Lama ve studiu, reklamy v SSSR a titul afrického prince. Neznámé kapitoly ze života Michaela Jacksona

Začátkem 80. let se Michael Jackson pravidelně objevoval v zákulisí koncertů skupiny Queen. Reportér časopisu Rolling Stone se ho při jedné příležitosti zeptal, jestli o něm může napsat jako o fanouškovi Queen. Michael odpověděl: „Jsem fanouškem Freddieho Mercuryho.“ Oba muzikanti byli tehdy největšími hvězdami popmusic a dávalo umělecký i finanční smysl zúročit popularitu společným songem. Realizovat plán v praxi bylo ale složité.

Do studia spolu odešli v roce 1982 s pravděpodobně ne přesně definovaným plánem. Podle časopisu Rolling Stone měl být duet zařazen na Jacksonovo příští album, podle jiných zpráv mělo jít o píseň pro desku Hot Space, kterou Queen právě chystali. Práce se ale vlekla a vzešly z ní pouze tři demonahrávky skladeb There Must Be More to Life Than This, State of Shock a Victory. Dodnes není jasné, proč nebyly písně dokončeny. Zdroje blízké Jacksonovi uvádí, že Michael byl pohoršen množstvím kokainu, který Mercury ve studiu zkonzumoval, a ztratil o spolupráci zájem. Manažer Queen Jim Beach zase v dokumentu The Great Pretender uvádí, že mu Mercury jednoho dne zavolal a vyděšeně na něj naléhal, aby ho z domluvené spolupráce vyvázal. Důvodem jeho zděšení bylo, že si Jackson s sebou do studia vodil zvířata své menažerie. Když jednoho dne přivedl svou ochočenou lamu Lolu, povolily Mercurymu nervy.

Duetu obou ikon jsme se nikdy nedočkali. Skladbu State of Shock později Jackson nahrál s Mickem Jaggerem a sólové podání There Must Be More to Life Than This vydal Mercury na svém prvním albu Mr. Bad Guy. Píseň Victory spolu zpívali pouze na benefičním koncertu v roce 1984. Dochovanou demonahrávku chtěli údajně Brian May a Roger Taylor vydat v roce 2014 na kompilaci Queen Forever. Nedostali však souhlas od správců Jacksonovy pozůstalosti.

V roce 1994 natáčel Michael Jackson v Maďarsku promo materiály pro své album HIStory. Jak bylo jeho zvykem, navštěvoval během pobytu v Budapešti zdejší dětské nemocnice. V jedné z nich mu lékaři představili vážně nemocného Bélu Farkase. Chlapec byl hospitalizován s vrozenou chorobou jater a jedinou naději na záchranu představovala náročná transplantace. Maďarští lékaři ji tehdy nedokázali provést a na nalezení vhodného dárce a operaci v zahraničí neměla prostředky ani nemocnice, ani rodiče, kteří Bélu takřka nenavštěvovali. Když se Jackson seznámil s okolnostmi, okamžitě prohlásil, že náklady na léčbu uhradí sám. Díky kontaktům své nadace Heal the World našel vhodného dárce, zaplatil za převoz Bély do nemocnice v Bruselu, za sérii operací i za následnou léčbu (celkem mělo jít o takřka půl milionu dolarů). Nedlouho po úspěšné operaci byl Béla adoptován a noví rodiče mu změnili jméno na Tamás. S Jacksonem se setkal ještě během turné k albu HIStory v roce 1996 a zůstali spolu v kontaktu až do zpěvákovy smrti.

Značka Pepsi měla na východní straně železné opony výsadní postavení už od roku 1959, kdy se do nápoje zamiloval Nikita Chruščov. Pepsi se v Sovětském svazu stala hitem a byla po ní obrovská poptávka. Jelikož byl rubl ve světě nesměnný, platili Sověti za dodávky barterem. V 60. a 70. letech dostávala Pepsi výměnnou prémiovou vodku. Koncem 80. let, kdy ruskou vodku vytlačila ze západních trhů vodka švédská, dokonce za obnovení kontraktu Sověti zaplatili flotilou sedmnácti ponorek a tří válečných lodí (z Pepsi se na krátkou dobu stala námořní velmoc se 6. největší flotilou na světě).

V roce 1988 pootevřela Gorbačovova glasnosť Sovětský svaz západnímu světu a Pepsi si dokázala vyjednat, že se ve státní televizi objeví její reklama. Hlavní tváří značky byl tehdy Michael Jackson a v sovětské televizi se objevily hned dvě verze jeho „Pepsi-New Generation“ spotů. V jedné tančí na jevišti koncertu a zpívá upravenou verzi skladby Bad. Ve druhé se v zákulisí potká s malým chlapcem, který se vetřel do šatny svého idola. Obě reklamy byly v Sovětském svazu pochopitelně obrovským hitem. Z dnešního pohledu jejich dojem kazí fakt, že roli mladého obdivovatele si v reklamě zahrál James Safechuck, který později obvinil Jacksona ze sexuálního zneužívání.

