Vzteklí psi, sprostí papoušci, tygři, aligátoři, mývalové a larvy aneb Přehlídka prezidentských miláčků
Dnes uplynulo přesně 80 let od chvíle, kdy americký prezident Franklin D. Roosevelt vystoupil před americkou veřejnost se zásadním projevem. Netýkal se vojenské strategie závěru II. světové války, prezidentova vážného zdravotního stavu ani probíhajícího vývoje atomové bomby. Hlava Spojených států v něm bránila čest svého psíka, který se stal během předvolební kampaně terčem hanebných útoků republikánské opozice. Roosevelt nebyl jediný prezident, který si na svém němém příteli zakládal. V Bílém domě i v dalších rezidencích hlav států se v dějinách hemžilo opravdu všelicos.
Láska prezidenta Roosevelta k psíkovi jménem Fala byla v USA všeobecně známá. Černý skotský teriér byl svému pánovi po boku v Oválné pracovně, na oficiálních setkáních i na zahraničních cestách. Neopouštěl ho ani v soukromí a v noci spal v nohách postele, přestože se první dámě údajně nezamlouvalo sdílet lože se psem. Fala byl i oblíbeným námětem zpráv a novinových drbů ze společnosti, což vnuklo stratégům republikánské strany nápad zneužít ho v předvolební kampani. Těsně před prezidentskými volbami vypustili do světa zprávu, že se pes zaběhl během prezidentovy návštěvy Aleutských ostrovů. Roosevelt pro něj měl po návratu vyslat bitevní křižník a záchranná výprava prý daňové poplatníky vyšla na 20 milionů dolarů.
Republikánská historka byla jen o něco málo uvěřitelnější než jejich letošní fáma, že ve Springfieldu pojídají Haiťané kočky. Prezident ale nehodlal útok na čest svého kamaráda strpět. Na setkání s vlivným odborářským klubem vystoupil 23. září 1944 s rozohněným projevem. Prohlásil v něm, že si již zvykl, že se političtí oponenti snaží očernit jeho samého a jeho rodinu. Vyhrazuje si ale právo se ozvat, když se terčem lživých pomluv stane jeho pes, který je prý sám útokem na svou osobnost velmi pobouřen.
O prezidentově projevu referovaly všechny velké deníky v USA a kampaň opozice utrpěla citelnou ránu. Její kandidát Thomas E. Dewey získal ve volbách pouhých 99 volitelských hlasů z 531 a vláda F. D. Roosevelta pokračovala i po čtvrté volební období. Prezident byl tehdy bohužel již vážně nemocen a v dubnu následujícího roku zemřel. Fala svého pána přežil o celých sedm let, po smrti byl ale pochován v Růžové zahradě Rooseveltovy rezidence, v těsné blízkosti prezidentova hrobu.
Přátelství prezidenta a jeho psíka na věky připomíná jejich společné sousoší instalované v památníku F. D. Roosevelta ve Washingtonu. Žádný jiný prezidentský mazlík se takové pocty nedočkal. V Bílém domě i v sídlech prezidentů jiných zemí jich ale pobíhalo nespočet a často šlo o velmi exotické tvory.
Pokračování 2 / 8
Aligátor ve vaně
Zvyk chovat v Bílém domě zvířata zavedl už druhý prezident USA John Adams. Jeho předchůdce George Washington sice choval osm psů, několik koní, osla a papouška, ale v Bílém domě nebydlel, protože se budova za jeho vlády teprve stavěla. Adams se držel s menažérií při zemi a do svého sídla si přivedl pouze klisnu Cleopatru a dva psy (jeden z nich se ovšem jmenoval Satan, což budilo jisté pohoršení). Pravým opakem byl jeho jmenovec, šestý prezident USA John Quincy Adams, který kromě obvyklých psů a koní choval v prezidentském sídle živého aligátora. Plaza obdržel darem od francouzského markýze Lafayetta, který patřil k velkým podporovatelům USA během války za nezávislost, a nemohl ho proto jen tak vypustit do močálu. Adams proto rozkázal vytvořit v nedostavěném východním křídle Bílého domu speciální bazén, kde aligátora choval, a během prohlídek s ním s oblibou strašil návštěvníky.
