Vědec: Pravopis je složitý, protože pro každý jazyk nevzniklo nové písmo. Chyběla tak písmena. Nebo přebývala
Pravopis je složitý, protože se historicky nestávalo, aby vzniklo speciální nové písmo pro každý jazyk. ČTK to řekl Vladislav Knoll ze Slovanského ústavu Akademie věd ČR. Podle vědce prakticky vždy při zápisu jazyků vznikly problémy s chybějícími nebo přebývajícími písmeny. Nejsložitější pravopis mají podle něj jazyky s dlouhou písemnou tradicí.
Latinka byla vytvořena pro latinu. Ale jelikož vycházela z řečtiny, zbyla v ní písmena jako z nebo y, které latina nepotřebovala. „Evropské jazyky píšící latinkou, které již mají poměrně odlišnou a bohatší hláskovou stavbu než latina, musely vymyslet, jak se s tím popasovat. Výrazný problém byl zápis měkkých souhlásek," řekl Knoll.
Nejprve se proto podle něj napříč jazyky rozšířily spřežky, v češtině později vznikla diakritika. Pro některé jazyky, například polštinu, je ale diakritika nedostatečná, jelikož má více sykavek. Proto polština využívá jak spřežky, tak diakritiku.
I a Y
„Nejsložitější pravopis mají zpravidla jazyky s dlouhou souvislou písemnou historií. V takovém případě někdy písmo fakticky nemusí zachycovat současný stav mluveného jazyka, ale jeho stav historický," řekl jazykovědec. Například v češtině se rozlišuje zápis i a y, přestože rozdíl ve výslovnosti podle vědce zanikl, s výjimkou některých okrajových nářečí, ve 14. století.
Stejně tak se, ačkoliv v nižší míře, rozlišuje zápis i a y i ve slovenštině, kde existují vyjmenovaná slova po r. Španělština stejným způsobem rozlišuje zápis b a v, přestože se obě hlásky vyslovují stejně, podotkl.
Důležitý vliv na podobu pravopisu měly podle vědce i hlavní kulturní jazyky - řečtina a latina. „Již od středověku bylo zvykem latinské výpůjčky zapisovat přesně v latině, na východě se zase snažili řecká slova psát řeckými písmeny. Tento vztah ke kulturnímu klasickému jazyku se projevil i v pozdějším vztahu k cizím slovům," řekl.
Čeština se dobře čte a špatně píše
Pro posouzení složitosti výuky pravopisu jazyka je podle Knolla potřeba rozlišovat mezi psaním a čtením. „Jsou jazyky, které se dobře píší, ale špatně čtou a naopak. Potom záleží na tom, jaké jazyky už ovládáte. V případě češtiny, francouzštiny či třeba řečtiny se přes složitost pravopisu i cizinci shodují na tom, že tyto jazyky se čtou dobře, problém je v psaní," uvedl vědec.
Složitost čtení daného jazyka ovlivňuje například zápis přízvuku. V češtině se přízvuk nachází vždy na stejném místě, v mnoha jazycích je ale pohyblivý.
„Právě absence zápisu přízvuků tak ztěžuje jinak velmi vstřícné pravopisné systémy slovinštiny, srbštiny, chorvatštiny, ruštiny, ukrajinštiny, běloruštiny, bulharštiny, ale i italštiny či rumunštiny. Rodilý mluvčí přečte správně bez problémů, cizinec ne. V některých jazycích, jako je ruština, ale i například bulharština, portugalština se navíc mění výslovnost nepřízvučných hlásek, což čtení ještě ztěžuje," řekl Knoll.
U některých jazyků, například španělštiny a portugalštiny, se může podle vědce stát, že si rozumí v psané podobě, jelikož je jejich zápis podobný. Mluvčí se ale nedomluví, protože výslovnost se liší.
