Po stopách češtiny: Češtině jsme dali své srdce, a tak nám trhá srdce, když se někomu do srdce nevepsala
Schválně jestli uhodnete, jakým slovem se dnes budeme obírat… Jasně, jste srdcaři. A my vám ze srdce přejeme příjemné čtení o srdci a o tom, k čemu všemu jej používáme. V češtině.
Samozřejmě že ‚sval působící svým smršťováním pohyb krve v cévách‘ není jediný význam slova srdce. Kromě aortální pumpy je to také ‚citový zájem a cit‘ nebo ‚lidské nitro‘. Když si někoho přivinete k srdci, vlastně se vašeho orgánu nedotkne, bude to jen na ‚hruď, prsa‘. Dále se slovem srdce dá označovat osoba jakožto nositel nějakého citu. Jako třeba když se mluví o dvou milujících srdcích. Pokud říkáme, že Česko je srdcem Evropy, myslí se tím ‚střed‘. Nakonec je to ještě spousta věcí, které svým tvarem či funkcí srdce připomínají. Třeba takové perníkové z pouti nebo to ve zvonu, bez jehož tlukotu by nevydal hlásku. Ostatně tlukot srdce je znamením života, a pokud říkáme, že někomu srdce dotlouklo, vyjadřujeme tím eufemisticky smrt.
„A teď ruku na srdce, znáte všechna přídavná jména odvozená od slova srdce a jejich význam? Protože srdcová dáma není totéž jako dáma srdnatá. S tou první si dokážeme představit tíživou situaci vyvolávající srdeční kolaps karbaníka, ta druhá by mohla být vhodnou osobou k navázání srdečného přátelství. Pokud má navíc srdcovitý neboli srdčitý tvar obličeje, je to znamení, osud.
Obvykle uvádíme srdce jako adresu naší duše, citu, odvahy, lásky, nenávisti, radosti a žalu, upřímnosti, svědomí, odpovědnosti… A s významy těchto srdečních nájemníků pak vznikají známá slovní spojení, sousloví, pořekadla a přísloví.
Teď nám spadl kámen ze srdce. Ukázalo se, že kdo dočetl až sem, nemá srdce z kamene, měkké či slabé a čeština je pro něj srdeční záležitost. V pořádku, prostě jdete za hlasem svého srdce. A srdci neporučíte. Máte zřejmě srdcevelké, široké, dobré, zlaté a na pravém místě. Tedy ne až v hrdle nebo v kalhotách.
Nepřenesli bychom přes srdce, kdybychom se nezmínili o frazémech slovesných. Protože srdce nemusíte jen mít nebo mít ho s někým či někde, třeba na dlani. Od srdce se umíme zasmát, někteří dokážou od srdce i mluvit a ze srdce litovat. Srdce se dá nosit na talíři, něco nám jej trhá a někomu ho můžeme zlomit. Když si něčí srdce získáme, pak mu asi na srdci ležíme. Sami mu pak své srdce otevřeme a nosíme ho v něm. To se taky může stát, že nám k srdci přiroste. Ovšem klademe vám důrazně na srdce, neberte to doslovně.
Spojení z celého srdce se používá s řadou sloves. Z celého srdcepřejeme, děkujeme, toužíme, chceme, doufáme, milujeme i nenávidíme. To je důsledek všech těch srdečních nájemníků… Zajímavé je, že ve frazémech je použito vždy celé srdce. Své pocity vyjadřujeme prostřednictvím srdce se vším všudy. Přitom je snadné srdce rozdělit na pravou a levou část a komory a síně, tak proč musíme vše dělat celým srdcem? Jednoduše proto, že mluvíme o citech a nitru, ne o své mohutné aortální pumpě.
S lehkým srdcem jsme se podělili o své znalosti a s krvácejícím srdcem musíme tento text ukončit. Nicméně pokud vám něco leží na srdci, neváhejte si ho vylít do komentářů. Zkrátka co na srdci, to na jazyku. Jen pozor na výrazivo, buďte k češtině milosrdní, je to naše srdcovka.
