Volby na divoko: Proč se obtěžovat s politickou kampaní, když oponenty můžete jednoduše zabít?
Stěžujete si na chování našich politiků? Podívejte se, jak se kampaně řeší například v Jihoafrické republice, Čadu nebo Mexiku. Spoiler alert: daleko více se v nich používají kulky a bomby.
Všichni známe již ohraný scénář politických voleb v České republice. Všude visí propagační reklamy vyzdvihující záměry a vlastnosti stran, rozhovory jsou plné odvážných proklamací a politici na sebe navzájem hází špínu. Popřípadě se občas fackují jako děti.
Jestli jsme si mysleli, že hloupěji se naši kandidáti už chovat nemohou po tom, co jsme sledovali nespočet vysílání, kdy si navzájem skákali do řeči a uráželi se, to jsme neviděli průběh voleb jinde ve světě. Oproti takové Jihoafrické republice či Mexiku je Česko ještě slabé kafe. Vlastně to ani není kafe.
Jižní Afrika: 450 útoků na politiky
Parlamentní volby v Jihoafrické republice proběhly 29. května. Lidé volili zástupce jak do provinčních parlamentů, tak do národního. Mezi kandidáty měla největší šance Africká národní strana (ANC) v čele s Cyrilem Ramaphosou, současným prezidentem JAR, přestože výzkumy ukázaly, že za jeho vlády vzrůstala nezaměstnanost, kriminalita, korupce a klesalo HDP.
Již před rokem 2013 bylo v provincii KwaZulu-Natal za období 19 let zaznamenáno více než 450 útoků na politiky a od roku 2016 do 2020 tam bylo dalších 38 politiků zabito. Od roku 2022 čelilo více než 100 kandidátů atentátům. Další provincie na tom jsou o něco lépe, ale tato čísla ani zdaleka nepokrývají celkový počet atentátů v JAR od zrušení apartheidu.
Mimo Jihoafrickou republiku mají výbušnou politickou situaci i další africké státy. V Demokratické republice Kongo proběhly v prosinci volby do parlamentu. Za oběti jim padli 2 členové vládních koalic. Oba zemřeli na následky střelných ran.
„Demokratické“ Kongo
A i dříve v červenci 2023 před prezidentskými volbami zemřel otec šesti dětí, člen strany Moïse Katumbi Dido Kasingi při útoku na jeho procesí v Kindu, hlavním městě provincie Maniemy. Za jeho vraždu byl obviněn guvernér provincie, který prý povzbuzoval lidi ke kamenování. Sám se ale bránil tím, že Kasingiho zajelo auto při nastalém zmatku.
Prezidentské volby zřejmě v lidech vyvolávají násilné pudy. Jedny z nejčerstvějších zpráv pochází z Čadu, kde se odehrály 6. května. Již 28. února ozbrojenci zaútočili na sídlo Partie socialiste sans frontières (PSF) v hlavním městě Čadu N’Djameně. Během přestřelky se členové bezpečnostních služeb trefili několika kulkami i do údajného kandidáta. Yaya Dillo tak zemřel ve 49 letech ještě před tím, než jeho zájem o post prezidenta vůbec mohl být oznámen.
V Nigérii jen pár dní před volbami na prezidenta, viceprezidenta a senátními volbami v únoru 2023 se odehrála hned trojice útoků na významné politiky. Všechny ve státě Enugu, který během občanské války usiloval o samostatnost a oddělení od Nigérie. Policie Enugu varovala, že podezřívá dva členy separatistických organizací, kteří by se mohli pokusit volby překazit.
A skutečně. Separatisté zapálili dvě vozidla pomocí petrolejových bomb. V jednom uhořel Oyibo Chukwu, kandidát na senátora, a v minibusu Lidově demokratické strany zahynul řidič. Podobný útok zkoušeli ještě na kandidáta na guvernéra, ale tomu se naštěstí podařilo zabránit.
Nestříli se jen v Africe
Nenechte se mýlit, Afrika není jediným kontinentem, na kterém se politický byznys řeší kulkami a bombami. Ačkoli v Evropě bychom od začátku století hledali zavražděné politiky jen těžko, neměli jsme k tomu daleko. Premiér Fico se k tomuto milníku málem dostal.
