Neděle s Jiřím Paroubkem: Buldozer české politiky slaví 70 let. V minulosti vyhrál volby i se soudil s Reflexem

Jiří Paroubek se narodil v Olomouci, v šesti letech se však přestěhoval s rodiči do Prahy. Již na gymnáziu se podle spolužáků zajímal o politiku, což se projevilo i tím, že v den svých 18. narozenin podal přihlášku do Československé strany socialistické (ČSS). Následně vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze.

Po skončení vojenské služby nastoupil do podniku Restaurace a jídelny (RaJ) v Praze 1. V tomto období Paroubkova kariéra stoupala na všech frontách - v RaJ se vypracoval na vysoký post ekonomického náměstka a mezi socialisty se stal nejmladším členem jejího širšího vedení, ústředního výboru. V roce 1979 se oženil se Zuzanou Zajíčkovou a v roce 1984 se manželům narodil syn Jiří.

V roce 1986 Paroubek z ČSS odešel a po pádu komunistického režimu v roce 1989 vstoupil do obnovené ČSSD. Hned zamířil do jejího vedení, stal se ústředním tajemníkem a v roce 1993 neúspěšně kandidoval na předsedu strany proti Miloši Zemanovi.

Tato prohra jej odsunula mimo hlavní dění v sociální demokracii. V dalším období se pohyboval v komunální politice a podnikal jako ekonomický poradce. Byl členem pražského zastupitelstva a v roce 1998 se stal náměstkem pro oblast finanční politiky.

Jeho politická kariéra dostala nečekaný obrat v srpnu 2004, kdy se stal ministrem pro místní rozvoj a především pak v dubnu 2005, kdy překvapivě převzal po Stanislavu Grossovi (ČSSD) funkci předsedy vlády. Okamžitě se stal jedním z hlavních hráčů na české politické scéně a dokázal vrátit rozloženou ČSSD opět na pozici jedné ze dvou nejsilnějších stran v Česku. V květnu 2006 jej pak mimořádný sjezd zvolil předsedou strany.

Paroubek jako premiér proslul svou razancí, jeho styl ale často budil silné emoce. Dodnes například zůstává v paměti ostrý policejní zásah proti technoparty CzechTek v červenci 2005. Zatímco prezident Václav Klaus označil policejní akci za hrubou chybu, tehdejší ministr vnitra František Bublan i předseda vlády Paroubek zákrok policie hájili jako nezbytný.

Pod Paroubkovým vedením ČSSD vyhrála krajské a senátní volby 2008 a volby do Poslanecké sněmovny 2010. Paroubek se tak stal z pohledu voleb do té doby nejúspěšnějším politikem sociální demokracie po roce 1989, do vlády však ČSSD nedovedl. Právě po sněmovních volbách v roce 2010, v nichž ČSSD navzdory volebnímu vítězství nezískala dostatečný počet mandátů na sestavení vlády, Paroubek rezignoval na předsednickou funkci.

V dalších měsících se vztahy mezi Paroubkem a ČSSD zkomplikovaly. Část sociálních demokratů se snažila distancovat od jeho éry, naopak Paroubek nebyl spokojen s prostorem, který ve straně dostával. Postupně se v médiích začaly objevovat spekulace o jeho odchodu a nakonec v říjnu 2011 z ČSSD vystoupil. Paroubek, který byl od od června 2006 do srpna 2013 poslancem, po odchodu z ČSSD založil novou politickou stranu Národní socialisté - levice 21 (NS-LEV 21), se kterou se pak několikrát pokoušel uspět ve volbách. V čele LEV 21 skončil na podzim 2014, o dva roky později z ní odešel.

Následně se v roce 2017 neúspěšně pokoušel o návrat do ČSSD. Jeho návrat si tehdy nepřáli premiér a donedávna předseda strany Bohuslav Sobotka ani volební lídr sociální demokracie Lubomír Zaorálek. Naopak ho mj. podpořil bývalý šéf ČSSD, prezident Miloš Zeman. "Já bych byl méně kategorický než dnešní vedení ČSSD," řekl Zeman. Jeho návrat by umožnil s ohledem na Paroubkovy zásluhy. Podle Zemana Paroubek prošel dvěma fázemi. V první vytáhl sociální demokracii z bídy, ve které se ocitla po období, kdy ji vedli Vladimír Špidla a Stanislav Gross. Ve druhém pak podle něj Paroubek "zpapaláštěl". Zeman svůj názor zdůvodnil památným Paroubkovým výrokem, když se chlubil před novináři svým příjmem. "Tato věta - 'kdo z vás to má' - natolik nakrkla zejména sociálnědemokratické voliče, že od té doby šel Jiří Paroubek dolů," řekl Zeman.

