Císař Spojených států a další králové, kteří se prohlásili za panovníky vlastních území

Sealand vznikl na mořské plošině v mezinárodních vodách u pobřeží Británie v roce 1967. Založil ho vysloužilý důstojník a podnikatel Roy Bates. Původním důvodem byla Batesova averze k vysílacímu monopolu BBC, která odmítala do rádiových programů zařazovat populární hudbu. Z opuštěné vojenské pevnosti proto začal pirátsky vysílat na vlastní stanici Radio Essex. Ta vydržela pouze rok, ale Batesovi se život na moři zalíbil a prohlásil svou plošinu za samostatné knížectví s vlastními zákony a měnou. Za dob největší slávy měl Sealand přes 300 občanů vyznávajících libertariánské zásady neomezené svobody slova a kultury. Úřady ho většinou považovaly za nevinný výstřelek, v roce 1978 se ale v knížectví odehrála regulérní občanská válka a diplomatická krize. Jeden z „občanů“ Sealandu, bývalý obchodník s diamanty Alexander Achenbach, uspořádal proti Batesovi puč, převzal nad plošinou vládu a knížecího syna držel jako rukojmí. Bates byl ale veterán II. světové války s hodností majora a protiútokem získal kontrolu nad plošinou zpátky. Achenbach byl souzen za velezradu a jeho propuštění dosáhla až diplomatická žádost Německa (Británie odmítla do záležitosti zasahovat). Sealand funguje dodnes, byť s pouze jedním občanem a vládcem v jedné osobě. Do ústavy zanesl zákony o ochraně dat a svobodě internetu a pro transakce používá kryptoměny.

Miniaturní státeček na západě Austrálie byl založen v roce 1970. Místní farmář Leonard George Casley se tehdy dostal do sporu s úřady kvůli výkupním cenám obilí a na protest prohlásil svoji farmu za nezávislý stát. Později mu přiřkl status knížectví, sám se prohlásil za prince Leonarda a své rodině udělil dědičné právo na území asi 75 km2. Casleyho knížectví se stalo místní atrakcí, které princ ochotně vycházel vstříc. Vedl korespondenci (většinou jednostrannou) s řadou zahraničích státníků včetně papeže, tiskl vlastní měnu, pasy a víza. Fyzicky v knížectví žilo asi dvacet lidí, stovky sympatizantů a čestných občanů mu ale posílaly peněžité dary. Oficiálně pochopitelně nikdo nezávislost Hutt River neuznal a úřady stále očekávaly, že princ bude ze svých příjmů platit daně. Když v roce 2019 Casley zemřel, zdědil jeho nástupník princ Graeme Casley dluh ve výši 2,5 milionů australských dolarů. Propad cen zemědělských produktů a kolaps turistického ruchu během pandemie covidu-19 srazila knížectví na kolena. V srpnu 2020 byl stát „oficiálně“ rozpuštěn. Z prodeje pozemků byly uhrazeny dluhy.  

Travis McHenry je zajímavá postava známá hlavně v okultistických, konspiračních a záhadologických komunitách raného internetu. McHenry se prohlašoval za zasvěceného kněze kultu boha Anubise, specialistu na démonologii, vydával vlastní řadu tarotových karet, a angažoval se dokonce i ve výzkumu UFO a hledání yettiho. V roce 2001 mu jeho ambice stouply do hlavy a prohlásil se za vládce Západoarktického velkovévodství. Jeho država měla zabírat několik tisíc kilometrů území v arktické Zemi Marie Byrdové, na které si oficiálně žádný stát neklade nárok. Jako vládce „Westarktiky“ začal velkovévoda korespondovat s ambasádami cizích zemí, což se ukázalo jako problém, protože v té době sloužil u amerického námořnictva. Po odhalení byl propuštěn a vrátil se do rodné jižní Kalifornie, kde na několika hektarech pouště založil další knížectví zvané Calsahara. V roce 2017 pak coby vládce Calsahary anektoval i Westarktiku a obojí přetvořil na neziskovou organizaci, která se věnuje výzkumu klimatických změn.

