Po stopách češtiny: Prostý kvítek mateřídoušky nebo pugét mamutí velikosti plný omamných květin?
Ti vnímavější už asi vědí, kam tímto textem míříme. Dnes mají maminky svátek, a tak jsme si pro vás připravili výlet do hlubin etymologie a pár dalších jazykových zajímavostí souvisejících s matkou.
Nejprve si pojďme říct důležitou věc. Jmenovitě vaše matka sehrála klíčovou roli ve vašem jazyce. Je to překvapivé? A zamysleli jste se někdy nad tím, proč svému rodnému jazyku říkáme mateřský? Označení vzniklo právě z faktu, že se dítě učí mluvit od své matky. Ta vaše měla tedy zásadní vliv na to, jak jste si v prvních letech života dokázali svůj rodný jazyk osvojit. To není málo, že?
Mateřštinou tedy začíná jazyková dráha každého z nás. A jak to začalo s matkou? Její základ je v indoevropském māter, Praslované ji nazývali mati a ve staročeštině už to byla máti. Ve druhém pádě mateře, kdyby vás náhodou napadlo zkoumat, odkud se vzal ten základ mateř- ve slovech mateřský, mateří, mateřština, mateřství, mateřinec a univerbizovaná mateřinka. Staročeská máti byla také vývojovým předstupněm slova matka, které je vlastně zdrobnělinou z ní vzniklou. Jenže tohle zdrobnění se nám časem přestalo zdát dostatečné, a tak jsme si vytvořili také matinku a matičku.
Mimochodem ze stejného indoevropského základu māter vzniklo mnoho dalších slov, do kterých byste to možná ani neřekli. Jedním z jejích potomků je třeba matrice, což je ‚forma, tiskařský negativ‘. Pak taky matrika, tedy ‚úřední kniha zaznamenávající narození, sňatky a úmrtí‘. Pokud půjdeme k začátkům vývoje tohoto slova, dojdeme k latinskému výrazu mātrīx, což znamená ‚(zvířecí) matka, děloha‘. Máme tady fanoušky sci-fi? Protože tohle je materiál k zamyšlení… Ostatně materiál je taky jedním z výrazů, kterým vdechla život māter. Svůj materiál jsme si vypůjčili v němčině, ta ho má zase z latinského výrazu māteria s významem ‚látka, hmota‘. Původně se však tímto latinským slovem označovalo ‚stavební dříví; kmen a výhonky ovocných stromů‘ a ten základ od māter si získal podle podobnosti, protože strom, stejně jako matka rodí. Pokud jste se jako děti smáli tomu, že šroubek má taky svou matku, vězte, že tahle matka, tedy matice, má taky původ v māter. Přenesení významu tady bylo ovlivněno německým Schraubenmutter.
Pak je tady ještě máma. Její kořeny opět vedou k indoevropskému základu, a to k mamā, což je dětské žvatlavé slovo vzniklé zdvojením jedné ze základních slabik dětské řeči. I tady to bylo málo emocionální, a tak přišly mamka, mamča, maminka, mamička, maměnka, mamuška, maminečka.
Budeme-li vedle odvozování také skládat, dostaneme se k pramatce, tedy dávné ženské předkyni, zakladatelce rodu. Teprve v 19. století bylo složením utvořeno slovo matriarchát, jehož druhá část vychází z řeckého árchō s významem ‚vládnout‘. A nezapomeňme na supermatku! Výraz je v češtině vskutku používaný… Převážně jako sarkasmus.
Jedním z nejčerstvějších přírůstků v české slovní zásobě je patrně výraz mamánek. Říká se tak dospělému jedinci mužského pohlaví, který je závislý na své mamince. Nedokáže se odstřihnout od pupeční šňůry. Nezvládne vyletět z hnízda... Prostě tragédie. To však není případ potomků, kteří se pomamili. Ti jednoduše zdědili matčiny vlastnosti, případně podobu.
O tom, že dnes máme důvod si na vlastní mámu vzpomenout a potěšit ji, svědčí také frazémy v českém jazyce zabydlené. Protože kde jinde se máte tak jako u maminky? Kdo jiný vás zahrne mateřskou láskou? Možná že máte ještě někoho, kdo o vás pečuje jako vlastní matka, ale vsadíme se, že i když jste se už máminy sukně pustili, bývávalo vám pod matčiným křídlem dobře.
Na závěr jen připomínáme, že pokud se uchýlíte k psané gratulaci, pak přejte ke Dni matek s velkým D. Tak velí pravidla českého pravopisu.