Paroubek po neúspěchu u ČSSD v roce 2018 kandidoval jako nezávislý do Senátu, v obvodu Ostrava - město, kde kandidoval s podporou ostravských sociálních demokratů i předsedy strany Jana Hamáčka, ale neuspěl.

Zásadní změnu udělal Paroubek také v soukromém životě - v roce 2007 se po 28 letech manželství rozvedl a znovu oženil. Jeho druhou manželkou se stala tlumočnice Petra Kováčová, v listopadu 2009 se manželům narodila dcera Margarita. V roce 2021 se pár rozvedl.

Podle některých médií Paroubek nyní zvažuje kandidaturu ve volbě prezidenta republiky v příštím roce.

7. května 2014 Ústavní soud zamítl stížnost Petry Paroubkové, která požadovala od týdeníku Reflex omluvu za 739. díl Zeleného Raoula pojmenovaný Paroubkovy erotické fantazie. Spor manželů Paroubkových s Reflexem tak definitivně skončil.

Alespoň na české půdě. Jiří Paroubek hned po vynesení rozsudku ČTK sdělil: „Pokud chce (Ústavní soud) celoevropskou ostudu, tak my mu jí dopřejeme,“ s tím, že se obrátí na Evropský soud ve Štrasburku. V tuto chvíli nejspíš už připravuje sofistikované překlady bublin – např. „Poběž tygře!“ - do všech unijních jazyků. A paní Petra běhá po městě, aby obstarala svému manželovi pro dokazování lživosti karikatur před evropským soudním dvorem sadu nových slušivých trenýrek.

K rozsudku se vyjádřil také Zelený Raoul: „Úloha sexuálních fantazií pro funkční a dlouhotrvající manželství byla mnohokrát popsána. Jsou lidé, kteří myslí na slavnou herečku či herce, jiné vzruší myšlenky na pivo nebo sportovní klub. Na tom, že Jiřího Paroubka přivede k erekci představa spolustraníků, třeba Jandáka, nevidím nic špatného ani úchylného. Nehledě na to, že v uvedeném díle je postupně nazýván šikulou, pašákem, krasavcem, Delonem, divochem či tygrem. Co by za to jiný muž dal?!“

Za redakci dodejme, že v inkriminovaném komiksu dokonce Jiří Paroubek běží, což se mu určitě nestalo už několik desetiletí.

Jiří Paroubek se během svého působení v české politice dostal několikrát i na titulní stranu Reflexu. Velkou pozornost vzbudila obálka, která reflektovala jeho účast na průvodu Prague Pride v roce 2011 s titulkem Teplé české léto.

Poslední velký rozhovor s Jiřím Paroubkem vyšel v Reflexu v roce 2015. Stalo se tak deset poté, co ze země zvedl Stanislavem Grossem rozloženou ČSSD a na dlouhá leta z ní udělal hlavní levicovou stranu v Česku. 

Pane expremiére, vypadáte o dobrých patnáct kilo mladší. Děje se něco?

Odpadly stresy, cvičím, mám na sebe víc času a hodně jsem v přírodě.

V přírodě? Jak to myslíte?

Ve Velké Chuchli u Prahy mám dům a zahradu, kde pěstuju květiny a tak. Navíc ve skleníku mám saláty a okurky, ale to je okrajový zájem.

Cvičíte ještě omlazovací ­cvičení čínských císařů, jak jste to prezentoval před časem na ­You­Tube?

Už méně. V zimě jsem cvičil ve fitness, rozbolela mě třísla, takže jsem začal chodit na fyzioterapii. Naučil jsem se tam výborné protahovací cviky. Věnuju se jim minimálně půl hodiny denně a jsem spokojen. Až se vrátím z letní dovolené, znovu se pustím do čínského cvičení chuej čung kung.

Mnoho lidí bylo překvapeno, že právě vy se věnujete alternativním léčebným postupům.