I v Asii se tento rok uchýlili ke střelbě, konkrétně během parlamentních voleb v Pákistánu. Provázely je teroristické útoky nejen na politiky, ale také na policii i civilisty. Desátý den tohoto roku jednu kulku schytal Malik Kaleem Ullah a nedlouho po něm následoval Rehan Zeb Khan – člen Pákistánské strany za spravedlnost, jejíž bývalý ministerský předseda a expremiér Imran Chán nedávno dostal několik dlouholetých trestů. Islámský stát Chorasán, extremistická teroristická organizace, se k tomuto atentátu později pyšně přihlásila.
V Jižní Americe jsme mohli pozorovat podobný scénář. 20. srpna 2023 se v Ekvádoru, který byl dlouhodobě sužován vlnami násilí a kriminalitou, uskutečnily prezidentské volby. Již v roce 2022 zaznamenala tato země největší počet vražd vůbec, takže ani volby se nevyhnuly menšímu krveprolití. Když z metropole Quita odjížděl 9. srpna krátce po šesté večer kandidát Fernando Villavicencio po předvolebním meetingu, netušil, že kvůli němu bude v blízkých dnech probíhat národní smutek.
Po útoku na bývalého novináře Villavicencia se seznam kandidátů o jednoho člena zkrátil. Na místě byl jeden z útočníků zabit policií a dalších šest zatčeno. K atentátu se později prostřednictvím videa na internetu přihlásil ekvádorský gang Los Lobos neboli Vlci. Jenže další jeho členové toto tvrzení popřeli, a tak Fernandova smrt zůstala nevyjasněná.
Předvolební válka drogových kartelů
Nejaktuálnějšími masakry se vyznamenává Mexiko. V neděli 2. června se sešly desítky milionů občanů, aby si zvolily nového prezidenta, všechny členy senátu i poslanecké sněmovny a dalších úřadů.
Co se týká násilí před těmito volbami, různé průzkumy ukazují různá čísla. Podle The New York Times bylo zabito 36 uchazečů do různých politických funkcí. Mexická vláda se vyjádřila pouze k 22. Oproti tomu další mexická média uvádějí, že se jednalo o přibližně 200 lidí. Celkové volební násilí podle analýzy Civic Data vzrostlo mezi lety 2018 a 2023 o 236 %.
Čím to je způsobeno? V Mexiku, stejně jako v Africe je střílení spíše věc byznysu než záležitost osobní. Drogové kartely a gangy mezi sebou ustavičně bojují o moc a to ovlivňuje i politiku celé země. Nemusíme hádat dvakrát, kdo nejspíš stojí za většinou zabitých kandidátů.
Při přestřelkách, které pronásledovaly politiky jako ocásky, bohužel umírali i nevinní kolemjdoucí, a tak maskovaní občané zastavovali auto Claudie Sheinbaumové, bývalé starostky Mexico City a nové prezidentky země, a prosili ji, aby něco udělala s násilím v ulicích. Boj proti soupeřícím gangům probíhá v Mexiku od nepaměti, takže občané mohou jen doufat, že čerstvě zvolená hlava státu situaci konečně změní.
Demokratické volby nejsou synonymem pro civilizované volby. To je zásadní rozdíl, na který často zapomínáme. ,Jak to, že se v Kongu střílí kandidáti do parlamentu? Vždyť je to demokratická republika! Každý tam má tedy právo být zvolen, no ne?’ Inu, pravda není vždy tak jasná, jak se zdá. Označení demokratické ještě neznamená, že tak skutečně daná země funguje. Korejská lidově demokratická republika je toho zářným příkladem. Ale často opomíjíme i další státy, kterých je kolem 60, co si mohou o reálně fungující demokracii jen nechat zdát.
S pohledem na všechny výše uvedené scénáře toho, jak mohou volby probíhat, se můžeme při pohledu na naše vlastní politiky jen smát. Výhrůžky typu ,Dostaneš flákanec!’ by byly v jistých zemích více než vítané. S nastávajícím volbami do Evropského parlamentu vlastně můžeme být rádi, že se kandidáti štěkají na obrazovkách a pak jdou v klidu domů. Kdyby v České republice někdo zastřelil cestou z televizního vysílání nějakého kandidáta, to bychom se asi divili.
Přimhouřete tedy trochu oko, když vidíte vyostřenou volební kampaň. Dokud se během ní nestřílí, vlastně si nemáme na co stěžovat!
