Po stopách češtiny: Párování. Hrajeme si se slovy a jejich vztahy nevztahy
Život v páru. Sociální téma teď není na pořadu dne, zabloudili jste do příspěvku jazykového. Ačkoli malá podobnost tady je. Jistě jste někdy přemýšleli nad tím, jestli jste našli toho pravého nebo tu pravou. A zda je ta objevená shoda upřímná, nebo se ukáže jako omyl. My jsme nad tím hloubali taky, ale s nosem zabořeným do slovníků. Teď vám můžeme ukázat, které dvojice slov lišících se pouze rodem, přestože přechýlení mezi nimi neproběhlo, mají něco společného a které se tak jen tváří.
První dvojice má společný původ v latinském slovese excurrere, což znamená ‚vyběhnout, vycestovat‘. Máme na mysli exkurz, tedy ‚odbočení od tématu‘, a exkurzi, jež má význam ‚studijní výlet‘. Téměř totožná forma dokonce vede některé uživatele češtiny k jejich zaměňování, jak dokládají texty v Českém národním korpusu. Jenže i když se dají tato jména považovat za sourozence, protože mají stejný základ, neznamenají totéž.
Když jsme u toho cestování, výpravě putujících lidí na poušti se říká karavana. K nám se slovo dostalo i bez přítomnosti písečných dun přes italštinu, ta jej má z perského kārwān, které má patrně svůj původ ve staroindickém karabháh, což znamená ‚(mladý) velbloud‘. Jenže pak si karavanu uzmula také angličtina a udělala si z ní caravan. Jakmile vyvstala potřeba pojmenovat ‚obytný vůz‘, došlo k přenesení významu, a tak je v angličtině používané jedno slovo pro oba významy. A když dorazily obytňáky i k nám, jednoduše jsme sáhli po anglickém caravan a pravopisně si ho počeštili. Na rozdíl od angličtiny umožnila kategorie jmenného rodu v češtině existenci dvou různých podstatných jmen.
Množství tekutiny, které zvládnete vypít na jedno nadechnutí, se nazývá doušek a je to vlastně zdrobnělina od slova duch. Jméno ženského rodu douška s významem ‚přípisek‘ je patrně také zdrobnělinou, ovšem od slova duše. Sice existuje teorie, že douška vznikla z do úška pošeptaného, důvěrného dodatku, ale to je patrně jeden z případů lidové etymologie Pravděpodobnější je, že duch a duše a tím pádem i jejich zdrobnělé odvozeniny spolu souvisejí a sdílejí tentýž kořen (dhouso-) z hlubin jazyka indoevropského.
Pak tady máme pár, který vedle sebe v češtině žije už od doby praslovanské, přestože kromě zevnějšku spolu nemá nic společného. Jsou to podstatná jména obor a obora. Obor znamená činnost, kterou se obíráme, což je odvozeno od slovesa brát, a obora jakožto ‚ohrada‘ má kořeny ve slovese vřít, které známe pouze v předponových podobách jako zavřít, dovřít, otevřít, přivřít, rozevřít, sevřít. U této dvojice tedy platí, že zatímco „obal“ mají velmi podobný, „náplň“ je u každého zcela jiná. Aspoň že má obora ve slovní zásobě kamarádku závoru...
Přes němčinu k nám dorazil zajímavý pár mandl a mandle a také jejich předchozí destinace jsou totožné, přesto je každý jiný. Slovo mandl s významem ‚stroj k uhlazování tkanin‘ pochází z německého Mangel a ve starší češtině bylo používáno v podobě mangl. Předchůdcem německého slova bylo latinské mangana s významem ‚(vrhací) stroj‘ a to má zase původ v řeckém mánganon, což znamená ‚válec v kladkostroji, svorník‘. To mandle byla do češtiny přejata z německého Mandel, které vzniklo z latinského amandula a to zase z řeckého slova amygdálē. Po celou dobu však měla mandle tentýž význam, tedy ‚plod mandloně‘ či ‚jádro tohoto plodu‘, žádný stroj, válec ani svorník.
Poslední pár představuje spojení domácího a zahraničního. Náš český klas odvozený od slovesa kláti s významem ‚tlouci, bodat, píchat‘ původně znamenal „to, co píchá‘. Kdežto klasa jakožto ‚třída‘ pochází z německého Klasse. A přestože mají semena v klasu svůj řád, jsou roztříděna, sdílí klas s klasou pouze podobný zevnějšek.
Dnešní téma laškování slůvek a jejich „styků“ bylo jen takovým rozptýlením. Teď si představte, jakou práci musí odvést lexikologové v péči o slovní zásobu, lexikografové v jejím vhodném zaznamenání a etymologové při pátrání po jejich původu. Ohromnou a v případě českého jazyka také kvalitní, protože se o vztazích slov a jejich (společné) minulosti můžeme dočíst první poslední. Kdyby existovaly takové chytré knihy o lidech, to by se do páru hledalo snáz… Další čtverácké nápady slovních hračičků si rádi přečteme v komentářích.