Po vydání alba Thriller začaly kolovat zvěsti, že Michael Jackson podstupuje kosmetické zákroky, které mu mají zesvětlit pokožku. Jeho pleť skutečně během následujících let bledla. V bulvárních časopisech se mohli fanoušci dočíst, že zpěvák trpí dysmorfofobií a touží se zbavit svých afroamerických rysů. Až v roce 1993 se Jackson při rozhovoru s Oprah svěřil, že trpí kožní chorobou vitiligo, která způsobuje úbytek přirozené pigmentace a skvrnitost pokožky. Aby zabránil tvorbě skvrn, používal Jackson lék Benoquin, který ale způsobuje celkové zesvětlení kůže. Chorobu vitiligo u Jacksona potvrdila i posmrtná pitva.

V roce 1992 absolvoval Michael Jackson turné po Africe. Všude ho vítaly nadšené davy fanoušků a státní představitelé ho zahrnovali poctami. Srdečná atmosféra se poněkud zadrhla na letišti v Pobřeží Slonoviny, kde si po vystoupení z letadla Jackson ucpal nos a utekl do přistavené limuzíny. Jeho manažer to vysvětlil jako důsledek vyčerpání z letu a nervový tik a incident se obešel bez následků.

Během pobytu Jackson absolvoval cestu na jihovýchod země do odlehlé vesnice Krindjabo. Pozval ho tam vůdce kmene Agni, potomek vládců zaniklého království Sanwi. Mystická znamení mu měla zjevit, že Michael Jackson je sám přímým potomkem královského rodu a má nárok na titul prince. Kmen uspořádal na zpěvákovu počest korunovační rituál plný tanců a hudby, Jackson během něj seděl zahalený v tóze na trůně pod posvátným stromem a na závěr přijal titul Amalaman Anoh. Po Jacksonově smrti v roce 2009 se kmen údajně dožadoval vydání těla, aby ho mohl s královskými poctami pohřbít. Žádost nebyla vyslyšena, takže komunita kmene Agni musela dvoudenní smuteční rituály provádět bez princovy přítomnosti. Titul Amalaman Anoh poté po Michaelovi zdědil jeho jmenovec, americký politik, kazatel a lidskoprávní aktivista Jessie Jackson.

Jackson k filmu tíhl během celé své kariéry a už v roce 1978 se objevil v jedné z rolí filmového muzikálu Wiz. Na natáčení svých projektů si zval prvotřídní režiséry. Videoklipy ke skladbám Thriller a Black or White natočil John Landis, Bad režíroval Martin Scorsese. Krátký 3D film Captain EO, který se promítal v zábavních parcích studií Disney, napsal George Lucas a režíroval ho Francis Ford Coppola.

Během desetileté kreativní přestávky mezi alby Dangerous (1991) a Invincible (2001) se Jackson zabýval plány přeorientovat svou kariéru směrem k herectví. Jeho vysněnou rolí byl Spider-Man. Několikrát se proto potkal se Stanem Lee a diskutoval s ním o možnostech některý z komiksů zfilmovat. Lee údajně nabídku na prodej práv k postavě odmítl, Jackson ale měl i jiné možnosti, jak se k nim dostat. Společnost Marvel Comics se koncem 90. let dostala do finančních problémů a musela vyhlásit bankrot. Podle svědectví Michaelova synovce Taje Jacksona byl jedním ze zájemců o koupi celého studia i Jackson.

Z plánů sice sešlo, ale zpěvák se čas od času ke svému záměru vracel. Přístup k právům na Spider-Mana měl mimo jiné i díky podílnictví v korporaci Sony. Když se studio dohodlo na realizaci Spider-Mana s režisérem Samem Raimim, obrátil Jackson pozornost ke komiksu X-Men a ucházel se o roli Profesora X (jeho sestra Janet se údajně účastnila konkursu na postavu Storm).

Poslední léta Jacksonova života doprovázely skandály, soudy a milionová vyrovnání s rodinami dětí, které měl zpěvák sexuálně zneužívat. Z autorských honorářů mu sice stále plynuly velké příjmy, náklady na právníky a extravagantní životní styl je ale daleko převyšovaly. Když 25. června 2009 Michael Jackson zemřel, vystoupaly už jeho dluhy na astronomických 500 milionů dolarů. Smrt všechno změnila.

Fanoušci na celém světě vzali obchody útokem a během dvanácti měsíců se prodalo na 35 milionů kopií jeho desek. Jackson se stal nejúspěšnějším umělcem roku a v USA měl ve dvacítce nejprodávanějších alb hned čtyři desky. Společnost Mijac Music, která spravuje jeho dědictví, se rázem ocitla v černých číslech. O rok později podepsala smlouvu s vydavatelstvím Sony, která za práva k Jacksonovým nahrávkám platila až do roku 2017 čtvrt miliardy dolarů ročně. Spolupráce pokračuje dodnes a každý rok generuje Jacksonově dědicům 40-50 milionů dolarů. V hitparádě nejlépe vydělávajících mrtvých umělců je Michael Jackson suverénně na prvním místě.