Záhady kolem řádění Charlese Mansona. Drogové experimenty, tajné programy CIA i Zlatí penetrátoři
V těchto dnech by slavila 80. narozeniny Sharon Tateová. A pokud by se její osud odvíjel podle scénáře Quentina Tarantina, možná by tomu opravdu tak bylo. Ale princezna 60. let provoněných květinami a marihuanou měla smůlu.
V Tarantinově opusu Once Upon a Time in Hollywood zakončí těhotná Sharon srpnový večer roku 1969 setkáním se sousedem, který společně s kamarádem zlikvidoval trojici podivných hipíků ozbrojených noži. V realitě bohužel vyslanci Charlese Mansona dorazili do její vily a těhotnou Tate společně s kadeřníkem Jayem Sebringem, Wojciechem Frykowskim a Abigail Folgerovou brutálně ubodali k smrti. Den nato členové Mansonovy „rodiny“ podobným způsobem zmasakrovali manžele LaBiancovy a jejich těla zanechali v domě počmáraném vzkazy „Povstaňte“ a „Smrt prasatům“ napsanými krví.
Motiv vraždění nikdy nebyl uspokojivě vyjasněn. Sám Manson při výsleších blábolil o plánu rozpoutat v USA rasovou válku, během které bude slabá bílá rasa vyvražděna a po jejímž konci on sám vyjde z úkrytu pouštní jeskyně jako vládce méněcenných divochů. Úplně jiný příběh se ale začal zjevovat v roce 1999, když se do pátrání po okolnostech srpnových vražd pustil novinář Tom O’Neill.
Článek s uzávěrkou 20 let
Na počátku O’Neillovy posedlosti Mansonovým případem bylo zadání napsat krátký článek k třicetiletému výročí smrti Sharon Tate do časopisu Premiere. Jeho první kroky logicky vedly k bývalému prokurátorovi Vincentu Bugliosimu, který u soudu vedl obžalobu Mansonovy rodiny a který pak celý případ popsal v bestselleru Helter Skelter. O’Neill prý neměl důvod o oficiálním narativu vycházejícího z Bugliosiho knihy pochybovat. Když ale začal prověřovat tvrzení, která během rozhovoru s penzionovaným prokurátorem padla, začal narážet na podivné nesrovnalosti. Do známého příběhu začaly vstupovat neznámé postavy a neočekávané okolnosti. Pátrání se prodlužovalo a dokončení článku bylo v nedohlednu. Když časopis Premiere v roce 2007 zanikl, dostal O’Neill nabídku napsat o svém pátrání knihu. Ani její uzávěrku nedodržel. Nakladatel ho zažaloval za zpronevěru zálohy a finančně zruinovaný novinář navíc obdržel hrozbu multimilionové žaloby od prokurátora Bugliosiho, který mu chtěl zabránit zveřejnění podrobností jejich rozhovorů. Pátrání nakonec zabralo O’Neillovi celých dvacet let. Kniha Charles Manson, the CIA, and the Secret History of the Sixties vyšla v roce 2019 a slibovala definitivně rozkrýt tajemství Mansonových vražd. Cože se tedy tenkrát v Hollywoodu údajně stalo?
Drogoví dealeři a Zlatí penetrátoři
Vzhledem k spletitosti historie, kterou O’Neill dvacet let rozmotával, je samotný případ vražd takřka banální. O’Neill nabízí několik variant. Podle jedné šlo o pomstu drogového dealera, kterému komunita kolem Polanského dlužila za zboží a který si najal Mansona jako vymahače. Podle další šlo o pomstu samotného Mansona, kterému hudební producent Terry Melcher slíbil nahrání alba. Melcher byl syn slavné zpěvačky Dorris Day, producent The Byrds, Mamas and Papas a Beach Boys a člen tria sexuálních maniaků Zlatí Penetrátoři (do kterého patřil i zpěvák Beach Boys Dennis Wilson). Dívky pro orgie Penetrátorů měl dodávat právě Manson, který se považoval za geniálního zpěváka, a za odměnu požadoval nahrávací kontrakt. Když Melcher slibu nedostál, vyslal prý Manson do jeho domu trestnou výpravu. Nevěděl ale, že se producent odstěhoval a dům si pronajal režisér Polanski a Sharon Tate. Slavný případ vražd, který ukončil květinový věk 60. let, byl tedy podle všeho důsledkem neschopnosti zhrzeného Mansona a jeho pohůnků. Daleko zajímavější příběh O’Neill odhaluje v zákulisí vyšetřování.
