Po stopách češtiny: Dáme si vlašák. Bude to ořech, salát nebo víno?
Jazyková ekonomie je jedním z principů vyjadřování. Mluvčí zkrátka usiluje o co nejmenší námahu při užívání řeči, snaží se „šetřit“ slovy a fyzickou i duševní energií na proces jazykové komunikace. Jedna z cestiček k jazykové ekonomii vede skrze univerbizaci, o jejíž existenci jistojistě víte, i když jste tento termín třeba nikdy neslyšeli.
Univerbizace by se dala česky označit výrazem „zjednoslovnění“, jelikož se jedná o změnu víceslovného pojmenování v jednoslovné. Je to velice důležitý proces, patří v současné češtině k těm nejčastěji používaným při tvorbě názvů osob, neživých objektů a dalších konkrétních i abstraktních entit. Kromě komunikace uživatelů jako takové ovlivňuje vývoj slovní zásoby. Jednak nám jejich vznikem přibude slovní jednotka, jednak jsou univerbizáty (jednoslovné výrazy vzniklé univerbizací) zpočátku vždy vnímány jako příznakové (expresivní, hovorové), rozšiřují tedy také repertoár stylistických prostředků. Jejich příznak se může časem vytratit a pak je vnímáme jako neutrální výrazy, to je třeba případ slova češtinář (←učitel češtiny). Mohou však zůstat příznakové dlouhodobě, jak to máme například u slova tříďas (←třídní učitel).
Univerbizáty vznikají trojím způsobem. Ze spojení přídavného a podstatného jména vytvoříme jméno podstatné. Třeba jako z malinové limonády vznikla malinovka (malinov-ka). Další možností je skládání, to je případ dnes archaického slova okamžení, jež vzniklo ze spojení oka + mženie. Poslední možností je elipsa, to znamená, že něco vynecháme. Můžeme pak třeba říct, že někdo zvítězil v oštěpu, a je jasné, že se tím myslí disciplínahod oštěpem.
O oblíbenosti univerbizace svědčí fakt, že někdy vytváříme pro jedno sousloví vícero jednoslovných pojmenování, která se od sebe liší větší či menší měrou. Pouhou hláskovou změnou v základu slova se odlišují rohák a rožák označující rohový dům. Z kruhového objezdu jsme si k univerbizátům pomohli dvěma různými příponami, a tak máme kruháč i kruhák. Změna základu slova je také možná, jak dokazují jídelák a jídelňák, ať už je to lístek, nebo vůz. Existují také univerbizáty vzniklé z jiného slovního základu a s jinou příponou, přesto pojmenovávají totéž. To je případ slov stavebka (staveb-ka) a stavárna (stav-árna).
Proces tvorby jednoslovných pojmenování však není v češtině žádnou novinkou. Důkazy nám mohou poskytnout etymologické slovníky, kde najdeme například pod heslem silnice původní, ve staročeštině používané sousloví silná cěsta (myslí se tím cesta zpevněná na rozdíl od obyčejné cesty polní či lesní). U jiných univerbizátů třeba i máme povědomí o jejich předchůdci v podobě sousloví, ale už jej nepoužíváme. Nebo vy ještě chodíte k zubnímu lékaři?
Se vznikem jednoslovných pojmenování se pojí nebezpečí shodné podoby. Je-li totiž jedno slovo nesoucí obecný význam součástí různých sousloví, může být základem pro více univerbizátů. Pak nám vznikne například situace zmíněná v titulku tohoto textu, protože univerbizátem vlašák může být označován jak vlašský ořech, tak vlašský salát a také ryzlink vlašský. Záleží pak na konkrétních okolnostech, jak velkou paseku tato jazyková nepřesnost způsobí. Pokud o sobě nějaký muž prohlásí, že je dálkař, představíte si posluchače dálkového studia, dálkového řidiče nebo sportovce zaměřeného na skok daleký? Chlubí se svým osobákem? A je to auto, nebo osobní rekord? Nabídne-li vám mentolku, myslí tím bonbón, nebo cigaretu? Pracuje na kriminálce? Takže je to autor krimi románů, režisér krimi filmů, nebo policista? Má rád turisťák, ale je to salám, nebo klub turistů? Nosívá baseballku? Tak doufejme, že myslí čepici, a ne baseballovou pálku… Možná prostě není vaše cílovka. Ani skupina, ani rovina… Nicméně věříme, že až budete potřebovat francouzák, bude to ten pravý.
Další shoda forem univerbizátů může nastat kvůli slovu již existujícímu ve slovní zásobě. Ne všechny kukačky jde vypnout, aby vás ráno nebudily, a zeptají-li se vás na úřadě, zda s sebou máte občanku, neznamená to, že jste měli za ruku přivést ženu, která má dané státní občanství, nýbrž svůj občanský průkaz.
Občas nám při identifikaci významu pomáhají další jazykové vlastnosti výrazů. Třeba rodová odlišnost u slov stavebko a stavebka dává znát, že jedno je spoření a druhé fakulta. Nebo jmenné číslo u výrazů tříčtvrťák a tříčtvrťáky, protože kalhoty mohou mít pouze tvar čísla množného, kdežto jeden tříčtvrťák může být jedině kabát. V pravopise pak může být nápomocné psaní velkého písmene, protože lidovky nejsou Lidovky. Jedny zpíváme, druhé čteme.
Na závěr bychom chtěli dodat, že univerbizace není jen pomůcka pro člověka lenivého, ale také praktického, protože používání jednoslovných výrazů namísto víceslovných spojení vede také ke zvýšení efektivity a účelnosti komunikace. Úspornost výrazu prostě vede k čilejší výměně informací.
