Zlosynové, kteří páchali dobro aneb I na nejhorších postavách historie najdeme něco pozitivního

Valašský princ slouží jako předobraz všech zlosynů. Bram Stoker podle něj napsal román o hraběti Drákulovi, fanoušci dějepisu ho znají jako hrůzovládce, který hodoval v lese kůlů, na nichž umírali nabodnutí zajatci. Historikové (hlavně rumunští) ale poukazují na řadu Tepesových zásluh. Za své vlády dokázal královský dvůr zbavit zkorumpovaných aristokratů, zavedl daňové reformy, které zlepšily životní podmínky na venkově a zrušil výhody, kterých zneužívali bohatí saští, maďarští a turečtí kupci. Za jeho vlády se taky snížil počet trestných činů na minimum, což ale bylo způsobeno tím, že malé i vážné prohřešky trestal naražením na kůl. V mezinárodní perspektivě je mu potřeba přiznat zásluhy na zastavení expanze Otomanské říše, která v 15. století hrozila ovládnutím většiny Evropy.

Zakladatel Mongolské říše aspiruje na titul největšího masového vraha v dějinách lidstva. Jeho nezastavitelné armády pobily během tažení přes 40 milionů lidí, což na přelomu 12. a 13. století činilo zhruba desetinu všech obyvatel naší planety. Svou neuvěřitelnou brutalitou si dokázal podrobit obrovské území od Japonska po Ukrajinu. Zemím, ve kterých se vládci dobrovolně podřídili jeho moci, se ale nevedlo zle. V éře nekonečných náboženských konfliktů a křižáckých výprav byly Čingischánovy državy oázami náboženské tolerance. Vůdce na svém území toleroval jakékoliv božstvo, víru a pověru a církvím velkoryse odpouštěl jinak tvrdě vymáhané daně. Na jeho dvoře byli vítanými hosty učenci, teologové a filozofové, se kterými Chán rád vedl učené rozpravy. Ve své říši také podporoval obchod, nové zemědělské a řemeslné technologie a zasloužil se o jejich šíření mezi jindy oddělenými částmi světa. Někteří historikové proto tvrdí, že Čingischánovy dobyvačné výpravy nepřímo zapříčinily nástup osvícenství.

Římský císař je známý jako šílený autokrat, který se oženil s vlastní sestrou, v císařském paláci zřídil nevěstinec a svého koně povýšil na konzula. Tyto činy ale Caligula začal páchat až po těžké nemoci, kterou prodělal krátce po nástupu do funkce. Během prvních měsíců svého panování byl naopak velmi oblíbený a osvícený panovník. Snažil se napravovat justiční omyly svého předchůdce Tiberia a řadě nespravedlivě odsouzených exulantů dovolil návrat z vyhnanství. Budoval silnice, lázně a akvadukty a podporoval vzdělanost. O jeho vládě víme řadu podrobností kvůli jeho systému vedení a uchovávání dokumentů. Na své vlastní náklady také pořádal slavnosti a hry, staral se o chudé a vyjímal je z povinností platit daně.

Nekorunovaný král všech narkobaronů v 80. letech ovládal vekou část Kolumbie a obstarával zhruba 80 % celkové světové produkce kokainu. Jeho zabijácká komanda mají na svědomí stovky zabitých, unesených a umučených Kolumbijců. Do boje s vládními jednotkami neváhal nasadit těžkou vojenskou techniku, a aby se zbavil nepohodlného prezidentského kandidáta, vyhodil do povětří letadlo se 110 lidmi na palubě. Zároveň se ale etabloval jako štědrý mecenáš a ochránce chudých. V odlehlých horských vesnicích i městských favelách nechal budovat obytné domy, školy, nemocnice, kostely a fotbalová hřiště. Dodnes jich využívají tisíce Kolumbijců a Dona Pabla uctívají jako národního hrdinu.

Řádění za éry prohibice udělalo z bosse chicagského podsvětí synonymum gangstera. Svůj podnik s pašovaným alkoholem řídil nemilosrdně, nezastavil se před únosy, vydíráním ani vraždami. Podobně jako Pablo Escobar si ale svou pověst vylepšoval štědrými příspěvky na charitu. Ačkoliv šlo často o rafinovaný způsob praní špinavých peněz, jeho polévkárny a veřejné jídelny dokázaly během nejhlubší ekonomické krize nakrmit na 120 000 nezaměstnaných občanů Chicaga.

Ministr nacistické propagandy se na začátku své politické kariéry zasadil o vznik velké charitativní organizace NSV (Nationalsozialistische Volkswohlfahrt). Jeho motivy byly zcela zištné a v činnosti NSV viděl především nástroj ke zvýšení popularity NSDAP. V krizí zmítaném meziválečném Německu ale vlivná a početná organizace dokázala mnoha lidem pomoct (pokud samozřejmě nejdříve prošli rasovou prověrkou). NSV měla na 4,5 milionu členů a přes půl milionu dobrovolníků. Provozovala a financovala stovky školek, domovů důchodců, sanatorií a ozdravných táborů, distribuovala potravinovou pomoc pro nemajetné rodiny. V programu nacistické sociální péče fungovalo zdravotní, penzijní a invalidní pojištění, podpora v nezaměstnanosti i bezúročné půjčky novomanželům. Zvláštní pobočky NSV se také staraly například o cestující na železničních stanicích, vedly rehabilitační programy pro propuštěné vězně, protidrogovou a protialkoholickou osvětu, zajišťovaly péči o invalidy a hendikepované občany.