Proč? Cvičím tak už čtrnáct let. Je to spíš takové duchovně-fyzické cvičení, které mě zbavilo bolestí zad a pomohlo ke koncentraci. Cvičit je možné v každém věku. Víte, každý z těch patnácti cviků představuje určitý zásah do organismu a…

Zvoní mobil. Jiřímu Paroubkovi se hlásí jeho burzovní makléř, což je přes reproduktor slyšet i na druhé straně stolu. Zdvořile se ho ptá, jaké akcie má koupit.

Paroubek: „Tak koupíme za ten zbytek peněz stříbro, jo, jo, koupíme to. Bohužel je tam od pátku nárůst.“

Makléř: „To Řecko nikdo nečekal.“

Paroubek: „To je pro nás docela dobře. Škoda že jsem váhal v ten pátek. Tak to zkuste koupit a zavolejte mi.“

Místo politiky obchodujete s akciemi?

Částečně. Tento měsíc jsem vydělal dvě stě tisíc a jsem zhruba na miliónu korun. Teď nakupuju pozice zlata a stříbra. Chtěl jsem vzít i pšenici, ale bohužel ve čtvrtek jsem ji prodal a ona šla s cenou nahoru.

Zmínka o Řecku se vztahovala k pšenici?

Zejména ke zlatu a stříbru. Očekával jsem, že to tak dopadne. Ceny zlata porostou o pět deset procent (pondělí 29. 6.; pozn. red.) a stříbra o osm až dvanáct procent.

Makléř znovu volá a chce vědět identifikační údaje, aby mohl provést nákup.

Paroubek: „Nakupte to na celý objem, já myslím, že je to pořád slušná cena. Takže se dnes ještě uvidíme. Díky a na shledanou.“

Nákup a prodej akcií je váš hlavní zájem?

Zabývám se ekonomickým poradenstvím a peníze investuju tímto směrem. Nějaký čas mi trvalo, než jsem se zorientoval, ale dnes některým komoditám docela slušně rozumím. Sleduju trendy a dokážu odhadnout dopředu krizové jevy. Když vám dlouhodobě klesá cena zlata a stříbra, můžete nakoupit. V předchozích dnech to bylo na minimu a během tří až šesti týdnů se to může dostat na slušnou úroveň.

Jaký postup byste doporučil, aby to člověku vyneslo nějaké slušné peníze?

Zvolil bych derivátový produkt s pákou tři. Místo pěti procent máte patnáct procent a místo deseti najednou třicet procent. Jen je však dobré mít pevné nervy a počkat si. (Jiří Paroubek tím zřejmě popisuje obchodování s takzvanou finanční pákou, kdy je možné obchodovat v násobně vyšších finančních objemech, než kolik má investor k dispozici. V případě páky 3:1 tak může dosáhnout trojnásobného zisku, ale i trojnásobné ztráty – pozn. red.)

K čemu povede nestabilita v Řecku?

V Evropě nastanou čas od času klíčové okamžiky a bohužel politické elity v nich často selžou. V předvečer první světové války si také všichni politici mysleli, že jsou to jen manévry, udělali mobilizaci a pak jim generální štáby řekly: My to už nemůžeme zastavit. Teď už se Řecko taky nedá zastavit. Shodou okolností tam zítra jedu.

Pomoct to zastavit?

Ne, na dovolenou.

A politická perspektiva?

Řekové jsou odolní, protože za sebou mají čtyři státní bankroty. Na rozdíl od nás je tahle zkušenost v jejich genech. Jinak si myslím, že takové ty kecy guvernéra české centrální banky Singera, že se nás to nedotkne, jen dokazují, že ten chlap tomu nerozumí.

Proč tomu podle vás Singer nerozumí?

Já ho poznal, ještě když pracoval v Price Waterhouse Coopers a byl výborný, takže nevím, co se s ním stalo. Jestli na to nemá, nebo je ve vleku zájmových skupin? Možné je obojí.

Takže co se podle vás stane?

Rozhýbe se poměr eura a dolaru. Na euro je přímo navázaná koruna, takže to zasáhne tak či onak všechny komodity na trhu. A když ne přímo, tak přes dolar. Bohužel tady všichni jenom chtějí veřejnost chlácholit. Jako například premiér Sobotka.

A Babiš?

Ten tomu nerozumí už vůbec.

Co se může stát v Řecku?

