Díky, nechci. Vyznamenání od Zemana odmítlo už několik osobností od Mišíka po Hůlku
Bývaly doby, kdy se státní vyznamenání považovalo za obrovskou poctu. Ovšem pověst současného prezidenta trochu zamíchala kartami. A tak není výjimkou, že si někdo medaili ze Zemanových rukou prostě nepřevezme, případně ji po čase vrátí. Jedna putovala zpátky na Hrad i poštou.
Dnes už je to povědomý příběh. V roce 2013, když začal Miloš Zeman prezidentovat, šlo ale o raritu. Státní vyznamenání měl obdržet in memoriam chartista Jiří Hájek, jeho syn Jan se však odmítl zúčastnit ceremoniálu. Nechtěl prý být součástí shromáždění Zemanových příznivců. Hrad proto ocenění pro Hájka stáhl.
Medaili Za zásluhy hned při prvním Zemanově vyznamenávání odmítl i hudebník Vladimír Mišík. Vysvětlil to takto: „Z důvodu rostoucí nevole z některých Vašich rozhodnutí jsem dospěl k závěru Vámi nabízené státní vyznamenání nepřijmout.“ Ani on se tedy nepřidal k Jiřině Bohdalové nebo přednostovi JZD Slušovice, kteří ten rok medaili získali. Bohdalová tehdy dostala medaili za zásluhy, letos v březnu pak obdržela Řád Bílého lva.
Jan Němec nechtěl sdílet vyznamenání s Renčem
O rok později se písnička vrátila v lehce jiné variaci. Vyznamenání, které získal od Václava Havla v minulosti režisér československé filmové vlny Jan Němec, přišel na Hrad osobně vrátit. Zemanův výběr laureátů mu připadal jako „akt arogantní politické zvůle“. Zřejmě myslel metál pro filmaře Filipa Renče, který prokázal službu národu tím, že Zemanovi natočil předvolební klip. Nebo pro Roberta Sedláčka, který o něm pro změnu natočil dokument – navíc na ceremoniál celostátního významu přišel v mikině a tričku.
V roce 2016 nominaci na vyznamenání předem odřekli Petr Pithart a astrofyzik Jiří Grygar. Někdejší premiér a disident odmítl své rozhodnutí veřejně komentovat, důvod Grygarova „ne“ přispěchal vysvětlit Jiří Ovčáček, podle kterého nemělo nic, ale vůbec nic společného s osobou prezidenta…
Kněz Petr Piťha ke svému odmítnutí veřejně neudal žádné důvody. Ten na sebe v posledních letech upozornil svým výbušným kázáním ve svatovítské katedrále, kde varoval před uznáním Istanbulské dohody. Mezinárodní dohoda pro prevenci a potírání domácího násilí totiž podle Piťhy povede k deportacím, rozehnání rodin a únosům dětí.
Hůlkova musel na poštu
Medaili Za zásluhy v oblasti kultury měl Zeman připravenou i pro Jana Cimického. Proti ocenění psychiatra, kterého policie 6. řijna navrhla obžalovat ze 28 znásilnění a vydírání, angažovaně vystoupil i Andrej Babiš. Cimický nakonec kvůli sérii výpovědí od bývalých pacientek, které měl sexuálně obtěžovat, cenu odřekl.
Letos se nechala z nominací vyřadit romská zpěvačka Ida Kelarová. „Současného prezidenta totiž nepovažuji za důstojného reprezentanta naší země a jeho rozhodnutí ve mně vzbuzují stud a vztek,“ vysvětlila serveru Romea.cz.
O nejbizarnější příhodu s vrácením medaile se bezkonkurenčně postaral Daniel Hůlka, který dřív patřil k Zemanovým věrným příznivcům. Dokud ovšem prezident v jednom rozhovoru zpěváka nezesměšnil. Hůlkovi na stránkách MF Dnes doporučil, aby si dal mokrý hadr na hlavu a stáhl se do ústraní za to, že se zúčastnil protirouškových demonstrací. Dotčený umělec se zřekl svého přátelství a metál odeslal zpátky na Hrad poštou. „Kancléř Vratislav Mynář mě telefonicky informoval, že vyznamenání ode mě nikdo nepřevezme a požádal mě, abych ho zaslal poštou,” odůvodnil na Facebooku.
A poslední odmítnutí řádu od Zemana přišlo včera. V závěru demonstrace na Václavském náměstí mimo jiné její svolávatel Ladislav Vrabel přečetl vyjádření někdejší investigativní novinářky a političky hnutí ANO Jany Lorencové, jež uvedla, že vrátí medaili Za zásluhy, kterou obdržela v roce 2018, protože prezident Miloš Zeman ocenil ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského.
Odmítání státních vyznamenání se za Zemana rozhodně rozbujelo. Něco podobného se ale odehrálo už za Václava Klause. Od něj medaili nepřijal experimentální filmař Jan Švankmajer. „Celý život jsem dodržoval určité zásady, mezi něž patří i nepřijímat žádné pocty nebo vyznamenání od státu. Od jakéhokoliv státu. Proto jsem v roce 1989 odmítl titul zasloužilý umělec a v polovině devadesátých let nepřijal od francouzského státu insignie Řádu umění. Nevidím tedy důvod, proč bych se měl v tomto případě zachovat jinak. Stát je organizované násilí, je zdrojem represe a manipulace. Celou svojí tvorbou jsem vždy stál na druhém břehu. S pozdravem všechnu moc imaginaci, Jan Švankmajer,“ napsal tehdy na Hrad.
Malíř Pavel Brázda ji přijal, ale po letech vrátil, když začal Klaus propagovat antievropské a proruské postoje nebo popírat klimatickou krizi. „V poslední době jsem si uvědomil, že ani taková hračka, jakou je medaile znehodnocená rukama, které ji předávaly, mi nepřirostla k srdci. Zůstala mi nakonec přece jen vzdálená a cizí a její odeslání je pro mne dnes úleva, neboť za další držení tak nepotřebné a zdiskreditované věci bych se mohl už jen stydět," napsal Brázda ve svém dopise Klausovi.
