Po stopách češtiny: Zvíře s velmi špatnou pověstí aneb Čepýří se netopýři?
Zní to trochu jako začátek diktátu zaměřeného na vyjmenovaná slova po p, že? Pokud jste to odhalili, můžete se pyšnit svou bystrostí, pochlubit se, že nejste žádné češtinářské kopyto a klopýtnutí vám v pravopisu nehrozí. Ostatní mohou tak akorát zpytovat svá svědomí. Nicméně pravopis dnes necháme stranou a podíváme se jen na toho létavého savce a jeho cestu naším jazykem.
Existují dvě teorie vysvětlující vznik slova netopýr ve spisovné češtině. V etymologickém slovníku Jiřího Rejzka se dočteme, že se jedná o velmi starou složeninu z indoevropských základů noku̯ts (‚noc‘) a per- (‚létat‘). Tomuto výkladu by rovněž odpovídaly řecké nyktópteros znamenající doslova ‚noční letoun‘ a také latinské vespertīliō s významem ‚večerní letoun‘. Jenže když nalistujeme netopýra ve slovníku Václava Machka, dozvíme se, že jeho východiskem bylo slovo lepetyŕ, jež má svůj původ ve zvukomalebném slovese lepetat, které znamená poletovat trhaným, nepravidelným letem, při němž jsou slyšet jen tichá „lepnutí“ křídel při náhlém obratu. A jak se z lepetyry stal netopýr? Údajně kvůli tomu, že lidé měli z toho malého létavého zvířátka strach, věřili v jeho spojení s magií a byli vůči němu velmi pověrčiví, až dosáhli jeho tabuizace, tedy zákazu nazvat jej pravým jménem. Ovšem komunikační potřeby se obejít nedají, a tak se nakonec mluvčí musí onomu tabu nějak vyhnout, čímž vznikne označení náhradní.
Ať už se přikloníte k tomu či onomu názoru na původ slova netopýr, faktem je, že tabuizace tady zafungovala alespoň částečně, jelikož na našem území je netopýr zván celou řadou jmen. Od původně staročeského netopýř se v nářečích používají varianty ňetopr a taky nedopýr, v jehož základu se ocitlo -d- patrně vlivem lidové etymologie – živočich byl shledán „nedopeřeným“. Další nářeční podoby mají souvislost s oním lepetáním: letopér, litopér, latopyr, letopýř, litopýř, latopyř, lutopyř. Aktivita v době, kdy se večeří, se promítla do názvů večerek, večorek, večurek, podvečerek, večeřálek, večeřałka, večeřátko. A protože se dříve večeřívalo v době klekání, tak také kleklajka. V Podluží se mu říkávalo trúlelek a truhlelek a dialektologům není zcela jasné proč. Našli si místní v netopýrovi souvislost s německým Troll, tedy ‚skřítek‘? Nebo využili podobných charakteristik s lelkem, ptákem aktivním v noci? Kdoví. Podobností s jiným živočichem je jednoznačně inspirován název myšák a sousloví hołý fták zůstává u popisu, ačkoli taxonomicky nesprávného.
Krátké ohlédnutí za netopýrem v češtině ukazuje, jak byl vývoj jazyka silně ovlivněn vztahem lidí k přírodě. V minulosti mělo zvíře velmi špatnou pověst, stal se synonymem pro zlo a symbolem škodlivých čárů. A proč? Z nevědomosti. Drobný živočich je sice chlupaťoučký, ale má podezřele holá křídla a velmi ostré zuby tvořící úsměv zabijáka. Loví v noci, někteří vylétají už za soumraku a to samozřejmě nemůže věstit nic dobrého. A pokud někdo velmi dobře ví, co se kde šustne, a to i za tmy, je to právě netopýr. Dnes už víme, co je to echolokace a že nás netopýři účinně zbavují obecně neoblíbených komárů, a tak už ve slově samotném nic špatného nevidíme. Netopýr nám slouží akorát tak za doplněk čarodějnic v pohádkách či jako dekorace během Halloweenu.
Netopýr však není jediný obávaný tvor, jehož jméno nesmělo být vysloveno. Například původní název pro medvěda už ani neznáme, protože ten náhradní označující tvora, který ‚jí med‘, jej zcela vytlačil. A nemyslete si, že jen my v Česku jsme pověrčiví. Německé Bär čili ‚hnědouš‘ je také medvědovým označením náhradním.
Nakonec se vraťme k otázce formulované v titulku textu – čepýří se? Sloveso se obvykle používá ve spojení s peřím a to netopýr nemá. Jenže výkladové slovníky tvrdí, že čepýřit se znamená ‚ježit se, natřásat, čechrat‘ a expresivně se také používá jako ‚zlobit se‘. A to všechno dokáže dělat skoro každý, tak proč ne netopýr?
