Dražší než Baťovy polobotky. Jak a kdy se vzaly koncesionářské poplatky? Možná vás to překvapí...
Ministr kultury Martin Baxa z ODS na úterní tiskové konferenci informoval o plánovaném navýšení koncesionářských poplatků od roku 2025 – na několik dní dopředu tím rozvířil debatu napříč velkou částí české společnosti. Za příjem vysílání České televize by se za necelý rok a půl mělo nově platit 160 korun měsíčně (oproti současným 135 korunám), koncesionářský poplatek za vysílání Českého rozhlasu by měl být rovněž dražší – dosavadních 45 korun za poslech rozhlasu by mělo stoupnout na 55. Jaká je ovšem historie těchto koncesionářských poplatků, na nichž je financování obou veřejnoprávních médií závislé?
Koncesionářský poplatek ve výši 135 korun měsíčně za odběr vysílání České televize se platí už 15 let, 45 korun za příjem Českého rozhlasu dokonce 18 let. Tyto částky by ale už od začátku roku 2025 měla navýšit navrhovaná mediální novela, na níž se shodli zástupci vládní koalice. V současnosti v České republice stojí příjem obou médií 2 160 korun ročně, za rok a půl by se za rok mělo platit už 2 580 korun.
Financování veřejnoprávních médií je v Česku dodnes (s výjimkou České tiskové kanceláře) z velké míry závislé na příjmu veřejných prostředků, konkrétně právě na zmiňovaných koncesionářských poplatcích – jejich původ se táhne hluboko do historie, a sice do úplných počátků jak České televize, tak Českého rozhlasu.
Poplatek dražší než Baťovy polobotky
Český rozhlas oslavil v květnu sté výročí pravidelného vysílání – z legendárního kbelského stanu se stanice Radiojournal poprvé ozvala 18. května roku 1923. Koncesionářský poplatek byl zaveden už téhož roku, každopádně se jednalo o poměrně nákladnou investici. V rané fázi první republiky navíc šlo o dvě platby – nejprve bylo potřeba zaplatit uznávací poplatek ve výši 50 korun ročně, rozhlasové předplatné pak činilo 50 korun, ale už měsíčně.
„Rozhlasové vysílání bylo ovšem zpočátku přístupné víceméně jen nevelké skupině nadšenců, ochotných vydat nemalé finanční prostředky na zakoupení koncese a drahého rozhlasového přijímače s příslušným zařízením…. Jestliže Baťovy polobotky stály 39 korun a průměrná dělnická mzda za odpracovanou směnu činila v roce 1923 o něco více než 27 československých korun, pak jistě nešlo o levnou záležitost,“ píše se v publikaci Od mikrofonu k posluchačům vydané v roce 2003 k oslavám 80. narozenin rozhlasu. Proto asi příliš nepřekvapí, že v prvním roce existence rozhlasu si koncesi k jeho poslechu zakoupilo pouhých 47 zájemců. Nicméně už od 1. dubna 1924 došlo ke snížení a sjednocení poplatků na 10 korun.
Rychlý růst televizního poplatku
K prvnímu zkušebnímu vysílání Československé televize došlo 1. května 1953 z pražské Měšťanské besedy, v únoru následujícího roku pak začalo médium vysílat pravidelně. Od 1. ledna 1955 pak začali majitelé televizorů platit koncesionářský poplatek. Ten v polovině padesátých let činil 15 korun měsíčně, v roce 1969 už se jednalo o 25 korun. Výše poplatku se dlouho neměnila, až po sametové revoluci se v roce 1991 koncesionářský poplatek za příjem vysílání stále ještě Československé televize (Česká televize vznikla 1. ledna 1992) zdvojnásobil na 50 korun. Poté bylo navyšování už o poznání rychlejší – v roce 1997 začali diváci platit 75 korun, v roce 2005 už to bylo rovných 100 korun, v roce 2007 se vyšplhal dokonce na 120 korun a o rok později na stávajících 135.
Současná mediální novela neplánuje „pouze“ zmiňované navýšení televizních i rozhlasových poplatků. Návrh počítá také s tím, že by měli platit nejen majitelé televize či rádia, ale všichni, kdo disponují mobilem, tabletem nebo počítačem, zkrátka zařízeními schopnými přijímat vysílání médií veřejné služby. Počet poplatníků by tím měl vzrůst odhadem o 230 000 platících. Proti navyšování poplatků, potažmo většímu rozpočtu obou veřejnoprávních médií (rozpočet Česká televize pro letošní rok činí 7,4 miliardy korun, Český rozhlas hospodaří s 2,3 miliardami) se ohradili zástupci komerčních médií – podle nich by vyššími koncesionářskými poplatky došlo k nerovnováze na trhu, média veřejné služby mají nicméně oproti soukromým omezené příjmy z reklamy.
Pakliže se měsíční platby za příjem vysílání skutečně navýší na 160 korun za to televizní a na 55 korun za rozhlasové, za jak dlouho pak koncesionářské poplatky znovu porostou?
