Po stopách češtiny: Slova na jedno použití aneb Pikle lze jen kout a tipec pouze zatnout
Je to tak. Data Českého národního korpusu, velké databáze textů určené ke zkoumání češtiny, potvrzují, že pikle se dají vyrobit pouze ve spojení se slovesem kout. Chcete-li tedy stvořit své vlastní pikle, musíte se stát metaforickým kovářem. Zajímavostí je, že toto „uživatelské omezení“ částečně platí i u synonymních výrazů. Intriky, pletichy, úklady a úskoky se totiž dají jen strojit, spřádat či osnovat. Další omezení piklí se vztahuje ke kategorii čísla. Zatímco ve starší češtině uměli ukout je jeden pikel, dnešní uživatelé si takové troškaření dovolit nemohou, protože pikle dnes máme pouze ve tvarech čísla množného.
Podobné je to s podstatným jménem ciráty. Ačkoli jsme si tento výraz původně přejali z německého Zier spolu s významem ‚ozdoba‘, dnes už je používáme pouze ve spojení se slovesem dělat a s významem ‚dělat z něčeho problematickou, spornou záležitost, přehánět důležitost něčeho‘.
Pokud máte v úmyslu zatnout či utnout někomu tipec, metaforicky to znamená, že chcete danou osobu ‚umlčet nebo zkrotit‘. Jestliže chcete totéž provést slepici, chystáte se jí odstranit ‚chorobně zrohovatělý jazyk‘. Přenesení významu na lidské chování je tady pochopitelné. Co nám ale v korpusových textech chybí, jsou spojení uvedená ve Slovníku spisovného jazyka českého, který vycházel v 60. letech minulého století. Lexikografové tehdy zaznamenali, že se dá tipec také zatrhnout, zmáčknout, srazit, strhnout a přetrhnoutněkomu, rozvázat, ztratit,dostat se něčemu na tipec a mít něčeho po típek. Na taková sousloví už v současnosti nenarazíme, místo nich umíme srazit hřebínek, rozvázat někomu jazyk, dostat se někomu na kobylku a mít něčeho po krk. Ztrácení tipce nahrazujeme házením flinty do žita nebo ručníku do ringu. Významy tedy zůstaly stejné, komponenty se však liší.
Teď by nás vážně zajímalo, kdo z vás naposledy použil brdo jinak než ve spojení na jedno brdo. Nechceme urazit případné zručné řemeslníky, ale korpus opět potvrzuje, že brdo jakožto ‚hřeben tkalcovského stavu‘ už se v našich jazykových projevech nevyskytuje a používá se právě jen v sousloví na jedno brdo.
Toužíte po svobodné vůli a volnosti? Tak to by se vám asi hodilo pré. Zní zvláštně tak samostatně, potřebuje k sobě totiž sloveso mít. Mimochodem jde o další přejímku z němčiny, původní spojení ein Prä haben znamená ‚mít přednost‘ a používalo se v karetním slangu.
Takováto omezená použití slov se netýkají pouze podstatných jmen. Nebo vám snad žádná jiná slova na mysli nevytanula? Sloveso vytanout přece! Mohlo by vám teoreticky vytanout cokoli a kdekoli, protože významem tohoto slovesa je ‚objevit se, vyvstat‘. Jenže pravdou je, a Český národní korpus k tomu má důkazy, že pokud nám něco vytane, pak jedině na mysli.
A máte fuk? Samozřejmě nás teď nezajímá, jak umíte foukat. Ptáme se, zda je vám to ‚jedno, lhostejné‘. Příslovce fuk se pojí pouze se slovesy mít a být. Občas má uživatel potřebu připojit před něj zintenzivňující úplně nebo šuma. Nic víc však s tímto fuk neuděláme.
Co se týče slovního druhu citoslovcí, jsou to víceméně samostatné jednotky z definice této skupiny slov. Jenže nám se chce říct závěrečné basta, ačkoli bychom mohli použít příslovce dost, podstatné jméno konec nebo spojení to stačí. Na tomto z italštiny vypůjčeném výrazu nelze než obdivovat, co všechno v sobě nese – emocionální postoj mluvčího, rozkaz a samozřejmě informace. A právě proto si vystačí sám, nepotřebuje žádný další výraz do sousloví. A tak to jediné, s čím ho v korpusových textech můžeme potkat, je spojka a a další citoslovce fidli. Ve skutečnosti je však nepotřebuje. Basta.
