Sexem posedlá vražedkyně, nebo neprávem obviněná studentka? Podivný případ Amandy Knoxové dodnes mate justici
Před 15 lety padl v Itálii rozsudek v jedné z nejpodivnějších a zároveň nejsledovanějších soudních kauz moderní historie. Americká studentka Amanda Knoxová v ní byla shledána vinnou z vraždy své spolubydlící Meredith Kercherové a společně se svým přítelem odsouzena k 26 letům vězení. Amandini obhájci poukazovali na řadu pochybení v metodách italské policie a nesrovnalosti v obžalobě i vedení procesu. Konzervativní italská veřejnost ale v Amandě viděla zdrogovanou promiskuitní predátorku, která spolubydlící zavraždila během démonických sexuálních orgií.
Pozdě večer 4. prosince 2009 přichází do cely Amandy Knoxové strážná. Oznamuje jí, že soudce Giancario Massei je připraven vynést rozsudek a vydal příkaz k předvolání obžalované. Závěrečná kapitola několikatýdenního procesu netrvá dlouho a krátce po půlnoci v soudní síni zazní slovo „colpevole“. Amanda Knoxová a její přítel Raffael Sollecito jsou shledáni vinnými z vraždy britské studentky Meredith Kercherové a odsouzeni k 26 letům vězení. Zdrcená studentka opakuje nevěřícně: „Ne. Ne. Ne.“ Z lavic přihlížející veřejnosti zní jásot a nadšený potlesk.
Za svobodou do Evropy
Amandu Knoxovou přivedla na lavici obžalovaných touha poznat svobodnější svět, než je předměstí západního Seattlu. Chtěla cestovat, naučit se italsky a užívat si věcí, za kterými američtí studenti do Evropy jezdí – alkoholu, drog a sexu. Původně chtěla vyrazit za studiem do Florencie, nakonec si ale vybrala univerzitní město Perugia, kde se pohybuje méně turistů. Ve městě si našla brigádu v baru místního kavárníka Patricka Lumumby, který pohlednou modrookou studentku ochotně přijal s vidinou, že mu bude do podniku přitahovat pánskou klientelu. Z práce neměla daleko do bytu ve staré vile zasazené ve svahu kousek od rušné piazzetty. V přízemí kromě ní bydlely ještě dvě italské spolužačky a poslední pokoj zanedlouho obsadila britská studentka Meredit Kercherová. Vila měla další byt v suterénu. V něm se střídali mužští nájemníci a probíhaly tu často divoké večírky s mladíky, kteří prodávali drogy na blízké piazzettě. Jedním z častých návštěvníků byl vytáhlý mladík, basketbalista původem z Pobřeží slonoviny, kterému kamarádi přezdívali Baron. Skutečné jméno znělo Rudy Guede a obě nové nájemnice mu padly do oka.
Amanda Rudyho pozornost neopětovala. Na koncertě klasické hudby se zamilovala do italského studenta Raffaela Sollecita údajně proto, že jí připomínal její dětskou lásku – Harryho Pottera. Raffael byl syn zámožného lékaře a měl ve městě vlastní byt. Od chvíle, kdy se seznámili, Amanda trávila většinu nocí u něj a do vily chodila jen přes den. Vypravila se do ní i 1. listopadu 2007. Navečer se k ní přidal Raffael a společně se potkali s Meredith, která se chystala vyrazit do města za přáteli. Amanda a její přítel se po večeři vrátili do Raffaelova bytu, kde pokuřovali hašiš, dívali se na Amélii z Montmartru a četli si Harryho Pottera. Ideální večer byl poslední, který měli na dlouhou dobu zažít.
