Po stopách češtiny: Hop na krávu a je tele aneb Mláďata v češtině
Kráva má kravata, rajka zase rajčata a kukačka dává do cizích hnízd kukátka. Je to správně? Nevíte? Tak my vám podáme pomocnou tlapku.
To základní, co potřebujeme o zvířatech sdělit, je jejich živočišný druh. Až teprve poté nás zajímá, zda mluvíme o samci, samici nebo mláděti. Z toho důvodu používáme takzvaná jména vespolná, která zahrnují jedince obou pohlaví, ačkoli jejich gramatický rod je jen jeden. A tak si říkáme, jak je ten kůň ušlechtilé zvíře, a myslíme tím samozřejmě nejen hřebce, ale i klisny. Bojíme se, aby nám černá kočka nepřeběhla přes cestu, ovšem kocour by byl úplně stejná katastrofa. A jako to prase mohou být jedinci různého pohlaví i věku...
Jenže existují situace, kdy na pohlaví zvířete záleží, a dokonce i takové, kdy potřebujeme konkrétním názvem označit nedospělého jedince. To se týká zejména hospodářských, zdomácnělých a lovených zvířat, proto v češtině existují třeba husa – houser – house, koza – kozel – kůzle, medvěd – medvědice – medvídě, lev – lvice – lvíče...
Ve slovníku však nenajdeme názvy mláďat všech zvířat. Pokud u vás tedy vyvstane potřeba takového jména v komunikaci užít, musíte si poradit sami. A jak? Přece pomocí slovotvorného odvozování. Vzpomeňte si na vzor kuře, podle kterého jste se učili na základní škole skloňovat, a uplatněte podobu 1. pádu v jednotném čísle. Máme tam kuře a vedle něj můžeme mít pandě, sviště, bobře, pštrose, hlemýždě, krahujče… Některých názvů mláďat se můžeme dobrat také pomocí přípon zdrobňovacích, ovšem v těchto případech nemusí být zřejmé, zda mluvíme o káňátku jako mláděti, nebo o svém milovaném dospělém káněti. Stejné to je i v případě vrabečka a koroptvičky.
Při tomto tvoření jednoslovných názvů je také třeba dávat pozor na hláskové alternace, obměny slova uvnitř jeho základu. Může (ale nemusí) se vám přihodit, že je mládě uprostřed delší než dospělec a měkčí na konci kmene, jak to mají třeba rak a ráče.
Zní-li vám tyto jednoslovné názvy jako zaklínadlo zlé čarodějnice, můžete přistoupit k tomu nejjednoduššímu postupu – opisnému vyjádření. Mládě krahujce nebo pandí mládě zní naším uším přece jen přijatelněji. A opičí mládě zase korektněji než opíče. Pokud vám tedy jde slovotvorba jako psovi pastva a bojíte se, že byste mohli něco vymňouknout, tak nad opisem neváhejte.
Pro ty hloubavější z vás tady máme ještě pár věcí k zamyšlení... Daněk a daňhela jsou spolu v oboře a dělají spolu daně. Nebo daňče? Když si vydře vydře rekord v plavání, je to dvojnásobně vydřené? Když se ztratí se jezevče, odvedete ho k jezevci, nebo k jezevčíkovi?
S mláďátky a holátky je to občas pro kočku, a to hlavně pro dětské mluvčí. Ale můžeme se tomu divit, když jim v knize tvrdí, že labutí mládě je ošklivé káčátko?
