Když se syn narodil, vážil půl kila. Začal náš životní fight, říká česka veteránka
„Jsem zdravotnická záchranářka, na škole jsem měla možnost navštívit oddělení neonatologie s nedonošeňátky. Vidět ale v inkubátoru svoje nedonošené miminko, na to se připravit nedá,“ říká Veronika Rosická, která na misi v Mali prodělala malárii. Její malý syn je velký bojovník, nedávno se ve více než dvou letech naučil chodit. Potřebuje se ale ještě naučit jíst. Zápasníci, kteří se dnes účastní charitativního gala večera bojových sportů CZ FIGHTERS FOR VETERANS, pro něj chtějí vyboxovat prostředky, které by uhradily pobyt na specializované klinice.
„Synovi jsem dala jméno podle Williama Wallace ze Statečného srdce. Už když jsem ho vybírala, věděla jsem, že na dítě budu sama, jeho otec se o ně nezajímal,“ říká praporčice Veronika Rosická. „Nechtěla jsem si hrát na osud, netušila jsem, co nás čeká. William se narodil v nedokončeném 26. týdnu (25 + 4). Vážil pět set třicet gramů. Dál už nebylo možné těhotenství udržet kvůli preeklampsii. Těžko říct, jestli předčasný porod ovlivnilo i to, že jsem během zahraniční operace v Mali, kde jsem v roce 2018 působila jako zdravotnice jednotky, prodělala malárii. Nemoc měla těžký průběh, dvě bulharské lékařky usoudily, že mám nějakou infekci, brala jsem vysoké dávky antibiotik a bylo mi čím dál hůř, čtyřicítky neklesaly. Můj zdravotní stav se zhoršoval. Velitel našeho úkolového uskupení o mě měl obavy, poslal mě do německé předsunuté polní nemocnice, to už jsem močila krev. Od dětství jsem to neměla jednoduché, rok 2021 byl však jeden z nejnáročnějších. Už jsem se těšila, až skončí. Byla jsem ráda, že se William má narodit až na jaře, měl termín 24. března 2022. Na svět však přišel už 13. prosince 2021. Když jsem ho poprvé uviděla, byl to šok. Byl tak maličký! Spinkal v dlani pana doktora. Bylo mi do pláče, ale věděla jsem, že Willi potřebuje silnou mámu. Jsem zdravotnická záchranářka, na vysoké škole jsem měla možnost navštívit oddělení neonatologie s nedonošeňátky. Vidět ale v inkubátoru ve spleti hadiček svoje nedonošené miminko, na to se připravit prostě nedá. Stála jsem tam a Williamovi se omlouvala, prosila ho o odpuštění. ,Maminky u inkubátoru nesmějí plakat, děti si to pak vyčítají,‘ pronesla tiše jedna sestřička. Všechna mláďata vnímají, když se jejich máma trápí. První dny po porodu byly strašné, všechno jsem si vyčítala… Nechtěla jsem ale dát před Williamem najevo, že mě to sebralo.
Přišla za mnou psycholožka, mladá holka, a já si myslela, co ta mi bude povídat, co ta o tom ví. Vzala mě stranou a já tři hodiny v kuse brečela. Pak jsem se nadechla. Začal náš životní fight. Věřím, že to zvládneme. Moje finanční rezervy ovšem postupně vyschly. Na začátku mi s výbavou pro Williho pomohl Vojenský fond solidarity, díky sbírce jsme byli dvanáct dnů na klinice v Rakousku, kde Williho učili přijímat potravu. V porodnici byl měsíc zaintubovaný, kvůli mnoha následným komplikacím odmítal láhev, ani jsem ho nemohla kojit, dlouho byl vyživovaný žaludeční sondou. Zvracel několikrát denně, když v sobě udržel tři lžičky polévky, byl to úspěch. Jsou mu dva roky a váží sedm a půl kila. V dubnu začal s pomocí chodítka chodit, utíkat! Bylo by skvělé, kdybychom mohli absolvovat ještě jeden pobyt na specializované klinice. Nechci ale sedět doma, čekat s nataženou rukou, to jsem nikdy nedělala. V prosinci mi končí mateřská a já bych se ráda vrátila do práce, snad budu moci zůstat v armádě. Jsem hrdá na to, že naší zemi můžu sloužit. Armáda je jako moje rodina. Dojalo mě, když se mi ozval pplk. Matouš. Rozplakalo mě, když jsem ho před týdnem na webu Reflexu slyšela, jak mluví o mém synovi. Už jenom za to mu děkuji.“
Organizátoři a účastníci charitativního gala večera CZ FIGHTERS FOR VETERANS věří, že vybojují dost prostředků na to, aby mohli Veronice Rosické a malému Williamovi ulehčit jejich situaci.
Časopis Reflex pak v návaznosti na projekt CZ FIGHTERS FOR VETERANS pořádá aukci fotografií zápasníků, které vytvořila fotografka Nguyen Phuong Thao.
Vydražit je můžete zde >>>
Výtěžek aukce je určen na pomoc válečným veteránům a rodinám vojáků, kteří za naši zemi položili život. Velkoformátové fotografie budou dražitelům slavnostně předány 14. května 2024 v pražské restauraci Červený Jelen, kde se s bojovníky také osobně setkáte.
