Baby Fae se srdcem paviána a další zvláštní historie transplantací zvířecích orgánů
Před 40 lety zemřela holčička, kterou svět znal jako „Baby Fae“. Dívce trpící vrozenou srdeční vadou lékaři krátce po narození voperovali srdce paviána, se kterým žila 21 dní. Baby Fae byla první novorozenec, který takzvanou xenotransplantaci podstoupil. Využívání zvířecích orgánů v medicíně má ale velmi dlouhou a často i velmi podivnou historii.
Na konci října roku 1984 přijela do univerzitní nemocnice v kalifornském městě Loma Linda Teresa Beauclairová se svou novorozenou dcerou. Malá Stephanie Fae se narodila o tři týdny dříve a hned po porodu se u ní projevil syndrom hypoplastického levého srdce. Choroba je způsobená nedostatečně vyvinutou levou srdeční komorou a oběh v plicích i v celém těle zásobuje pouze pravá část srdce. Kromě vrozené srdeční vady byla holčička zdravá a v případě úspěšné srdeční transplantace by měla naději prožít život bez jakýchkoliv následků. V roce 1984 ale ještě žádná úspěšná transplantace srdce u novorozenců neproběhla.
Na pozici vedoucího oddělení pediatrické kardiochirurgie působil v Loma Linda Dr. Leonard Bailey. S technikami transplantace srdcí již dlouho experimentoval. Během předchozích sedmi let provedl skoro 200 operací na ovcích, kozách a opicích a studoval zároveň i pokusy, kdy se lékaři pokusili nahradit zvířecím orgánem lidské srdce. První taková operace proběhla již v roce 1964, pacient ale přežil jen několik málo hodin a úspěšné nebyly ani další pokusy. Bailey přesto požádal Teresu Beauclairovou o svolení pokusit se její dceru zachránit transplantací srdce mladého paviána. Teresa v roce 2009 v rozhovoru vzpomínala, že jí krátce před konzultací s dr. Baileym sestra na příjmu předala kontakt na pohřební službu. S návrhem lékaře proto souhlasila.
Organismus malé Fae zásobovaný pouze polovinou srdce začal 26. října kolabovat, a lékaři proto urychleně přistoupili k zákroku. Krátce před polednem už holčičku odpojili z umělého oběhu a chystali se v její hrudi aktivovat srdce mladého paviána. Než na něj přiložili elektrody, srdce začalo bít spontánně samo. Celý lékařský tým prý vydechl úžasem a během zbytku operace potlačoval slzy dojetí. Vedení nemocnice kvůli ochraně soukromí nezveřejnila pacientčino jméno a svět se o ní dozvěděl pouze jako o Baby Fae. Televizní a novinové kanály přinášely senzační reportáže o úspěšné operaci a o vývoji dívčina zdravotního stavu. Do nemocnice proudily gratulace, květiny, peněžní dary a zároveň i výhrůžky. Její vchod obstoupil rozhořčený dav ochránců zvířat a náboženských radikálů skandujících nenávistná hesla o lékařích, kteří si hrají na bohy.
Baby Fae měla s náhradním srdcem žít pouze do chvíle, než se pro ni najde vhodný dárce lidského orgánu. Bohužel se ho nepodařilo obstarat včas a dívka po 21 dnech zemřela. Její případ ale upozornil na nutnost organizace databází dětských dárců a poznatky z operace transformovaly celý obor novorozenecké kardiochirurgie. Sám dr. Bailey hned rok poté provedl první úspěšnou transplantaci srdce získaného od dětského dárce. Eddie Anguiano, známý jako Baby Moses, s ním žije ve zdraví dodnes. Za život vděčí i zkušenostem získaným během dlouhé historie xenotransplantace.
Pokračování 2 / 7
Transfúze
Když odhlédneme od různých minotaurů, kentaurů, sfing a podobných mytologických postav, dohledáme počátky spojování lidských a zvířecích orgánů v roce 1667. Osobní lékař francouzského krále Ludvíka XIV. Jean Baptiste Denys tehdy vpravil do žil patnáctiletého nemocného chlapce dávku krve odebrané jehněti. Chlapec operaci přežil a jeho zdravotní stav se zlepšil. Denys proto pokus zopakoval na dospělém jedinci a dočkal se podobně slibných výsledků. Dnes víme, že pacienti přežili jen proto, že dostali pouze malou dávku zvířecí krve. Zlepšení jejich zdravotního stavu nastalo pravděpodobně díky tomu, že jim felčaři přestali pouštět žilou a přikládat pijavice. Třetí Denysův pacient totiž po velké transfúzi zemřel, lékař putoval k soudu a další pokusy mu byly zakázány.
