Halleyova kometa není jen vesmírné těleso. Je to parťák lidstva na cestě historií
Psalo se 4. září 1682, když anglický astronom Edmund Halley zaznamenal kometu. Všichni mají radost, ale Halley ji měl obzvláštní. Tak trochu ji totiž čekal. A na základě svého pozorování pak předpověděl její návrat na rok 1758. Měl pravdu, ale nedožil se toho. Stejně tak se nedožil toho, že je nejslavnější a nejvlivnější kometa naší historie pojmenována po něm.
Když se v roce 1835 narodil Mark Twain, jeden z největších spisovatelů všech dob, na obloze zářila Halleyova kometa. Trochu strašidelně má tahle kometa ve zvyku se vracet zhruba po době jednoho lidského života, pětasedmdesát až devětasedmdesát let. A jak se v roce 1910 neodvratně blížila, Twain napsal: „Přišel jsem na svět s Halleyovou kometou. Už se zase blíží. A tak nějak předpokládám, že s ní i odejdu. Jakoby si všemohoucí řekl ‘To jsou takové dvě záhadné hříčky přírody, přišli spolu, tak ať spolu i odejdou.’”
A tak se taky stalo. Mark Twain zemřel 21. dubna 1910, zrovna když Halleyova kometa míjela zemi. Předposledně.
Historie pod ocasem
Lidstvo se s Halleyovou kometou moc dobře zná. Vídají se spolu od pradávna, i když první astronomické záznamy o ní máme až z poloviny pátého století před naším letopočtem. Řekové zaznamenali něco, co vypadá jako Halleyova kometa a Číňané také. A je jí toho za naši historii připisováno skutečně mnoho.
V roce 1066 kupříkladu údajně zvěstovala porážku Sasů u Hastingsu. Tam v podstatě odstartovala středověk a Anglii tak, jak ji známe dnes. V roce 1222 údajně inspirovala Čingischána a jeho astrology k tomu, aby obrátili svůj zájem k Evropě. V padesátých letech patnáctého století, jen pár let poté, co Turci dobyli Konstantinopol, se kometa objevila znovu. Tentokrát jako předzvěst vpádu Osmanů do Starého světa.
Ale co je možná nejzajímavější, v roce 1301 malíř Giotto di Bondone namaloval do svého obrazu Betlémská hvězda v podstatě Halleyovu kometu. A řada historiků se domnívá, že reálná Betlémská hvězda skutečně mohla být právě Halleyova kometa, protože její průlet vycházel na rok dvanáct před naším letopočtem.
Pokud je to pravda, hezky to ilustruje, jaký vliv na nás vesmírná tělesa ve skutečnosti mají. Stačí, aby se sem tam stavily a my s jejich pomocí už doděláme největší náboženský kult v dějinách lidstva.
Špinavá sněhová koule
Naposledy byla na návštěvě v roce 1986 a stala se první kometou, na kterou jsme se mohli relativně zblízka podívat moderní technologií přímo z vesmíru. A v podstatě jsme si ověřili všechno to, co jsme si o ní mysleli, hlavně pak teorii „špinavé sněhové koule”, což je teorie o tom, co vlastně kometa obsahuje.
Ve zkratce? Led. Led vody, oxidu uhličitého, čpavku a prachu. Jak se kometa blíží slunci, nestabilní led se mění v páru a nechává za sebou svůj charakteristický ocas. Konkrétně Halleyova kometa je specifická tím, že krouží po Sluneční soustavě v nevelké, ale úzké elipse, proto ji vídáme tak často.
Je hezké mít přesně vyměřeno a spočítáno, co to tam na nebi je. Je to taky mimořádně důležité. Ale neznamená to, že jí to vezme cokoli z její magie nebo tajemnosti. Ostatně, Mark Twain věděl, že Halleyova kometa je jenom špinavá sněhová koule. Ale nezabránilo mu to v tom, aby s ní odešel.
