs. motorizovaní predátoři aneb absurdní válka o pár dlažebních kostek v centru Prahy

red

Velká vlna nevole dopadla na hlavy pražských radních, když řidičům aut dočasně znemožnili průjezd okolo Národního divadla ve směru ke Karlovu mostu. Samozvaní dopravní experti tehdy zaplavili sociální sítě a rozohňovali se nad arogancí moci. Když už se zdálo, že příliv emocí opadl, padlo rozhodnutí o prodloužení uzavírky. Smetanovo nábřeží se tak během půldruhého roku stalo místem se zřejmě nejdiskutovanější dopravní situací v metropoli. Zatímco v Moskvě kolabuje doprava, New York se potýká s nedostatkem parkovacích míst a Berlín zakázal vjezd do centra vozům s dieselovým motorem, nejpalčivějším problémem dopravy v Praze je jeden krátkodobě uzavřený jízdní pruh.

V současnosti je navíc vyřešen i ten, a tak by se dalo předpokládat, že jsou všichni spokojení. Až na architekta Adama Gebriana, který se k zásahu do veřejného prostoru vrátil poměrně kritickým komentářem. Upozorňuje v něm především na nedostatečnou komunikaci kompetentních osob, která z celé situace udělala absurdní drama. Na příkladu Paříže přitom dokládá, že podobné diskuze nebyli ušetřeni ani její obyvatelé, ale starosta si za svým rozhodnutím stál a férově přiznal, jak se věci mají. A to je přístup, který v českém prostředí stále chybí.

„Je to klasický konflikt lidi versus auta. Ale ve skutečnosti to nejsou žádní lidi versus auta, jsou to lidi versus lidi, akorát jedna část chodí pěšky nebo jezdí tramvají, a jiní sedí v autě. A právě ti, co sedí v autě, tak většinou tyhle změny vnímají jako nějaký útok na ně samé, jako snahu o to zhoršit jejich životní prostor. Myslím si, že je potřeba říct férově, že to tak doopravdy je. Skutečně se jedná o zlepšení situace pro jednu skupinu a zhoršení pro tu druhou. Zažil jsem to v Paříží, kde se starosta neschovával před nařčením, že tamní změna zhoršuje situace pro určitou skupinu lidí. Naopak se tomu postavil čelem a oznámil, že si toho je vědomý, ale stejně v tom hodlá pokračovat, protože to podle něj má smysl,“ popisuje Adam Gebrian svou zkušenost ze zahraničí s tím, že podstatné je, aby bylo všem jasné, proč a s jakým záměrem se změny dělají. Zvlášť, pokud jde o provizorní a rychlá řešení, která můžou často působit odpudivě. 

Pokud vám záleží na podobě nejen pražského veřejného prostoru a chcete vědět, jaké realizace jsou jeho součástí, nenechte si ujít další epizody sérií Gebrian: Plus/Minus a Překvapivé stavby z produkce internetové televize Mall.tv.