Když budou politici stále jednat a jednat, výsledek bude horší a horší, než kdyby Řekové snížili důchody o dvacet procent nebo Západ odepsal nějaké úroky. Vždycky má všechno svoji cenu a jen několik politiků na úrovni Evropské unie chápe, o co se tu hraje.

O co se tu hraje?

Nenechat dojít krizi tam, kam pravděpodobně dospěje v nejbližších dnech. Pro euro to bude mít nepříjemné důsledky, pro Evropu také. Nacházíme se totiž v době pozitivního ekonomického růstu a tohle může být zpomalující faktor. Jak jsem řekl, ovlivní to relaci dolar–euro a cenu komodit, včetně ropy a plynu, což jsou faktory, na nichž je oživení postavené.

Kdy došlo ve vztahu k Řecku k selhání elit? Před šesti lety, čtyřmi lety, nebo dnes?

Myslím, že teď. Chtělo to trpělivě jednat, ale většina evropských elit se chtěla zbavit krajně levicové řecké vlády v čele se Syrizou. Dnes to vypadá, že se jim to nepovede, protože vláda podstoupí referendum a Řekové je podrží.

Co byste dělal na místě řeckého premiéra Ciprase?

Takové nervy jako Cipras bych neměl a raději bych hledal kompromisní stanovisko. Mezi námi: vyjednávací pozice Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu byla podivná. Když řecká vláda nabídne snížení zbrojních výdajů a je odmítnuta s odůvodněním, že jde o nesystémové opatření, zdá se, že Mezinárodní měnový fond jedná v zájmu zbrojařských koncernů.

Kdyby místo Syrizy byla v čele vlády standardní strana pravice nebo levice, přístup mezinárodních institucí vůči Řecku by nebyl tak tvrdý?

Určitě. Málo platné, tohle je strana svého druhu. Premiér Cipras sám byl vždycky politický agitátor a změnit se na přiměřeně oportunistického politika není lehké. Zřejmě uvěřil tomu, co říká, a snaží se své sliby dodržet.

Pane Paroubku, vraťme se teď o šest let zpátky, když se Ústavní soud České republiky měsíc před předčasnými sněmovními volbami rozhodl zrušit je s odůvodněním, že procedurálně nešlo o správný postup. Vás to tehdy připravilo o volební vítězství a premiérské křeslo. Jak to vidíte s odstupem?

Byl to podraz nejen na mě. Znamenalo to násilný zásah do všech politických procesů. Do té doby se předávání moci odvíjelo na ose pravice–levice. Po tomto zásahu tehdejší politická elita ukázala, že už ani neumí vyhlásit předčasné volby. Do hry pak vstoupily Věci veřejné a na kritice tradičních stran se začala profilovat také Fischerova úřednická vláda. Eroze politického systému pokračovala v pravicové vládě Petra Nečase. Následně se jako spasitel vynořil Andrej Babiš, tedy populista mimo běžnou osu pravice–levice.

Co podle vás soudce motivovalo? Podobný způsob vyhlášení předčasných voleb v roce 1998 prošel. Navíc ho tehdy právně obhajoval i Pavel Rychetský, jenž byl v roce 2009 najednou proti.

Předseda Ústavního soudu České republiky Rychetský nikdy neprojevoval tak velkou odvahu, aby si takový krok dovolil bez náležitého krytí. Vidím za tím rukopis ­určitých zájmových skupin.

Jakých?

Stejných, co vyslaly v létě 2009 fotografy do italského Monte ­Argentaria na setkání Mirka Topolánka s podnikateli. Volebně de facto vyřídili ODS a následně se obrátili proti sociální demokracii.

Ty fotky donesl do MF Dnes bývalý šéf rozvědky generál Randák, jenž později pracoval pro Babiše. Myslíte tento zájem?

V jednom z článků jsem se nedávno řečnicky zeptal, jestli pro Babiše nepracoval už tenkrát. Víc se k tomu nechci vyjadřovat.

Politický svět se ve volbách 2010 změnil částečně a v roce 2013 úplně. Vy jste krátce před volbami 2010 měli speciální průzkumy STEM, které vám předvídaly výrazně přes třicet, ale nakonec to skončilo na dvaadvaceti procentech. Co se tehdy odehrálo?