Stopy krve
Druhý den ráno se Amanda vrátila do vily, která se zdála být prázdná. V koupelně si ale vzápětí všimla krvavé šmouhy na kohoutku. Další stopy krve našla na zástěně sprchy a v toaletě objevila nespláchnuté výkaly. Něco takového by pořádkumilovné nájemnice nesnesly. Vyděšená Amanda se rozběhla zpátky k Raffaelovi. Když se společně vrátili do vily, našli v pokoji jedné z italských spolubydlících rozbité okno. Skříně a zásuvky byly otevřené a obsah vyházený na podlahu. Spolubydlící dorazila na místo zároveň s přivolanými strážníky. Když zjistila, že jsou dveře od Meredithina pokoje zamčené, trvala na tom, aby je strážníci vyrazili. Meredith podle ní nikdy nezamykala a něco se s ní muselo stát. Bohužel se nemýlila. Uvnitř leželo na posteli zakrvácené tělo studentky. Bylo napůl obnažené, přikryté dekou a v hrdle zelo několik hlubokých ran nožem.
Bez právníků a tlumočníků
Co se dělo během následujících dní a týdnů, je dnes předmětem mnohastránkových vyšetřovacích spisů a dizertačních prací předních právnických univerzit. Policie podle všeho od začátku pracovala s hypotézou, že vrahem byl někdo z návštěvníků vily, kde předchozí noci probíhal divoký halloweenský večírek. Zatímco hledali jeho návštěvníky, padlo podezření i na Amandu a Raffaela. Důvody nejsou zcela jasné. Nejčastěji se v popisech výslechů opakují narážky na Amandino „divné chování“. Policistům nepřipadala dostatečně zdrcená vraždou své spolubydlící. Při výsleších zapírala, že užívala drogy. V přestávkách mezi výslechy cvičila jógu. Strážníci, kteří byli na místě činu jako první, uvedli, že se Amanda s přítelem před vilou objímali a líbali.
Vyšetřovatelé vyslýchali studentku čtyři dny bez přítomnosti právníka a často i bez tlumočníka. Čtvrtý den v půl druhé ráno dostali z unavené a dezorientované dívky výpověď, která byla později použita jako přiznání. Vrahem měl být Amandin zaměstnavatel Patrick Lulumba, ona sama měla být i se svým přítelem na místě činu. Když se druhý den domáhala práva výpověď odvolat a tvrdila, že protokol neodpovídá jejím slovům, policie odmítla. Podle jejich hypotéz se totiž Amanda i Raffael na vraždě aktivně podíleli. Všichni tři podezřelí putovali do vazby a čekal je soud.
Případ vyvolal v Itálii senzaci a zprávy o pohledné americké vražedkyni se vzápětí roznesly do zbytku Evropy. Ve zprávách bulvárních novinářů se z dvacetileté studentky stala sexuální predátorka „Foxy Knoxy“, která ve vile pořádala orgie plné drog a násilí. Jako důkazy sloužily fotografie, na kterých Amanda drží v rukou samopal (vyfotila ji ve válečném muzeu v Německu) nebo pózuje s Meredith v kostýmu upíra (vznikla na maškarním večírku). Z vazební věznice „unikaly“ zaručené zprávy o Amandiných sexuálních fantaziích a jeden ze zaměstnanců dokonce anonymně prohlásil, že je zadržovaná HIV pozitivní.
Procesy
Sexuální motiv byl hlavním argumentem obžaloby i u soudu. Citoval ho jak státní zástupce, tak obhájce Amandina zaměstnavatele Patricka Lulumby. Lulumba sám byl obvinění rychle zproštěn, protože měl na inkriminovanou noc alibi. Jeho právník pak studentku vykreslil jako „sexuálně posedlou ďáblici ovládanou chtíčem, narkotiky a alkoholem“. Paleta hmotných důkazů byla podstatně méně pestrá. Obžaloba zakládala svá obvinění na stopách DNA, které se našly na sponě utržené z podprsenky zavražděné a na rukojeti nože zajištěného v bytě Raffaela Sollecita. Obhájce proti oběma důkazům protestoval. Podle popisu událostí měla Amanda při vraždě aktivně asistovat a svou spolubydlící držet. Na těle oběti se ale nenašly její otisky prstů, vlasy ani stopy DNA. Vysvětlení obžaloby znělo, že vražedkyně a její komplic stopy odstranili. Jakým způsobem dokázali ze zakrváceného těla odstranit pouze své stopy DNA, prokurátor nevysvětlil. Soudce se ale přiklonil na jeho stranu. Amanda i její přítel měli strávit příštích 25 let ve vězení.
