Jak se stát na týden učitelem aneb Nejčastější mýty, které kolují kolem pedagogické praxe
Česku v tuto chvíli chybí asi šest tisíc učitelů a toto číslo se může časem zvyšovat – do důchodu totiž budou odcházet silnější ročníky, než jaké do profese přicházejí. Učitelství je přitom společensky respektovaná profese. Zájemce o učitelství však odrazuje i řada mýtů a zažitých stereotypů, které už neplatí. Učení si navíc jde vyzkoušet třeba jen na týden.
Nedostatek učitelů je problém českého školství, jenž se dotýká hlavně chudších regionů. Například v Ústeckém a Karlovarském kraji je časté, že většina učitelů působících na škole je nekvalifikovaných, případně v nějaké obci učitelé chybějí úplně. Dané je to zejména tím, že mladí lidé odejdou studovat pedagogiku do Prahy, Plzně, Brna či Olomouce a do rodných krajů se pak už nevrátí. V praxi jsou chybějící učitelé nahrazováni tak, jak se dá: někde nekvalifikovanými náhradníky, jinde skrz přesčasy pro ty, kteří na škole zbývají.
Jak je to s titulem a prázdninami
Přilákat nové lidi s elánem do školství se snaží i organizace Začni učit!, jež nyní vydala seznam nejčastějších mýtů o učitelské práci. Možná nejrozšířenější z nich se týká pedagogické kvalifikace: lidé si většinou myslí, že učitelské povolání je možné vykonávat jen s magisterským titulem z učitelství. Začít učit je však možné hned po vystudování magistra z jakéhokoli oboru, jen je potřeba během tří let absolvovat doplňující pedagogické studium. Díky novele zákona, která začne platit od tohoto školního roku, je nově možné učit na druhém stupni a střední škole i jako absolvent magisterského oboru, jenž si zároveň doplňuje učitelskou kvalifikaci.
Další mýty, které jmenuje Začni učit!, se týkají už samotné učitelské praxe. Jeden například zní, že začínající učitelé nemají v prvních měsících podporu a musí se spolehnout sami na sebe. Právě tohle rovněž mění novela zákona – během tzv. adaptačního období, které zahrnuje dva roky od nástupu do pracovního poměru jako pedagogický pracovník, má začínající kantor nárok na „uvádějícího učitele“ – jakéhosi mentora, jenž jej seznamuje s fungováním školy a taky mu poskytuje zpětné hodnocení jeho učitelské práce.
Ne všechny mýty o učitelství jsou negativní. Existují i zažité nerealistické představy o tom, že učitelé mají v něčem snazší život – například proto, že mají dovolenou přes celé letní prázdniny. To je v některých případech pravda, mnohdy ale i o prázdninách musí učitelé docházet do školy pracovat, například se připravovat na další školní rok. Pokud však mají celé léto volné, znamená to, že si nemůžou vybírat dovolenou v žádné další části roku.
Učitel na zkoušku
Zda se člověk náturou a schopnostmi na učitelství hodí, může být pro někoho těžké odhadnout. Zkusit si učitelskou práci je ale možné i třeba jen na týden v programu Zkus učit! V jeho rámci účastníci po úvodní instruktáži jdou na týden učit na základní školu. Předmět si vyberou podle toho, jaký obor původně vystudovali. Celou dobu jim pomáhá doprovázející učitel.
Programu se během letošního jara zúčastnila i provozní manažerka pražského hotelu Iva Průšová. Po týdnu učení na základní škole se rozhodla, že ve školství zůstane. Od září tak začíná učit informatiku, v níž se nyní české školy dočkaly inovovaných vzdělávacích plánů. „Informatika už nebude jen o ovládání MS Word a Excelu, ale i o programování a práci s daty. A mě přirozeně láká být u změny a zrodu nových věcí,“ říká Iva.
Jako jednu z nejtěžších věcí na učitelství vidí přípravy na výuku, konkrétně pak schopnost vybrat do hodiny to podstatné: „Těch zajímavých informací mi najednou přišlo tolik, že mi příprava trvala věčnost. Dělání příprav na hodiny mne vyčerpávalo a opravdu jsem odcházela z kursu s tím, že tahle cesta nejspíš není pro mě, protože se tím dokážu rychle nasytit a zahltit. Co mi pomohlo, bylo sdílení s ostatními a získání ujištění, že je to o praxi,“ vysvětluje.
Sama Iva svým příkladem potvrzuje, že není vždy nutné nastupovat do školy na plný úvazek. Ponechává si svou původní práci v hotelu, učit bude ze začátku jen čtyři hodiny týdně. Že je možné učit jen na full-time, je ostatně další z mýtů, jež se u české veřejnosti pomalu začínají bořit.
Během týdne stráveného ve škole se dostala na spoustu vyučovacích hodin různých učitelů. Právě poznání odlišných pedagogických přístupů vnímá zpětně jako velkou hodnotu: „Zažila jsem jak hodiny, které byly jako vystřižené z osmdesátých nebo devadesátých let, tak hodiny z jedenadvacátého století a některé doslova z budoucnosti,“ dodává o pestrosti učitelské práce, již si často mylně představujeme jako bruslení mezi striktními osnovami.
