Středověcí mniši zahlédli, jak se Měsíc rozdělil vejpůl… a vědci s nimi dlouho souhlasili
V kronice města Canterbury existuje jeden mimořádně zajímavý zápis z druhé poloviny dvanáctého století. Podle tehdejšího kronikáře Gervase z Canterbury za ním přišla pětice mnichů místního opatství s tím, že 18. června těsně po setmění viděli, jak se vrcholek srpku měsíce “rozlomil ve dví”. Gervasovi mniši tvrdili, že z místa zlomu “do velké vzdálenosti vystřelovaly plápolající louče, jiskry a kusy hořícího uhlí” a že Měsíc sebou třásl jako “raněný had”. Tenhle jev se podle všeho opakoval nejméně tucetkrát, než se naše družice vrátila zpátky do původního stavu.
Na takovém zápise by nebylo nic divného, středověké kroniky jsou plné pozorování bizarních nebeských úkazů, v nichž lidé dodnes spatřují buď projev boží moci nebo ještě častěji mimozemšťany. Tenhle konkrétní zápis je nicméně mimořádně zajímavý, protože je podpořen tvrdými vědeckými fakty.
Kráter na druhé straně
Co to přesně těch pět mnichů před osmi sty čtyřiceti pěti lety viděli? Teoreticky mohli vidět vznik měsíčního kráteru, který dnes nese jméno italského filozofa a kosmologa ze šestnáctého století Giordana Bruna. Kráter má dvaadvacet kilometrů v průměru a leží na odvrácené straně Měsíce. Ale těsně, hned za severovýchodním okrajem. A od pohledu (zkušeného oka, samozřejmě) je mladý. Mnohem mladší než ostatní krátery okolo.
Dlouho se tedy předpokládalo, že právě to byl odlomený srpek Měsíce a plápolající pochodně a hořící uhlí. Teorie říkala, že náraz komety či asteroidu mohl odlomit z povrchu družice okem viditelný kus skály a energie dopadu vytvořit tavící se kameny odletující do vesmíru.
Bohužel, tahle teorie je nejspíš mylná. Nejnovější data ukazují, že Giordano Bruno je sice z kosmického hlediska relativně mladý, ale to znamená nějaký milion až deset milionů let. Krom toho, takový náraz by nejspíš vytvořil několik dní trvající meteorické deště a zatmění oblohy mračnem prachu. To by ale byla globální událost a o té by nejspíš psaly i jiné kroniky, ne jen ta canterburská.
Podle astronomů je tak nejpravděpodobnější, že mniši viděli “obzvláště spektakulární meteorický roj”. Škoda. Jak často se vám podaří zahlédnout na vlastní oči kosmickou historii?