Volební manažer Tvrdík mě pár dnů před volbami skutečně přesvědčoval, že má průzkumy, které mluví o výsledku nad třicet procent. Podle mě musel vědět on i analytik Ota Novotný, že v posledním měsíci jdou preference ČSSD dolů. Neinformovali mě a mysleli, že dojde k něčemu jako před volbami 2006, kdy se svět rozdělil na pravici a levici. Možná nechtěli panikařit, ale v každém případě mi to měli říct a možná se dalo něco dělat. Těžko, ale dalo.

Sociální demokracie nakonec zvítězila, ale málo. A vy jste odstoupil. Pověst říká, že jste chtěl rezignaci jen nabídnout a nečekal jste, že ji kolegové ve vedení ČSSD přijmou. Necítil jste se zrazený?

Znám povahu lidí z vedení ČSSD. Jsou zvyklí se vézt, a když mají něco vytvořit, už je to horší. Viděl jsem, že v souboji o interpretaci výsledku voleb mi nikdo z nich nepomůže. Kdyby mě tehdejší vedení podpořilo, asi bych se rozhodl jinak, ale to už Sobotka a Hašek hráli na sebe. Žádná podpora se nekonala a dnes jsou možná rádi, že jsou reálně na nějakých 15 až 17 procentech.

Vaše rezignace kontrastuje s postojem Bohuslava Sobotky, jenž v následujících volbách získal ještě o dvě procenta méně, ale odmítl odstoupit.

Nechci jeho postoje hodnotit. Pro sociální demokracii to byla další ze série špatných volebních výsledků, které se táhnou od krajských voleb na podzim 2012: přes ztráty v Senátu, prohrané evropské volby a katastrofální výsledek v komunálkách na podzim 2014. Jestli s tím v ČSSD něco neudělají, vrátí se příští rok v krajských volbách k 13 až 15 procentům jako před mým příchodem.

Takže nelitujete své rezignace?

Kdybych to neudělal a pokračoval, už bych pravděpodobně nežil.

Jak to myslíte?

Krátce po volbách jsem si nechal v nemocnici udělat zdravotní testy a všechno v těle se mi splašilo. Počínaje cukry, na což jsem nikdy netrpěl, přes oba cholesteroly, triglyceridy, prostě všechno špatně. Po roce a půl jsem měl tytéž testy skvělé. Pochopil jsem, že nestojí za to, abych podroboval sebe a svou rodinu takovým stresům. Život má větší hodnotu. Mám malou dceru, o niž se musím starat, takže ať si to zkusí zase někdo jiný.

Pane Paroubku, když někoho politika baví jako vás, je to návyk srovnatelný s tvrdými drogami. Neříkejte, že jste tomu tak lehce odvykl.

Mám dnes jiné drogy.

Stříbro, zlato, pšenici a salát?

To nemyslíte ­vážně.

A proč ne?

I nákup akcií je věc odhadu a intuice. Během krátké doby můžete buď všechno prohrát, nebo naopak vydělat slušné peníze. Život je také o jiných věcech. Politika je prima, ale když veřejnost nemá zájem, proč v tom pokračovat? Míra mého idealismu je pro tuto chvíli vyčerpána.

Vaše velké téma jsou média a váš obraz v nich. Připustil jste si někdy, že část vaší osobnosti mohla určité společenské vrstvy děsit a že média jen odrážela jejich pocity?

Když jsem byl v politice, nebyla mediální scéna příliš pluralitní, což zformovalo můj mediální obraz.

A dnes?

Teď už není pluralita prakticky žádná.

Jak to souvisí s vaším mediálním obrazem?

Uvedu příklad. Ve Francii máte na rozdíl od nás velmi pluralitní média. Příklad za všechny: vedle sebe tu funguje vlivný levicový deník Le Monde i pravicové Figaro, takže informace o lídrovi socialistů nebyla jednostranná jako u nás. Já jsem nikdy nic neukradl a nedopustil se nečestného jednání, přes­to jsem byl líčen jako zlo horší než komunisté. Nepřipouštím si žádné svoje zavinění. Je to logické. Kdybych měl osm procent jako Vladimír Špidla, asi by mě chválili.

Odpovězte mi na několik takzvaných kdyby otázek. Takže: kdybyste byl po volbách 2013 v roli Bohuslava Sobotky, spoluvládl byste s Babišem?

Určitě bych usiloval o menšinovou vládu s podporou napříč Parlamentem a s Babišem bych se snažil nevládnout.

