Střet dvou diametrálně odlišných kultur: Podívejte se, jak obstojí renesanční výpůjčka v 21. století
Pět, čtyři, tři, dva, jedna, začínáme! Už v pátek 1. července prohlásí prezident Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary Jiří Bartoška 56. ročník za oficiálně zahájený. Ten letošní uvede na dvě stovky filmů, přičemž tři desítky z nich premiérově a za účasti delegací jejich tvůrců a herců z celého světa. Jejich promenáda po červeném koberci bude dozajista pozoruhodná, za vidění stojí ale i samotné lázeňské město, zejména jeho ikonická Mlýnská kolonáda.
Centrum Karlových Varů patří Mlýnské kolonádě zastřešující přírodní prameny, které se pod ní nachází. Zdánlivě jednoduchá věc, která je ale důmyslným skloubením praktického a vkusného rozšíření veřejného prostoru. Chrání před rozmary počasí a zároveň umožňuje zůstat venku na čerstvém vzduchu. Za návrhem dnešní kulturní památky stojí Josef Zítek, autor Národního divadla v Praze. Zajímavostí je, že obě stavby vznikaly zhruba ve stejné době. Architekt a kritik veřejného prostoru Adam Gebrian na největší karlovarské kolonádě oceňuje mimo jiné její velmi dobře fungující symetrii a jednoúběžníkovou perspektivu.
„Kolonáda je tvořena 124 sloupy s korintskými hlavicemi, a mně přijde krásné, jak je uspořádána do několika různě širokých řad. Díky tomu je celá stavba vizuálně mimořádně vděčná a neomrzí se ani po opakovaném dlouhém procházení. Architekti jsou dnes vedeni k tomu, aby zbytečně nevyužívali již překonaných a zastaralých prvků, ale Mlýnská kolonáda je důkazem, že to neplatí vždy. Tomu stylu se říká neorenesance, neboli vypůjčení různých věcí, které jsou staré klidně i několik stovek let, a já si myslím, že v tomto případě, je to pořád krásné,“ říká Gebrian.
Pokud vás zajímají i další architektovy karlovarské postřehy, sledujte sérii Gebrian: Plus/Minus na internetové televizi Mall.tv - zde.