Italská veřejnost přijala rozsudek veskrze pozitivně, v USA naopak zavládlo rozhořčení. Právníci najatí Amandinou rodinou se proti verdiktu odvolali, k projednávání se ale kauza dostala až v listopadu 2010. Pozornost médií už pominula a proces probíhal za podstatně klidnějších okolností. Přinesl také naprostý zvrat v celé kauze. Nezávislý forenzní analytik vypověděl, že stopy DNA na sponě podprsenky nelze považovat za důkaz především proto, že ji policie našla až 47 dní po vraždě, kdy bylo místo činu mnohokrát kontaminováno. Stopy na údajné vražedné zbrani byly podle něj neprůkazné a samotný nůž navíc neodpovídal ranám na těle oběti. Ke kritice vyšetřování a vedení procesu se přidali i další experti a 3. října 2011 byli oba obvinění zproštěni viny. Amanda Knoxová okamžitě odletěla domů. Na letišti se novinářům svěřila, že si připadá, jako by se probudila ze zlého snu.
Italská justice se k případu ještě dvakrát vrátila. V březnu 2013 kasační soud osvobozující rozsudek zrušil a Amandu Knoxovou a Raffaela Sollecita opět odsoudil k 28 letům vězení. USA žádosti o vydání odmítly, Sollecito se ale musel dovolat k nejvyššímu soudu, který až 27. března 2015 všechna obvinění shodil ze stolu. V odůvodnění soudce citoval závažné chyby ve vyšetřování a atmosféru soudního procesu, která „nepřispěla k nalezení pravdy“. Jaká ale pravda byla? Kdo byl vrahem Meredith Kercherové?
Kdo vraždil?
Skutečný vrah kupodivu seděl už dlouho za mřížemi. Zatímco policie vyslýchala Amandu, Raffaela a Patricka Lulumbu, bylo vyhlášeno pátrání i po basketbalistovi a příležitostném dealerovi drog Rudym Guedem, který se ve vile často zdržoval. Byl zadržen v Německu a vydán do Itálie, kde se přiznal, že byl osudné noci u Meredith v pokoji. Na těle oběti se našly stopy jeho DNA, krvavé otisky jeho prstů policie našla na povlečení postele a na kabelce zavražděné. Při prvním výslechu údajně popřel, že ve vile byla i Amanda se svým přítelem, později ale výpověď změnil, aby pro své činy měl spoluviníky. Pozornosti médií jeho osoba unikla hlavně proto, že byl na vlastní žádost souzen separátně ve zrychleném řízení. Odešel od něj s trestem 30 let nepodmíněně. Později mu byl trest zkrácen na 16 let a v roce 2020 byl podmínečně propuštěn.
Celý případ dodnes obestírá řada dohadů a nejasností. Především není jasné, proč italská veřejnost tak ochotně přijala rétoriku o „sexuální ďáblici“ a justice byla ochotna ignorovat očividné nedostatky v důkazech. Samotné Amandě poznamenal případ celý další život. Její rodina se kvůli odměnám najatých advokátů dostala do dluhů, výnos z prodeje knihy „Waiting to be Heard“ („Čekání na slyšení“) padl na soudní poplatky v Itálii. V současnosti žije s novinářem Christopherem Robinsonem, který o jejím případu psal reportáže a angažuje se v kauzách neprávem obviněných lidí v nadaci Innocence Project.
