Měl Unabomber pravdu? Co je vlastně v Manifestu, jehož zveřejnění si Kaczynski vynucoval bombami
Před 30 lety byl v USA ustanoven vyšetřovací tým „Unabom“, který měl dopadnout atentátníka zasílajícího vědcům a profesorům obálky s výbušninami. Pátrání nakonec vedlo k chatě uprostřed lesů obývané podivínským matematikem Tedem Kaczynskim. O samotě, odříznutý od vymožeností moderního světa zde strávil 25 let sepisováním traktátu o hrozbě, kterou pro lidskou civilizaci představuje závislost na technologiích.
Jméno Ted Kaczynski jsme si připomněli poměrně nedávno. Muž, kterého celý svět zná pod přezdívkou Unabomber, byl letos 10. června nalezen mrtev v cele, kde si odpykával doživotní trest. Soudce mu ho přidělil za to, že dvě dekády rozesílal univerzitám, agenturám a institucím podomácku zhotovené bomby. Tři osoby zabily a 24 dalších zranily.
Bombové atentáty nicméně nebyly hlavní Kaczynského agendou. Používal je jako metodu nátlaku na média, po kterých požadoval zveřejnění svého traktátu „Průmyslová společnost a její budoucnost“. Vyšetřovatelé se rozhodli jeho podmínkám vyhovět a Unabomberův manifest, jak se jeho knize přezdívá, byl v roce 1995 zveřejněn. Rozporuplné reakce budí dodnes. Na jednu stranu je nepochybně dílem duševně nemocného člověka. Na druhou stranu v něm výstižně (byť velmi jednostranně) pojmenovává řadu neduhů moderní společnosti a často velmi přesně předjímá, jak se budou v budoucnu vyvíjet. Před čím nás tedy chtěl Kaczynski varovat?
Odpoutání od přírody
Kaczynského Manifest tvrdí, že moderní společnost nutí člověka žít v naprosto odlišných podmínkách, než na které ho připravila evoluce. Lidstvo se po statisíce let vyvíjelo v přírodě. Ta se mění jen velmi pomalu a lidem poskytovala pevný životní rámec a zdroj bezpečí. Moderní společnost nahradila vztah k přírodě vztahem k technologiím, které se vyvíjí velmi rychle. Příklonem k technologiím lidstvo ztratilo stabilitu a následování překotného vývoje vedlo k rozpadu přirozeného fungování společnosti na všech úrovních.
Zahlcování technologiemi
Podle Kaczynského se lidstvo dostalo do začarovaného kruhu závislosti. V prvním kroku je vynalezena nová technologie – například automobil. V druhém se technologie začne masově využívat, což vede ke globální homogenizaci a celý svět v důsledku vypadá stejně. Ve třetím kroku je technologie již tak rozšířená, že jí začneme uzpůsobovat naše životní návyky i prostředí (přestáváme chodit pěšky a stavíme místo chodníků silnice). Ve čtvrtém jsme na technologii zcela závislí a její porucha by ohrozila naši samotnou existenci. Od dob sepsání Manifestu se kruh otočil kolem automobilu, počítačů, internetu, sociálních sítí a dnes se na jeho počátku objevila umělá inteligence.
Rozpad hodnotových žebříčků
Kaczynski píše, že odpoutání od přírody a přirozeného způsobu života vedlo k rozpadu přirozeného systému morálních hodnot. Důsledkem neustálých překotných změn ve společnosti je morální kodex tak spletitý, že nikdo nemůže myslet, cítit a chovat se naprosto morálním způsobem. Člověk pak trpí pocitem provinilosti za přirozené impulsy a chování. Aby se pocitu viny vyhnul, musí si neustále hledat morální odůvodnění svých činů a pocitů a vymezovat se proti lidem, kteří jeho odůvodnění odmítají.
Pokrytectví konzervativců i liberálů
Z neutěšeného stavu světa vinní Kaczynski především „moderní levičáky“, kteří ztratili víru v člověka a jeho schopnosti. Trpí kvůli tomu pocity bezmoci, poraženectví, provinilosti a sebenenávisti. Místo usilování o zlepšení stavu lidské společnosti se zabývají nesmyslným bojem proti vykonstruovaným nebezpečím a fanatickým lpěním na politické korektnosti. Jejich boj je zdánlivě motivován soucitem a snahou pomoct utlačovaným skupinám. Ve skutečnosti jsou ale motivováni vlastním pocitem méněcennosti a svým urputným dogmatismem utlačovaným skupinám spíše ubližují. Kaczynski v Manifestu ale nešetří ani konzervativce. Ti podle něj naříkají nad rozpadem tradičních hodnot, ale zároveň zapáleně podporují ekonomický růst a technologický pokrok, který k rozpadu tradičních hodnot, komunitních vazeb a rodinných pout přispívá. Ve výsledku pak člověk trpí pocitem, že nikam nepatří a jeho jedinou oporou se stává státní systém.
Krize hodnotového systému
Stát v Kaczynského vizi díky technologickému pokroku přebírá veškerou zodpovědnost za zajištění základních potřeb člověka. Systém vše zařídí za nás a výměnou požaduje pouze poslušnost. Tím, že jsme se vzdali kontroly nad uspokojováním základních potřeb, jsme ztratili vliv i nad širšími změnami v celé společnosti a vytvářením jejích hodnot. Moc činit důležitá rozhodnutí a odpovědnost za ně jsme přenesli na malou skupinu lidí, na kterých jsme zcela závislí. Činnosti, které ještě nedávno byly primárním cílem našeho každodenního života, si vynahrazujeme zástupnými aktivitami. Snažíme se vydělat peníze, které nepotřebujeme, přehnaně nakupujeme, věnujeme se nesmyslným hrám a sociálnímu aktivismu.
Bylo by chybou považovat Kaczynského manifest za proroctví katastrofy, do které se lidstvo neodvratně řídí. V mnoha bodech se buď mýlil, nebo podléhal své značně zidealizované představě „tradiční společnosti“ (nezdráhal se například tvrdit, že v preindustriální době ani v hustě osídlených městech lidé netrpěli psychickými problémy). Jeho tvrzení nejsou ani nijak zvlášť originální. Před stejnými nebezpečími varovali lidstvo myslitelé už dávno před ním. Aldous Huxley popisuje rozpad hodnot ve světě ovládaném zábavou v „Konci civilizace“, která vyšla v roce 1931. Motto Světové výstavy v Chicagu v roce 1933 znělo: „Věda objevuje. Průmysl vyrábí. Lidstvo přejímá“. Zároveň by ale nebylo spravedlivé mávnout nad traktátem rukou jako nad výplodem chorého mozku. Známý americký politolog a odborník na veřejnou správu James Quinn Wilson o něm prohlásil: „Unabomberův Manifest je pečlivě vyargumentovaný a obratně napsaný text. Jestli je dílem šílence, pak musím upozornit, že díla mnoha politických filozofů, jako jsou Jean Jacques Rousseau, Tom Paine nebo Karl Marx, nejsou šílená o nic méně.“