Proč?

Už v roce 2010 jsem mohl uzavřít koalici s Bártou z Věcí veřejných. Kdybych mu nabídl šest ministrů, měl jsem ho. Já mu však nechtěl ani podat ruku.

On vás ovšem ve volební kampani označoval za dinosaura české politiky.

Podobně před volbami tituloval Kalouska, ale pak s ním šel do koalice.

Dobře, proč byste tedy s Babišem nevládl?

ANO je strana, která hájí v první řadě zájmy několika nejbohatších lidí, oligarchů. Stále však věřím, že mnoho českých miliardářů chce pracovat pro národ a nepřistoupí na kšefty s Babišem. Jinak se ocitneme v situaci, kterou bych označil slovy ukrajinizace české politiky.

Jaké parametry má ukrajinizace?

Nejvlivnější ukrajinští politici léta fungovali jako figurky v rukou několika oligarchů-miliardářů. To je vzdáleno mé představě politiky. Odpovědně proto říkám, že například ODS udělala hodně přešlapů a vůči mé osobě se dopustila mnoha podpásových úderů, ale byla to strana, která se chovala v politice standardně. Nestandardně se chovala až v závěru premiérství Petra Nečase, jenž na funkci neměl a dopustil rozklad strany i své vlády. To pozici ODS úplně zničilo.

Co jste tím chtěl říct?

Znevěrohodnění tradičních stran vytvořilo postupně prostor pro subjekty typu Andreje Babiše s jeho penězi, médii a střetem zájmů. Babiš převzal voliče Věcí veřejných, vedle toho ještě část elektorátu ODS a ČSSD, jimž chybí silný lídr. Obratně manévruje, aby neztratil žádnou z těchto protikladných skupin.

Jde si dlouhodobě udržet silně pravicové i levicové voliče?

De Gaullovi se to ve Francii dlouho dařilo. Rozdíl je v tom, že gaullistická strana byla postavena na nějakých idejích. ANO je postaveno jen na osobě Babiše, a proto se nesmí vyhraňovat ani napravo, ani nalevo.

Jak může ukrajinizace Česka pokračovat? Myslíte, že si miliardáři začnou mezi sebou rozdělovat veřejný prostor a státní zakázky?

Věřím tomu, že část „velkých kluků“ české ekonomiky bude uvažovat idealisticky a nezapojí se do podobných kšeftů. Andrej Babiš ve vztahu k nim je velmi obratný, respektuje jejich teritoria a snaží se stavět věci tak, že jejich zájmy jsou kompatibilní.

Jak vidíte výsledek parlamentních voleb 2017?

Jednou z pravděpodobných možností je koalice ANO, Starostů a nezávislých a lidovců. Pak dojde k privatizaci sektorů, o nichž Andrej Babiš dnes jen okrajově mluví – Mero, část lesů, rozdělení ČEZ. O tyhle majetky budou usilovat silné české finanční skupiny.

Takže vláda bez sociální demokracie?

Zatím bych to tak viděl, přičemž ČSSD je jediná, která Babiše ještě tu a tam brzdí. Její úsilí není všemocné, jak jsme viděli při hlasování o biopalivech, které Babišovým firmám zajistilo v příštích letech pět miliard korun. Na tom jde ukázat, jak jde zákonodárství zpřístupňovat zájmům velkých ekonomických skupin. To je další rys ukrajinizace.

Myslíte, že Babiš dává některým miliardářům příslib budoucích zisků, a proto ho podporují?

Řekněme, že vytváří přátelské prostředí pro velkokapitál, což je také vidět na jeho vztahu k malým a středním podnikatelům. Uznávám, že díky paušálům platí živnostníci malé přímé daně. Z Babišovy strany mi však chybí něco jiného: druhá sazba z příjmů pro největší firmy, která by do rozpočtu skutečně přinesla desítky miliard korun. Tyhle prostředky dnes odplývají vesměs do zahraničí. Babiš je dnes pro největší firmy záruka, že jejich zdanění bude nízké. Soustředit se v takové chvíli jen na živnostníky mi připadá opravdu zvláštní.

Zavedl byste jako ministr financí elektronickou evidenci tržeb?