Pokračování 3 / 8
Tygří koťata
Zvířecí dary nejsou u prezidentů nijak neobvyklé a mají dlouhou tradici. Slony a šelmy rád rozdával už Julius Caesar a egyptský paša Muhammad Ali rozesílal v 19. století do světa živé žirafy v takovém počtu, že tím způsoboval diplomatická faux pas. Zvyk přetrval i do moderních dob. Zimbabwský diktátor Robert Mugabe v roce 2010 rozkázal shromáždit všechny zvířecí druhy žijící v jeho zemi a poslat od každého druhu jeden pár Kim Čong-ilovi do Severní Koreje (z akce „Noemova archa“ naštěstí sešlo). Ke cti hlav států je potřeba zdůraznit, že živé dary zpravidla končí v zoologických zahradách. Existují ale i výjimky. Když dostal osmý prezident USA Martin Van Buren od ománského sultána darem pár tygřích mláďat, nehodlal se jich vzdát. Prohlásil, že nešlo o dar státnický, ale osobní a koťata si ponechal v Bílém domě. Záležitost se stala předmětem dlouhého sporu mezi prezidentskou kanceláří a Kongresem USA. Ten nakonec při vyhrál a tygři se stěhovali do washingtonské zoo.
Pokračování 4 / 8
Mývalice Becky
Rekordmanem v počtu zvířat byla domácnost 30. prezidenta USA Calvina Coolidge. Jen psů měli celkem 12, další osazenstvo menažérie zahrnovalo i koně, osla, hejno hus a pumu. Nejoblíbenějším tvorem domácnosti se ale stala mývalí samička Rebecca. Do Bílého domu se dostala jako dar od farmáře z Tennessee, kde mývalové figurovali jako tradiční chod večeře na den Díkuvzdání. Prezidentovu choť Grace představa pobouřila a Rebeccu adoptovala jako domácí zvířátko. Z mývala se stal milovaný člen domácnosti. Náklonnost k ní nesdíleli jen správci Bílého domu, protože Becky s oblibou otvírala skříně, drápala potahy křesel, převracela květináče, a dokonce prý dokázala i vyšroubovat žárovky z lamp. Zřízenci si neodpočinuli ani poté, co Calvina Coolidge vystřídal v Bílém domě Herbert Hoover. Namísto mývala se za jeho vlády po prezidentském sídle proháněla vačice Billy.
Pokračování 5 / 8
Hadi, vzteklý buldok a sprostý papoušek
Některá prezidentská zvířátka zasáhla i do mezinárodní diplomacie. Památná epizoda se odehrála za vlády Theodora Roosevelta. Dvacátý šestý prezident byl velký milovník zvířat a do Bílého domu se s ním nastěhovalo šest psů, smečka koček, morčata, hadi, hejno slepic, jednonohý kohout a jezevec. Menažérie pravidelně zasahovala do chodu prezidentské kanceláře. Během jednoho oficiálního jednání se v Oválně pracovně znenadání objevil Rooseveltův syn Quentin a z krabice vysypal tatínkovi na stůl klubko hadů, čímž schůzi okamžitě přerušil. Nejhorší pověst měl v tomto směru jeden ze psů – buldok Pete. Zvyk honit veverky a mrtvolky nosit páníčkovi do pracovny mu ještě prošel. Horší bylo, že k Rooseveltovi choval silné ochranářské city a napadal každého návštěvníka, který mu přišel podezřelý. Jedním z nich byl bohužel i francouzský ambasador Jules Jusserand. Před Petem při jedné návštěvě nejdříve prchal po chodbách Bílého domu, byl ale zahnán do kouta a v souboji přišel o spodní lem kalhot. Francouzská vláda po incidentu podala oficiální stížnost a Pete se musel z Bílého domu stěhovat pryč. Podobný potížista byl i papoušek Poll, kterého si do Oválné pracovny přinesl sedmý prezident Andrew Jackson. Jackson byl sám proslulý velmi nevybíravým slovníkem a papoušek od pána mnoho výrazů pochytil. Sprostě nadávající opeřenec se stal postrachem oficiálních návštěv a banketů a způsobil prý skandál ještě na exprezidentově pohřbu. Během obřadu vykřikoval takové sprosťárny, že musel být v rozporu s přáním svého zesnulého pána odnesen ze smuteční síně pryč.
