Po stopách češtiny: Bylo pivo vždycky alkoholické? A odkud se vzalo?
Statistika vypitých litrů piva na hlavu vynese každoročně na první příčku obyvatele České republiky. Jsme tady přeborníky v konzumaci, obliba piva má na našem území dlouhou historii, ale víte taky, jak to bylo se slovem pivo v českém jazyce? A kde a z čeho jsme pivo historicky pili?
Podle etymologických výkladů a nejstarších svědectví znamenalo slovo pivo jednoduše nápoj vůbec, prostě „to, co slouží k pití“, a bylo utvořeno od slovesa píti. Stejným způsobem vznikla např. slova topivo, palivo, hnojivo, krmivo aj. Původně se tedy vůbec nejednalo o alkoholický nápoj a teprve s oblibou zlatavého moku se význam slova pivo zúžil pro označení „chmelového alkoholického nápoje“. Pro obecné označení nápoje pak vzniklo slovo pití.
Pokud by se s vámi chtěl někdo nad půllitrem hádat, že slovo pivo vzniklo ze staroněmeckého názvu bivor, z něhož je dnešní německé Bier, anglické beer i francouzské bière, tady servírujeme protiargumenty. Tento výklad se neshoduje s jazykovými ani historickými fakty. Pivo (a také medovinu) vařili už odedávna Praslované, naši předkové si tuto znalost přinesli právě z původních praslovanských sídel, rozhodně tedy není pravda, že se naučili vařit pivo teprve od Němců. Proti německému původu slova mluví také fakt, že všeslovanské sloveso píti dalo i ve všech ostatních jazycích slovanských národů vzniknout slovu pivo a to mělo časem stejný osud jako v češtině – z významu nápoj se zrodilo pivo, jak jej známe my.
Sloveso píti stálo na začátku vzniku mnoha slov, která souvisejí jak s obyčejným pitím, tak popíjením alkoholu, jsou to třeba slova pitný, picí, pitka, pijatyka, piják, pijan, opilý, podnapilý, pijavý, opojný… Nemá však nic společného se slovy označujícími místo obvyklé konzumace – krčma, hospoda, šenk, nálevna ani výčep. Výjimkou je samozřejmě pivnice.
A z jaké nádoby byste jej radši? Dali byste si jedno orosené z původně praslovanské číše jakožto široké, ze dřeva vyřezané nádoby, ze staročeského kalichu nebo od slovenských bratrů vypůjčeného poháru? Pro ty, kterým jedno nestačí, jsou tady staročeské džbán a džber a taky z němčiny přejatý korbel. Naopak troškaři ocení žejdlík, který původně znamenal starou dutou míru o objemu 0,3537 litrů. Ačkoli když se vydáme ke kořenům žejdlíku, dojdeme k latinskému situla, což znamená „vědro“. Zdá se, že v českém prostředí není vyhnutí…
