Po stopách češtiny: Klad a zápor v českých slovech. Další nesnáze, nebo snáze?
Slovo ne a také předpona ne- patří k tomu prvnímu, co se dítě při osvojování mateřského jazyka naučí. A pak už je jen samé ne, ne, ne… Je to také jeden z nejdůležitějších výrazů přirozeného jazyka, ten, kterým vyjadřujeme svůj nesouhlas nebo popření nějakého výroku. Všechny přirozené jazyky mají prostředky pro vyjádření záporu a v češtině můžeme být negativní dokonce trojím způsobem (větně, člensky a lexikálně). My se dnes podíváme na negaci lexikální.
Jak napovídá tento odborný termín, jedná se o zápor vázaný na slovo. Jsou to ty případy, kdy užijeme negační předpony, tedy záporky ne-, k vytvoření záporné podoby slov. Takový způsob negace uplatňujeme u podstatných jmen (nevoják, nejednotnost), přídavných jmen (nezaměstnaný, nepohodlný) a příslovcí (nehezky, nepoměrně).
Pokud chcete použít negativní slovo, máte na výběr ze dvou způsobů, jak ho vytvořit. Buď si vezmete slovo kladné a pomocí předpony ne- mu vytvoříte záporný protějšek. Jako třeba když je slůně nejprve malé, ale pak je to nemalý slon. Druhá možnost je, že použijete nějaké již záporné slovo a pomocí jiné přípony vytvoříte další záporné slovo. To pak můžeme mít nevychované dítě, z něhož vyroste nevychovanec.
Těmito dvěma způsoby odvození nám pak vzniknou dvě skupiny záporných slov. V první skupině jsou to záporná slova, která mají svůj kladný protějšek, s nímž jsou spojena vztahem fundace. To znamená, že základem těchto záporných slov jsou jejich kladné opaky, a to jak zvukovou formou, tak i slovním významem, vznikly tzv. přímou lexikální negací. Druhá skupina záporných slov naopak zahrnuje ta, která přímo netvoří vztah fundace se slovy kladnými, protože jejich kladný protějšek neexistuje. Tato záporná slova jsou spojena s kladem složitějšími slovotvornými vztahy a vznikla tedy nepřímou lexikální negací. Jedno z takových slov jsme použili v titulku tohoto textu. Jistě jste si všimli, že nesnáz nemá jako svůj kladný protějšek slovo snáz, které je druhým stupněm příslovce snadno. Vytvoření nesnáze postupovalo od přídavného jména snadný přes jeho záporný protějšek nesnadný.
Máme tedy mnoho záporných slov, která nemají své kladné protějšky. Nikdo nikdy vlastně nemůže být úprosný, pouze neúprosný. Horázné a vraživé v našem jazyce taky neexistuje. Nikdo po nás nechce činy prodleně. S návistí měli zkušenost aspoň ve staročeštině, ale my dnes umíme už jen nenávist. Od praslovanského slova věra vznikla nevěra, ta se ovšem významem posunula úplně jinam.
Existují taková slova, která se tváří jako kladné protějšky slov záporných, ale je to jen náhodná shoda formy. Například od slovesa zvěstovat sice vzniklo přídavné jméno zvěstný, ale nemá nic společného s tím, když se někdo ztratí a je nezvěstný. Pokud pociťujeme nevolnost a pak se nám uleví, nezačneme pociťovat volnost, protože se tím nestaneme svobodnými a nezávislými. Samozřejmě, zní nesmyslně, spojovat si tato slova. Nebo v tom vnímáte nějakou smyslnost? Patrně ne. Nebo nepatrně?
Pokud jste právě získali dojem, že je čeština víc negativní než pozitivní, je třeba říct, že je to přesně naopak. Srovnáme-li slovotvorné řady záporných slov s řadami jejich kladných protějšků, zjistíme, že bohatě rozvinuté jsou právě ty kladné. Dokážeme to na konkrétním příkladu. Můžete si pamatovat, že máme přídavná jména pamětný, památný, památečný, pamětlivý, někteří pamětníci si možná vzpomenou na sousloví dostat na pamětnou. Mají dobrou paměť… Samozřejmě máme také památníky, které slouží k uložení památek. Naopak když si nepamatujeme, je to takřka všechno. Publicisté občas použijí pro ozvláštnění textu slovo nepamětník pro označení osob mladšího věku. A nakonec máme nepaměť, která ovšem funguje pouze ve spojení od nepaměti.
Nicméně nás kárají, že jsme nemotorní nebo nešikové, ale pochválil vás někdo někdy, když se vám naopak dařilo, že jste motorný a šika? To asi ne. Je to nešvar, neduh nebo nedbalost, že čeština nemá švar, duh a dbalost? A když dojde k nehodě, při které nikdo nezemře, je to nehodanesmrtelná, nebo vlastně hoda?
Vypadá to, že jsme nesmírně negativní, ovšem není to nic nezvyklého, naopak je to nevyhnutelné. Zápor je nedílnou součástí naší komunikace. Zkuste mluvit pozitivně a místo nevole… No vidíte.