Jeden z nejsympatičtějších mikrostátečků založila v roce 1944 skupina dánských učitelů, kteří společně koupili opuštěný ostrov Elleore a vyhlásili na něm samostatné království. Projekt je napůl recesistický a poněkud připomíná českou cimrmanologii. V oficiální (byť pravděpodobně vymyšlené) mytologii se tvrdí, že zakládající skupina pochází z potomků irských mnichů, kteří na ostrově pobývali v 10. století. Z jejich tradice pochází řada obyčejů – ostrov má například vlastní čas, který se o 12 minut zpožďuje za dánským. Jiné zákony, například zákaz četby románu Robinson Crusoe, jsou novějšího data. Království má dodnes dědičné panovníky a několik desítek občanů. Schází se zde ale jen o letních prázdninách na oslavy, které oficiálně zahajuje král Leopold III.

Mikrostátem s (teoreticky) největší rozlohou je republika Molossia. Vznikla jako nástupnický stát Velkorepubliky Vuldsteinské, kterou koncem 70. let založili dva portlandští školáci James Spielman a Kevin Baugh. Vuldstein fungoval pouze rok, protože se Spielmanova rodina z Portalndu odstěhovala. Skomírajícího státu se ujal bývalý premiér Baugh, prohlásil se za prezidenta a vládl mu dalších 21 let. Soukromý vtip se dostal na veřejnost v roce 1998, kdy Baugh koupil v nevadské poušti usedlost a vyhlásil na ní nástupnický stát Vuldsteinu jménem Molossia. Kevin Baugh označuje stát za „diktátorskou banánovou republiku“, kde platí válečný stav (Molossie je proto stále ve válce s Německem). Jakožto diktátor si Baugh nárokuje právo i na řadu dalších mikrostátů. Prohlásil se například za vládce irského Protektorátu New Antrim, kalifornské Pouštní provincie Homestead, království Neptunova hlubina, které se nachází na mořském dně, a pohádkové Vesperie na planetě Venuši. V realitě se ale aktivity Molossie omezují na statek v Nevadě. Baugh se zde za peníze nechává fotit v diktátorské uniformě a turistům prodává bankovky vlastní měny „valora“ a „nepoštovní známky“.

Seborga je starobylé knížectví na hranicích Itálie a Francie. Jeho historie sahá až do prvního tisíciletí a podle pověstí zde měl být ukrytý svatý grál. O samostatnost přišla Seborga až v 18. století, kdy ji od řádu benediktýnů koupili savojští šlechticové a v roce 1861 ji přiřadili k sjednocené Itálii. V žádném archivu se však údajně nedochoval oficiální záznam o koupi, a místní obyvatelé proto stále trvají na své nezávislosti a statutu knížectví. Prvním novým knížetem se v roce 1963 vyhlásil místní květinář Giorgio Carbone, po jeho smrti titul přebírali další následovníci. Knížectví má vlastní znak, měnu, známky, armádu s jedním vojákem.

Svobodná republika Saugeais leží ve stejnojmenném údolí horského regionu na východě Francie. Odlehlá oblast si zachovává svérázný folklor, zvyky, tradice a dialekt už od roku 1150, kdy zde vzniklo opatství, ke kterému se přidalo jedenáct místních obcí. V polovině 20. století zde podnikavý hoteliér Georges Pourchet vyhlásil République libre de Saugeais, a jelikož výborně vařil, byl mu přidělen titul prezidenta. Po jeho smrti titul zdědila jeho manželka Gabrielle, která republice vládla až do svých 99 let, a v roce 2005 po ní do prezidentského křesla zasedla dcera Georgette. Saugeais má reálné území o rozloze 125 km2, 4500 obyvatel, vlastní televizní stanici a fotbalovou reprezentaci. Napůl ji uznávají i francouzské úřady. Státní pošta dokonce vydala ke 40. výročí založení republiky oficiální známku.