Pokračování 3 / 7
Transplantace kůže
V 19. století se prováděly velmi neetické pokusy s transplantací zvířecí kůže. Oblíbeným dárcem byly žáby (asi proto, že jejich kůži nepokrývá srst), experimentovalo se ale i s ovcemi, psy, králíky, a dokonce i se slepicemi a holuby. Obzvlášť nechutná byla metoda, kdy lékaři přišívali kožní štěpy na pacientovo tělo stále připojené ke zvířecímu dárci s úmyslem oddělit je až poté, co se štěp ujme. Není známo, jestli se některá operace zdařila, pravděpodobně však pokusy dopadly nedobře pro dárce i příjemce.
Pokračování 4 / 7
Transplantace rohovky
V roce 1838 proběhla historicky první transplantace oční rohovky. Doktor Richard Kissam při operaci nepoužil rohovku lidského dárce, ale rohovku z vepře. V oku slepého pacienta fungovala dva týdny, než došlo k jejímu odmítnutí v důsledku imunitní reakce. Poznatky z operace významně přispěly k vývoji technik oční chirurgie a používal je i tým, který provedl první úspěšnou transplantaci rohovky získané od lidského dárce. Operace proběhla až v roce 1905, celých 65 let od Kissamova pokusu. S rohovkami získanými z vepřů se experimentuje i dnes, jsou však geneticky upravené.
Pokračování 5 / 7
Omlazování varlat
Serge Voronoff, ruský emigrant působící v Paříži a USA, experimentoval ve 20. letech minulého století s transplantací štěpů varlat šimpanzů a kozlů do varlat lidských. Cílem procedury bylo povzbudit v pacientově těle produkci hormonů a omladit ho (experimenty z velké části financovala rodina bohatého finančníka Jabeze Bostwicka, což dokazuje, že snahy dnešních miliardářů o dosažení nesmrtelnosti nejsou ničím novým). Vonoroff provedl během své kariéry stovky operací, které kupodivu podle všeho nenapáchaly mnoho škod. Nevedly ale ani k žádným hmatatelným důsledkům. Jeho snaha nicméně předznamenala moderní metody implantace geneticky upravených buněk zvířecí slinivky do těl pacientů trpících cukrovkou.
Pokračování 6 / 7
Transplantace ledvin
V 60. letech provedl doktor Keith Reemtsma sérii pokusů s transplantací šimpanzích ledvin lidským pacientům. Většina orgánů po několika týdnech selhala, jeden z pacientů se ale díky zákroku vrátil k normálnímu životu a práci učitele. Po devíti měsících však náhle zkolaboval a zemřel. Podle pitvy byla smrt způsobena šokem z nedostatku elektrolytů. Šimpanzí ledviny tělo přijalo, vylučovaly ale z organismu příliš velké množství tekutin a s nimi i stopové prvky zajišťující životně důležité funkce. Reemtsmovy zkušenosti využívali i další chirurgové, kteří experimentovali s transplantacemi jater, plic a srdcí.
Pokračování 7 / 7
Transplantace etické a neetické
Se vznikem dárcovských databází se od pokusů se zvířecími orgány upustilo. Medicína se k nim vrátila až poměrně nedávno. Umožnily to metody genetické modifikace, které zvířecí orgány (nebo orgánové buňky) upravují tak, aby je lidské tělo bez problémů přijalo. Experimenty jsou velmi důležité, protože během čekání na vhodného dárce stále umírá 20‒35 % pacientů. Objevily se ale i případy, kdy se lékaři pokoušeli voperovávat pacientům neupravené zvířecí orgány. Jeden se odehrál v Indii v roce 1997, kdy smrtelně nemocnému pacientovi trojčlenný tým transplantoval srdce, plíce a ledviny získané z vepřů. Pacient zákrok nepřežil, navíc se ukázalo, že nemocnice neměla potřebné certifikace a lékaři nezískali od rodiny pacienta jasné svolení k zákroku. Tým obdržel během následujícího skandálu nálepku „šílených vědců“ a skončil ve vězení.