Určitě, je to správné rozhodnutí, ale žádný samospásný projekt. Mělo se přijít s ucelenou koncepcí a snažit se pro ni získat veřejnost. Máme tu 300 až 400 tisíc řemeslníků, pro něž je elektronická evidence tržeb nepružná. Když nějaký řemeslníček obíhá celý den klienty a pokaždé bude posílat na centrálu informaci, že měl tržby dvě stě padesát korun? To je absurdní. Stačí jednou za den nebo týden. Tyhle věci se musí dělat promyšleně, což tomuto kroku chybí.

Proč dělá Babiš kolem elektronické evidence tržeb takový rozruch, když to vynese kolem pěti až šesti miliard korun, což problémy státního rozpočtu a veřejných dluh neřeší?

Odpovím jinak. Babiš měl nastolit otázku férovosti daní. Ano, daně se musí platit a zatížení populace by mělo být rovnoměrné. V takovém případě musí osoby samostatně výdělečně činné, včetně mé osoby, jít s daněmi nahoru. V první řadě to však chtělo zavést sektorovou daň pro největší firmy. Teprve pak chtít po živnostnících přesnou evidenci tržeb. Rozumíte?

Jaký byste měl postoj jako premiér k Ukrajině?

Do značné míry musíme respektovat stanoviska Evropské unie, jejímiž jsme členy. Bohužel v čele EU chybí osobnosti typu Gerharda Schrödera nebo Jacquesa Chiraka, kteří tu a tam dokázali Američanům odporovat. Například ve věci invaze do Iráku, v čemž měli pravdu.

A Rusko?

Moje pozice by byla blízká Miloši Zemanovi. Národním zájmem je vyvážet do Ruska, protože české firmy tam exportují velké průmyslové celky s vysokou přidanou hodnotou. Je špatné se takového trhu vzdávat. Náš export do západní Evropy je hodně tvořen jen polotovary ke konečné montáži. V Česku se hrubý domácí produkt vytváří z osmdesáti procent z věcí na export, zatímco USA ze čtrnácti. Z toho je vidět, že podpora vývozu je naším hlavním zahraničněpolitickým zájmem.

A obchod s Ruskem?

Je možný jen za situace, že máte korektní vztahy s Kremlem. Pokud ty vztahy nejsou dobré, dostane kšeft někdo jiný.

Co říkáte tomu, že hlavním médiem pro český obchod s Čínou se stal váš spolupracovník Jaroslav Tvrdík?

Nevím, jestli je hlavním médiem, ale zaplaťpánbů, jestli se mu něco podařilo zprostředkovat.

Jednou se v knize o dějinách ČSSD bude psát, že Jiří Horák obnovil ČSSD, Miloš Zeman ji vytáhl nahoru a vy jste ji v roce 2005 zachránil, když se potácela na osmi procentech hlasů. Necítíte lítost, že to dnes ve vedení ČSSD nikdo neuzná?

Ukazují tím svou úroveň. Mně je to ovšem jedno, protože jsem je osobně odepsal.

Dnes máme v Česku několik osmiprocentních stran. Jak se dostává strana z osmi na dvaatřicet procent za necelý rok?

Musí mít dobrého lídra a být ve vládě. Pokud nemá ani jedno, ani druhé je to ztracený podnik. V podobné situaci se mimochodem může znovu octnout so­ciální demokracie. Ta sice nebude na osmi, ale možná patnácti procentech.

V čem je tak důležité mít ministerstvo?

Abyste byl vidět.

Myslíte, že hrozí tradičním českým stranám zánik?

Ty dvě napravo budou ještě dál oslabovat, zvlášť když od TOP 09 odejde Schwarzenberg, odpojí se od nich Starostové a nezávislí a přikloní se k lidovcům nebo Babišovi. ČSSD se slabým lídrem ještě oslabí, protože nemá strategickou iniciativu. Komunisté svůj úspěch z krajských voleb 2012 nezopakují, protože se nemění a jsou stranou pro nejstarší část společnosti. Šance pořád je, ale tradiční strany se sebou něco musí udělat. Kromě lidovců v příští vládě Andreje Babiše nikdo z tradičních partají být nemusí.

Takže socdem má ještě naději?

Má, ale otázkou je, jestli ji využije.

Vláda propadá z komunikace. Bojí se nám říct, že plyn bude na příděl?

Komentáře

Marek Stoniš: Jak dopadají moje soukromé války?

Komentáře