Byl Manson ve službách CIA?
O’Neill svou knihu nazval Chaos zcela právem, protože ve víru událostí je těžké se vyznat. Jednou z hlavních postav je právník Roger Smith, který v 60. letech dohlížel nad podmínečně propuštěnými recidivisty. Když se mezi jeho klienty objevil Manson, začal se z nepochopitelných důvodů věnovat pouze jemu. Díky Smithovu dohledu získal během následujících let Manson fakticky beztrestnost. Ačkoliv mu podmínka nařizovala zdržovat se v Los Angeles, jezdil si po celých Státech, podnikal výjezdy do Mexika, převážel zbraně i drogy a zneužíval mladistvé dívky i chlapce. Při každém z mnoha zatčení se vždy zjevil Smith a zařídil, aby byl jeho klient osvobozen. Podivné praktiky mohly mít podle O’Neilla ještě podivnější důvody.
Smith se kromě právní praxe věnoval zvláštnímu projektu výzkumu účinku drog na projevy násilí. Provozoval ho v dobročinné klinice v samém centru hippie hnutí v sanfranciské čtvrti Haight-Ashbury. Manson a jeho narůstající kohorta dívek byli u Smitha častými návštěvníky, což by ještě nebylo tak divné. Smith ho měl koneckonců na starost jako recidivistu. Divnější ale bylo, že se Manson v Haight-Ashbury Free Medical Clinic údajně stýkal i s dalším zvláštním lékařem jménem Louis Jolyon “Jolly” West.
Postava dr. Westa zavedla O’Neilla do ještě hlubších, ne ale nutně neuvěřitelných konspirací. Jolly West byl totiž hlavní postava bizarního projektu MK-Ultra, ve kterém se CIA snažila vyvinout způsob implantace myšlenek a ovládání lidské mysli pomocí halucinogenních drog. Cílem projektu bylo vytvoření sítě „spících agentů“, které by bylo možno kdykoliv aktivovat a používat je jako nemyslící vraždící stroje (na motivech projektu je založená zápletka filmu Manchurian Candidate).
Podle O’Neillova pátrání se tedy na chodbách kliniky potkávalo v jeden čas několik postav. Dr. West, který ve službách CIA zkoumal metody ovládání lidské mysli halucinogenními drogami. Charles Manson, který si z neznámých zdrojů opatřoval velká množství LSD, kterým vymýval mozky svých nohsledů a budoval z nich vraždící kult. A nakonec dr. Smith, který díky krytí „z vyšších míst“ dokázal Mansona vytáhnout ze sebevětších konfliktů se zákonem. Je tedy možné, že Manson a jeho rodina byli součástí projektů financovaných CIA? Byla dobročinná klinika jen fasádou pro výzkum vytváření kultů a vyvolávání násilí pomocí drog? Věděli Mansonovi dohlížitelé o vraždě Sharon Tate a snažili se pak zasahováním do vyšetřování zamést stopy? Anebo vraždy dokonce nějakým způsobem zapadaly do strategie diskreditace hippie komunity a levicových hnutí, na čemž pracovala CIA a FBI v projektech CHAOS and COINTELPRO?
Hodně otázek, málo odpovědí
O’Neillova kniha bohužel na tyto otázky nepřináší jednoznačnou odpověď. Mnoho aktérů celého příběhu už nežije, řada dokumentů se záhadně ztratila a do očí bijící nesrovnalosti se vysvětlují jako běžný projev chaotického vedení tehdejších vyšetřovacích služeb. Už asi nikdy se nedozvíme, proč osobní fotograf Sharon Tate tvrdil, že se o vraždě doslechl od agenta tajných služeb dlouho před tím, než na místo dorazila policie. Kdo dal státnímu návladnímu příkaz nezahrnovat do vyšetřování vražd Mansona. Proč policie tak dlouho otálela se zátahem na Spahnově ranči, až z něj Manson stihl utéct. Jestli opravdu existuje nahrávka Mansonovy výpovědi, ve které vysvětluje všechny okolnosti vraždy, kterou úřady odmítly O’Neillovi vydat. Jisté je jen to, že Sharon Tateová letos své osmdesátiny neoslavila. A že je věčná škoda, že namísto ní nepřivítal Mansonovy vrahy Cliff Booth s pittbullem a Jake Cahill s plamenometem.
