Po stopách češtiny: V prosinci slavíme a motáme se v pravopisu velkých písmen
Psaní velkých písmen patří k nejnáročnějším pravopisným oblastem a dělá těžkou hlavu téměř všem uživatelům češtiny. A důvod? Je jich několik. Neexistuje jedno či dvě závazná pravidla, kterými bychom se mohli bezpečně řídit, každá skupina slov má své vlastní způsoby zápisu. Jinak píšeme názvy měst, ulic, profesí, funkcí, titulů… Další past nalíčená v této pravopisné oblasti tkví v tom, že autor textu musí pojmenovávanou entitu znát, aby mohl pravopis počátečního písmene správně posoudit. Píšete obecně o městských sadech, nebo o sadech Městských? A pak tady máme ještě přenášení významu. Jako na potvoru se to v prosinci nahromadilo v podobě svátků a osob s nimi spjatých, ale my vám pomůžeme tyto jazykové nástrahy překonat.
První v pořadí máme advent, slovo přejaté z latinského adventus, jehož významem je příchod (myslí se Kristův). V češtině je to zabydlená přejímka doložená už ve 14. století a dnešní pravopis považuje toto slovo za druhový název, proto v něm píšeme malé písmeno. Stejné je to v sousloví adventní neděle.
Začátkem prosince přichází za dětmi anděl, čert a Mikuláš. Zatímco první dvě postavy mají pouze obecná pojmenování, Mikuláš je jméno vlastní, a tak jej píšeme s písmenem velkým. Pokud však použijeme slovo v přeneseném významu, ve smyslu nadílky, píšeme jej s malým písmenem. Například dostali jsme bohatého mikuláše.
Pak konečně nastanou Vánoce. Toto slovo jsme si vypůjčili u západních sousedů ještě před příchodem Cyrila a Metoděje, jeho původ je ve staroněmeckém winnahten, což znamená svatá noc. V psaní velkého písmene se zde řídíme tradicí, používáme velké, ovšem ve slovech odvozených od jména Vánoce se velké písmeno nepíše. Užíváme si vánočně laděnou atmosféru, přejeme krásné vánoční svátky a povedenou vánočku neboli původně nezkráceně vánoční housku. I kdybychom psali o prázdninách konkrétně označovaných jako vánoční, pořád budou s malým písmenem.
Tradiční podobu má také název Štědrý den. Zajímavostí je, že jsme si toto označení vypůjčili od polských sousedů. Tam jej slavili buďto poslední den v roce nebo před tříkrálovým svátkem a vzájemně si přáli štědrou úrodu. U nás se tento název přenesl na předvečer Vánoc a právě z přívlastku štědrý pak vznikl zvyk dávat dárky. Stejné psaní velkého písmene se používá i pro Štědrý večer, ovšem večeře je štědrovečerní. A poté co spořádáme kapra, zazvoní Ježíšek. Pokud snad někdo náhodou zapomněl, je to zdrobnělá podoba osobního jména Ježíš, které vzniklo z latinského Jesus. V případě pojmenování osoby je psaní velkého písmene jasné, avšak v přeneseném smyslu ‚vánoční dárek‘ nebo ‚nadílka‘ napíšeme malé. A až nás bude pod stromečkem čekat nenadále hojný ježíšek, možná taky zazní překvapené jemine (patrně z Jesu Domine) nebo zdrobnělé jeminánku či jemináčku. Anebo šokované jézus(man)kote, případně počeštělé ježíškote, které vznikly z německého Jesus (mein) Gott. Podivovat se slovem jezus je v souladu s atmosférou Vánoc, od tohoto výrazu totiž máme jezule a jezulátko. Pokud jej máte doma vystavené v betlémě, vězte, že byste to měli psát s malým písmenem, protože město Betlém zůstává v Jordánsku.
Následující den dojídáme horu bramborového salátu nebo si dopřáváme originální sváteční oběd. Slavíme totiž Boží hod vánoční. A když ho má někdo radši obráceně, tak taky s velkým písmenem na začátku – Hod B/boží vánoční. Psaní slova B/boží v tomto názvu se řídí tím, zda chce autor textu použitím velkého písmena vyjádřit svou úctu.
A jak vypadá váš Silvestr? Tedy pokud máte nějakého doma. Oslavu ukončení kalendářního roku a zábavu toho dne probíhající píšeme jako silvestr, jelikož se jedná o přenesení významu z původního vlastního jména osoby.
Prosinec nám zkrátka dává mnoho šancí k pravopisným chybám. Ne že bychom si ve zbytku roku oddychli, hned první den nového roku slavíme Nový rok a ani ne do týdne chodí děti přestrojené za tři krále koledovat, což je tradice na Tři krále obvyklá… S velkými písmeny je prostě soužení. Seznam všech oficiálních vlastních jmen neexistuje, pomoc můžeme hledat v příručkách, encyklopediích či slovnících, přesto můžeme narazit na pojmenování, u něhož neexistuje jednoznačná odpověď na psaní velkého písmene.
