Staromák ve víru vášní aneb mnoho povyku pro nic
Mariánský sloup historicky stával na Staroměstském náměstí jako výraz díkůvzdání za vítězství ve třicetileté válce, ale v roce 1918 byl stržen skupinou anarchistů vedenou pražským bohémem Frantou Sauerem. Přestože snahy o obnovu začaly bezprostředně po jeho zničení, základní kámen repliky byl položen o víc než sto let později. Podle architekta Adama Gebriana provázela celou rekonstrukci nepochopitelná kontroverze, která div že nepřešla v novodobou třicetiletou válku, protože jak zastánci, tak odpůrci nového Mariánského sloupu nehodlali složit zbraně bez boje!
Adam Gebrian je architektem a kritikem veřejného prostoru, který se záměrně straní diskuzí na aktuální témata. Chladným ho nechávají události, které vyvolávají vlnu emocí proto, aby o pár dní, týdnů, nebo měsíců upadly v zapomnění. Právě tak na něj působil haló-efekt, který způsobilo znovuvztyčení nového Mariánského sloupu, upravené repliky původního raně barokního pískovcového sloupu na jednom z nejdůležitějších náměstí v Praze. Proto se unáhlených soudů zdráhal a jeho zasazení do veřejného prostoru okomentoval až s odstupem času. Díky tomu se ukázal i praktický přínos pomníku.
„Mně přijde dobré, že tady na Staroměstském náměstí máme Mariánský sloup a Husův pomník. V něčem si jsou podobné a v něčem naopak rozdílné. Husův pomník je podstatně větší a zabírá rozsáhlejší plochu. Největší rozdíl podle mě ale spočívá v tom, jak se zachází se schody, které k oběma objektům přímo náleží. U Mariánského sloupu jsou schody velmi populární a lidi na nich rádi sedí. Přestože by to u Husova pomníku mohlo být úplně stejné, tak není, protože jeho schody jsou schované za záhony, za plotem, a lidi sedí na lavičkách daleko od toho pomníku. Myslím si, že to je chyba a že by mělo mít možné sedět přímo na schodech u něj,“ má jasno Gebrian.
Pokud vás zajímají i další jeho kritické postřehy, sledujte sérii Gebrian: Plus/Minus na internetové televizi Mall.tv - zde.
