Bomby, červené opice, lháři, staré báby a šilhaví dědci. Slavné výroky, které nikdy neměla slyšet veřejnost

Francouzi jsou známí láskou k jídlu a averzí k Velké Británii. Prezident Jacques Chirac obojí potvrdil v roce 2005 na setkání hlav států v Kaliningradu. Během neformálního rozhovoru s Vladimírem Putinem a Gerhardem Schröderem prohlásil: „Jediné, čím Británie přispěla evropskému zemědělství, je nemoc šílených krav. Lidem, co tak hrozně vaří, se nedá věřit. Horší jídlo má už jen Finsko.“ Výrok zachytily mikrofony přítomných novinářů a unikl do médií. Trapas nemohl přijít v nevhodnější chvíli, protože v té době probíhal mezi Francií a Británií ostrý spor o zemědělské dotace a vzájemné vztahy ochladly ještě více poté, co se Francie odmítla zapojit do operací v Iráku. Finové se ke kritice své kulinářské tradice nevyjádřili a dále si v klidu pochutnávali na zkvašeném žraločím mase.

Americký prezident má na svém kontě uniklých výroků tolik, že pro ně novináři vymysleli termín „bushismus“. Zlatým dolem byl například summit G8 v St. Petersburgu v roce 2006. Zapnutý mikrofon poblíž Bushova křesla zachytil, jak George Bush přivolává svůj britský protějšek familiárním „Hej, Blaire! Jak je?“ a poté mu srdečně děkuje za svetr, který od premiéra dostal darem. Z výkřiku „Yo, Blair!“ se stalo okřídlené úsloví, nebyl ale jediným bushismem, který na summitu zazněl. Celý svět si díky zapnutému mikrofonu mohl vychutnat Bushovu analýzu velmocenské rovnováhy v Asii: „Rusko je velké, ale Čína taky,“ anebo návrh řešení konfliktu na Blízkém východě: „Stačí donutit Sýrii, aby zakázala Hizballáhu ty kraviny dělat, a bude po všem.“

Na setkání s veřejností v severoanglickém Rochdale v roce 2010 začala tehdejšímu britskému premiérovi klást jedna z přítomných otázky o daňové a imigrační politice. Výměna názorů byla pro předsedu vlády tak nepříjemná, že si po ní zapomněl z klopy odepnout mikrofon stanice Sky News. Než jeho vůz zmizel z dosahu mikrofonu, pronesl Gordon Brown na záznam, že celé setkání byla katastrofa, a nadával štábu, že k němu ženu vůbec pustil. Když se ho poradce na ženu ptal, Brown si odfrkl: „Ale, byla to nějaká rasistka, co tvrdila, že kdysi volila labouristy. Celé to bylo k smíchu.“ Nahrávka byla samozřejmě odvysílána. Gordon Brown se musel ženě přijet osobně omluvit a omluvu ještě mnohokrát zopakovat v oficiálních prohlášeních a rozhovorech.

V prosinci 2006 odpovídal polský prezident na dotazy novinářů na tiskové konferenci po bruselském summitu Evropské unie. Když se konference chýlila k závěru, naklonil se Kaczyński ke svému poradci, a zatímco tlumočnice překládala jeho předchozí odpověď, ucedil mezi zuby, že má čas ještě na jednu otázku, „ale ne od té opice v červeném“. Zapnutý mikrofon jeho výrok zachytil a prezident musel těžkopádně vysvětlovat, že dotyčnou reportérku nechtěl urazit. Tvrdil, že si nepamatuje jména novinářů, a dává jim proto různé přezdívky.

Výjimečný dvojitý zásah se podařil novinářům v roce 2011 na summitu G20 ve Francii. Během neformálních rozhovorů zachytil mikrofon francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, jak s Barackem Obamou diskutuje o izraelském premiérovi Benjaminu Netanyahuovi. „Nemůžu ho už ani vidět, je to lhář,“ stěžuje si na nahrávce Sarkozy. „No tak ho nemůžeš vystát,“ utěšuje ho Obama. „Co mám říkat já? Já s ním musím mluvit každý den!“ Nahrávka rozhovoru unikla do médií a způsobila menší skandál. Expert na blízkovýchodní záležitosti a bývalý velvyslanec USA v Izraeli Martin Indyk ho ale smetl ze stolu slovy: „Prezident prostě vyjádřil, jaké city k premiéru Netanyahuovi chová. Není žádné tajemství, že spolu tito dva lídři dobře nevychází. Je to zřejmé už od jejich prvního vzájemného setkání.“

Diplomatické i společenské faux pas dokázal v roce 2013 zkombinovat uruguayský prezident José Mujica. Na konferenci po návštěvě velkofarmy přehlédl zapojený mikrofon a začal si svému sousedovi stěžovat na argentinskou prezidentku Cristinu Kirchnerovou. „Ta stará bába je horší než ten její šilhavý manžel,“ rozčiloval se. „Ten chlap se aspoň vyznal v politice, ale ona je tvrdohlavá jako mezek.“ Argentinská diplomacie se proti neuctivé charakteristice prezidentky i jejího zesnulého manžela samozřejmě ohradila. Mujica se ale odmítl omluvit. Prohlásil, že výrok byl vytržený z kontextu. Zazněl prý během setkání s farmáři a týkal se zemědělství.