Jeden z nejhorších diktátorů v dějinách, jehož masové čistky, politické procesy a hladomory způsobené násilnou kolektivizací sovětského zemědělství nepřežilo na 20 milionů lidí. V Rusku se přesto těšil (a dodnes těší) obrovské popularitě. Kupodivu byl oblíbený i u zahraničních vojáků a státníků, kteří s ním přišli do styku. Mluvili o něm jako o chytrém a rázném vojevůdci, který byl zároveň velmi skromný a rovnostářský. Když jeho syna zajaly během války německé jednotky, odmítl nabídku jeho propuštění výměnou za německého generála. Tvrdil, že jeho syn je pouhý nižší důstojník, a může tedy být vyměněn za vojáka stejné šarže (syn později v zajetí zemřel). Politici u něj také oceňovali jeho pozornost. Prezident Roosevelt vzpomínal, jak si při jednání na Jaltě postěžoval, že ho při spánku ruší hlasité kvákání místních žab. Noc nato už bylo naprosté ticho, protože Stalin nařídil svému vojenskému doprovodu všechny žáby pobít.

Občanská válka v Libérii si mezi lety 1989 a 2003 vyžádala přes čtvrt milionu obětí. Její hrůzy je těžké si představit. Po celé zemi se objevovali samozvaní diktátoři se jmény jako Generál Satan nebo Generál Rambo. Jejich jednotky se dopouštěly nejhorších zvěrstev včetně lidských rituálních obětí a kanibalismu. Joshua Blahyi budil hrůzu i u těch nejotrlejších válečníků. Byl pevně přesvědčený v moc černé magie a při děsivých kanibalistických rituálech neváhal obětovat malé děti, protože věřil, že mu zajistí nejvyšší ochranu. Mladí chlapci tvořili i velkou část jeho elitních jednotek, jejichž členové bojovali úplně nazí. Sám generál jim šel příkladem. Do bitev se vrhal jen v botách a s mačetou v ruce a vysloužil si proto jméno General Butt-Naked (Generál holý zadek). V roce 1996 se mu ve snu zjevil Ježíš Kristus a přikázal mu, aby zanechal vraždění a dal se na pokání. Z masového vraha, který má podle vlastních slov na svědomí 20 tisíc obětí, se stal zapálený pacifista a kazatel. Po skončení války se stal hlavním svědkem proti vůdcům povstaleckých komand a za svou roli obdržel amnestii. Začal se věnovat misijní činnosti, zakládal a financoval dobročinné organizace pečující o válečné sirotky a bývalé dětské vojáky. Jeho církev má pobočky v řadě zemí včetně Spojených států, bývalý Generál holý zadek dnes cestuje po světě a káže o odpuštění a nápravě hříchů.

Jméno Teda Bundyho slouží jako synonymum pro sériového vraha. Jeden z nejznámějších zločinců moderní historie zabil minimálně tři desítky lidí, s jejich mrtvolami spal v posteli a z ostatků vyráběl děsivé trofeje. V civilu to byl vysoce inteligentní člověk s univerzitním titulem psychologa. Jako mnoho psychopatů vynikal schopností manipulovat s lidmi a ovlivňovat jejich emoce. Než se dal na dráhu zločinu, využíval své nadání jako operátor krizové telefonní linky v Seattlu. V centru s ním pracovala bývalá policistka Ann Ruleová, která o Bundym později napsala knihu „Cizinec u vedlejšího stolu“. Popisuje ho v ní jako laskavého, starostlivého a empatického člověka, který rozmluvil desítkám lidí sebevražedné úmysly.

Diktátor nechal za své vlády veřejně popravit tisíce Iráčanů a na kurdské menšině páchal genocidu. Jako nástroj kontroly veřejnosti používal mučení a odhaduje se, že každý den nechal do nechvalně známých podzemních kobek odvléct kolem 125 lidí. K občanům, kteří drželi krok a nevzpouzeli se jeho režimu, byl ale překvapivě dobročinný. V Iráku měly za jeho vlády ženy volební právo a mohly se účastnit veřejného i politického života. Stát poskytoval bezplatnou lékařskou péči a školní vzdělání. Husajn se zasloužil i o rozšíření celkové gramotnosti obyvatelstva. Před jeho nástupem k moci uměla psát a číst asi polovina Iráčanů, po jeho pádu už byla negramotná jen zhruba desetina.

Během krutovlády ugandského diktátora (zvěčněného ve filmu Skotský král) byly povražděny a umučeny tisíce Afričanů, mezi nimi velká část ugandské intelektuální a umělecké elity. Mnoho obyvatel Ugandy ale Idi Amina dodnes vnímá hlavně jako bojovníka za národní zájmy. V jeho éře zažila země hospodářský rozvoj a stala se leaderem panafrického hnutí. Vznikla zde síť železnic, národní letecký dopravce Uganda Airlines a byla založena rozvojová banka, která poskytovala úvěry místním podnikatelům. Idi Amin byl také velký podporovatel sportu a sám byl aktivním boxerem. Z jeho tělovýchovných programů vzešel například běžec John Akii Bua, který v roce 1972 získal pro Ugandu jedinou zlatou olympijskou medaili v běhu na 400 m překážek.

Kubánský diktátor je asi nejlepším příkladem dvojího hodnocení jedné osoby. Pro kritiky byl nemilosrdný autokrat a vazal Moskvy. V zemi tvrdě potíral jakoukoliv formu opozice, potlačoval svobodný tisk, v žalářích držel tisíce politických vězňů a za půl století své vlády jich nechal desetitisíce popravit. Castrovi zastánci v něm ale vidí odvážného státníka, který dokázal malý ostrovní stát ubránit před koloniálními choutkami USA. Zavedl bezplatnou všeobecnou zdravotní péči a školní docházku, na kubánských univerzitách se vzdělávaly tisíce studentů z chudých afrických zemí a jeho týmy lékařů byly vždy první na místech přírodních katastrof v Karibiku i mimo něj.