Pokračování 6 / 8
Larvy, krávy a milionové ovce
Ne všichni prezidentští mazlíci vyváděli neplechy, z mnohých plynul i užitek. Například první dáma Louise Catherine Adams (jejíž manžel choval ve vaně aligátora) pěstovala na moruších v zahradě Bílého domu larvy zavíječe, aby mohla sklízet hedvábná vlákna. Prezident Woodrow Wilson, který vládl za dob I. světové války, zase choval na trávnících prezidentského sídla stádo ovcí. Důvody byly velmi praktické. Kvůli válečné mobilizaci se v Bílém domě nedostávalo zřízenců a ovce udržovaly trávníky místo chybějících zahradníků. Jejich vlnu navíc prezident dražil na dobročinných aukcích a výtěžek posílal na konto Červeného kříže. Nešlo o žádné drobné. Organizace z prodeje vlny získala přes 52 tisíc dolarů, což je v přepočtu na dnešní peníze hodně přes milion. Za vlády Williama Howarda Tafta zase žily na pozemcích Bílého domu dvě krávy, které dodávaly do prezidentské kuchyně čerstvé mléko.
Pokračování 7 / 8
Českoslovenští mazlíci
Bílý dům je zvířecími historkami proslulý, domácí mazlíci se ale probíhají v sídlech hlav států po celém světě. Výjimkou není ani Česko (nebo Československo). Náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk sice láskou k zvířatům neoplýval, rád ale jezdil na koni a ve stájích hradu jich choval celou řadu. Rodina Edvarda Beneše už na Hrad přivedla psy, konkrétně velšteriéra a německého ovčáka ze slavné chovné stanice Františka Czerného z Kravař na Opavsku (z Czerného chovu údajně pocházela i fenka Blondi Adolfa Hitlera). Psy na Pražském hradě chovali i Antonín Zápotocký, Emil Hácha a Ludvík Svoboda, po revoluci navázal na tradici Václav Havel s kníračkou Ďulou a později s dvojicí boxerek Sugar a Madlenkou své druhé manželky Dagmar. Pořádkumilovný Václav Klaus žádné domácí zvíře nechoval a k retrívrovi Darcymu, kterého dostal darem od dcery, choval rozporuplné pocity i Miloš Zeman. S psem prý sice rád chodil na procházky, těžce ale nesl, že mu schovává boty a krade jídlo z prezidentského stolu.
Pokračování 8 / 8
Strážci sídel a zákonů
Zatímco u nás jsou zvířata státníkům spíše doplňkem, jinde do politiky aktivně zasahují. Každého nového obyvatele sídla britských premiérů v Downing Street prý musí nejprve schválit zdejší domácí pán kocour Larry. Pes Nestor bývalého brazilského prezidenta Jaira Bolsonara dokonce osobně ratifikoval zákon. Bolsonaro sice proslul během své politické kariéry bezohledným postupem proti lidským oponentům, ke zvířatům ale choval úplně opačné city. Když jeho zemí otřásl případ týraného psa, inicioval Bolsonaro zákon, který rázně zpřísnil trestní postihy za podobné zločiny. Při podepisování zákona, který dostal název po týraném štěněti „Lei Sansão“, mu asistoval jeho pes. Po prezidentově podpisu na listinu přidal otisk packy.
