Víta Me Vas. V minnesotském městě New Prague stále ochutnáte česká jídla. Třeba jitrnici v hamburgeru
V málokterém americkém městě je možné navštívit kostel svatého Václava, ochutnat jitrnici a tradiční buchty nebo spatřit českou vlajku a nápisy v češtině. V minnesotské New Prague, kterou ve druhé polovině 19. století založili čeští emigranti, to ale není problém. České stopy jsou ve městě se zhruba 8000 obyvateli prakticky na každém kroku, a to i když se zde původně Češi ocitli jen omylem.
Zrod New Prague, která se nachází necelou hodinu jízdy autem od minnesotského hlavního města St. Paul, doprovodila dvojice paradoxů. Jedním je fakt, že na místě později pojmenovaného po české metropoli, se jako první usadil Němec - Anton Phillip. Druhým pak to, že pětice Čechů, která dorazila pár měsíců po něm v září 1856, směřovala o 150 kilometrů severněji, po cestě však zabloudila a skončila zde.
Od Phillipa Češi koupili část půdy, na níž si postavili jednoduché dřevěné chatky o velikosti zhruba 20 metrů čtverečních, v nichž první roky přežívali. Čím více se zabydlovali, tím více za nimi ze starého kontinentu přijíždělo členů rodiny, příbuzných a známých. „Byli to velmi hrdí lidé, tvrdě pracující, kteří nechtěli ztratit svou identitu," říká člen zdejší historické společnosti Dennis Dvorak, jehož jméno dobře ilustruje prolínání českého a amerického prvku.
Ják se máš?
Dnes ve městě, které se původně jmenovalo Praha, pak Prague a nakonec New Prague, žije zhruba 20 procent obyvatel s českými kořeny. Na čistě upravené hlavní ulici, kterou lemují desítky amerických vlajek zavěšených na historických lucernách, je to vidět na první pohled. Hotel nese jméno Broz, nábytek prodává Kubes, pojištění je možné uzavřít u Tupého a na opravně obuvi je napsáno „švec a obuvník".
České stopy jsou dobře patrné i na dominantě města - kostelu svatého Václava (St. Wenceslaus Church) z roku 1906. Sochy křížové cesty i vitráže jsou totiž popsané česky. Česká jména patří k nejčastějším také na památníku vojáků, kteří šli za druhé světové války osvobozovat kontinent svých předků. Kuzelka, Petricka, Mares, Borak, stojí tu například.
O pár stovek metrů dál je zase možné narazit na svéráznou češtinou formulovaný nápis „Víta Me Vas", který láká do českého pekařství. Uvnitř se návštěvníkovi formou textu na stěně dostane ujištění, že pekařství přijímá i mimoměstské Čechy, a také otázky - „Ják se máš?". Dodnes se tu pečou makové a povidlové buchty podle receptů paní Bílé, i když jim zde nikdo neřekne jinak než koláčky.
S vomáčkou
Právě typicky české jídlo je podle Dvoraka jedním z nejvýraznějších pout dnešních obyvatel New Prague s domovinou předků. Vidět je to i na dvou ze zdejších restaurací, kde je možné dopřát si jitrnici s knedlíky nebo knedlo-vepřo-zelo s „vomáčkou". Stejně jako čeština místních doznala i tato jídla dlouholetým působením amerického vlivu jistých změn. Jitrnici si můžete dát jako hamburger a vomáčka servírovaná ve zvláštním hrnku není nic jiného než kulajda.
I když drtivé většině místních toho už čeština až na výrazy jako „koláčky" nebo „dožínky", jak se jmenuje každoroční městský festival, moc neříká, je stále možné potkat starší obyvatele, kteří umí alespoň pár slov. Osmdesátiletý Dvorak ovládá základní fráze, jeho manželka si dodnes pamatuje ukolébavky z dětství a někteří obyvatelé zdejšího domova důchodců se spolu česky baví zcela běžně.
Jedním z těch, kteří dodnes češtinu nezapomněli a mluví jí zcela bez amerického přízvuku, je i devadesátiletý František Kalina, rodák z nedalekého Veseli. „Rodiče spolu mluvili jen česky, a já tak neuměl anglicky, dokud jsem nezačal chodit do školy," vzpomíná.
Buchty a cookies
Dnes už je doba jiná, dobře česky nemluví ani jeho děti, a tak si českého jazyka, hudby a jídla nejvíce užije na každoročních festivalech, které se v minnesotských městech konají. V červenci to jsou Dny koláčků (Kolacky days) v Montgomery, které má také početnou komunitu s českými kořeny, v srpnu slavnost ve Veselí a v září Dozinky v New Prague.
Všechny tyto akce mají tradici několika desetiletí, pravidelně lákají stovky až tisíce návštěvníků a je na nich krásně vidět, jak se v regionu mísí český a americký element. Ke knedlu-vepřu-zelu se nabízí americké pivo, vedle buchet podle staročeských receptů jsou k mání americké cookies a pod pódii, kde hudebníci hrají polku, se pohupují lidé v tradičních krojích i ti v kovbojských botách a kloboucích.
