Světová bitka v Piešťanech, vzteklý golfista i skopaný kameraman aneb Nejslavnější sportovní výbuchy vzteku
Tenis vznikl jako hra urozených britských džentlmenů. Od hráčů se očekává, že se na kurt dostaví ve sněhobílém oblečení, zdrží se jakýchkoliv projevů emocí a výsledek utkání přijmou s uměřenou důstojností. V praxi ale na hřišti pravidelně létají vzduchem nadávky a někdy i třísky z raket. Tenisové výbuchy zuřivosti patří ve sportu k nejzábavnějším, nervy ale tečou v podstatě v každé disciplíně.
Před 35 lety se na turnaji Australia Open střetli Švéd Mikael Pernfors a Američan John McEnroe. McEnroemu tehdy už bylo 30 let, měl na kontě tři tituly z Wimbledonu a celkem na grandslamových turnajích nasbíral 7 singlových vítězství. Od posledního ho ale dělilo už šest let a doufal, že v Austrálii dlouhé smolné období ukončí. Snažil se proto držet nervy na uzdě, což se nelíbilo fanouškům, kteří se těšili na nějaký McEnroeův pověstný výbuch vzteku. Dočkali se ve třetím setu. První náznaky se objevily v momentu, kdy čárová sudí nahlásila aut, se kterým McEnroe nesouhlasil. Aby to dal najevo, postavil se před rozhodčí, zíral jí rozzuřeně do očí a na raketě beze slova pinkal s míčkem. Od hlavního rozhodčího si vysloužil varování pro nesportovní chování a na chvíli se uklidnil. Ve čtvrtém setu se mu ale nezdařilo několik forhendů a hráz trpělivosti přetekla. Nejprve hodil raketou o zem a při dalším autu ji rozmlátil o kurt. Když mu rozhodčí na empíru udělil napomenutí, McEnroe se k němu vrhnul a zahrnul ho nadávkami tak hlasitými, že byly slyšet i v televizním přenosu. Když ho nedokázal uklidnit ani šéf grandslamových sudích Ken Farrar, vyhlásil rozhodčí kontumační vítězství ve prospěch Mikaela Pernforse. Patnáct tisíc diváků v ochozech pískalo a bučelo, McEnroe odmítal opustit kurt a marně čekal, že rozhodčí své rozhodnutí odvolá.
Americký reprezentant přezdívaný Superspratek se stal teprve druhým hráčem vyloučeným během grandslamového utkání. McEnroeho zbytečně prohraný zápas mrzel, ne ale natolik, aby s nadáváním a mlácením raketami přestal. Ve světě sportu nakonec není sám.
Basketbal: Dennis Rodman a fotograf
V roce 1997 byl Dennis Rodman hvězdou Chicago Bulls a zároveň pověstným potížistou celé NBA. V utkání proti Minnesota Timberwolves doskakoval po trestném hodu míč, upadl a dojel až mezi fotografy usazené na palubovce za košem. Rozhodl se patrně, že za jeho pád může jeden z nich, a ještě v sedě ho zuřivě nakopl. Fotografa museli z arény odnést na nosítkách. Rodman byl vyloučen, suspendován na dalších 11 zápasů a dostal pokutu 25 tisíc dolarů. Další finance mu ubraly klauzule v kontraktu, které mu podobné incidenty zapovídaly, a fotografovi musel vyplatit v mimosoudním vyrovnání 200 tisíc dolarů. Není divu, že Rodmanovi dnes zbylo z desítek milionů jen pár tisíc dolarů.
Fotbal: Eric Cantona a fanoušek
Fotbal má v historii výbuchů bezpočet. Mezi ty nejpamátnější určitě patří hysterický záchvat Cristiana Ronalda po červené kartě v utkání ligy šampionů 2018 proti Valencii nebo hlavička, kterou uštědřil Zinedine Zidane Marco Materazzimu během finále mistrovství světa 2006. Nejepičtější okamžik ale pravděpodobně náleží kung-fu kopu Erica Cantony, kterým v roce 1994 sejmul sprostého fanouška. K incidentu došlo v lednu 1995 v utkání Manchester United proti Crystal Palace. Cantona si od rozhodčího vysloužil červenou kartu za držení a tahání za dres a pomalu kráčel do kabin. Fanoušek Matthew Simmons to považoval za ideální příležitost sdělit fotbalistovi své názory. Seběhl 11 řad hlediště až k mantinelu a na odcházejícího hráče zařval: „Táhni zpátky do Francie, ty francouzskej bu*****te.“ Cantona se bez váhání rozběhl, přenesl se přes mantinel jako Bruce Lee, fanouška nabral špunty do prsou a pak ho pro jistotu ještě vzal pěstí. Za výkon si vysloužil dva týdny ve vězení, které mu pak soudce zmírnil na 120 hodin veřejně prospěšných prací. Kromě toho musel zaplatit pokutu 20 000 liber a byl vyloučen na zbytek sezóny. Na slavný incident dodnes vzpomíná se slovy: „Ve fotbale jsem zažil spoustu krásných momentů, ale nejlepší byl, když jsem nakopl toho chuligána.“
Box: James Butler vs. Richard Grant
Box má násilí zakódované ve své DNA, takže se na nějaké drobné bitky po gongu nebo při vážení až tak nehledí. Existují ale samozřejmě i památné záchvaty vzteku, například když rozzuřený Mike Tyson ukousl během zápasu Evanderu Holyfieldovi kus ucha. Pravděpodobně nehorší moment ale nastal v roce 2001, kdy se utkali James „The Harlem Hammer“ Butler a Richard Grant. Incident je o to divnější, že nešlo o mistrovské utkání, ale o exhibici, jejíž výtěžek měl být věnován na pomoc obětem teroristických útoků 11. září. Utkání skončilo vítězstvím Richarda Granta na body. Když si měli soupeři podat ruce, Butler se znenadání rozmáchl a nic netušícího Granta brutálně knokautoval. Úder na čelist byl o to horší, že Butler už neměl na rukou rukavice. Za napadení soupeře šel do vězení, po propuštění se zaplétal do dalších bitek a zločinů a nakonec skončil s trestem 29 let za vraždu. Richard Grant musel bohužel kvůli následkům zranění předčasně ukončit kariéru.
Golf: Henrik Stenson
Golf má podobnou pověst jako tenis a po hráčích se vyžaduje zachovávání jistého dekóra. Záchvaty zuřivosti jsou o to legračnější. Jeden ukázkový předvedl švédský hráč Henrik Stenson na U.S. Open v roce 2011. Když se mu nepodařil odpal na 15. jamce, rozmáchl se a přerazil sedmičku železo úderem o zem. Hůl se mu v ruce zlomila tak nešťastně, že mu střepina rozřízla pravý ukazovák a incident ho poslal hluboko do pole poražených. O něco lépe dopadl v roce 2009, kdy se mu na turnaji v Doralu zatoulal míček do hlubokého bláta. Stenson si nechtěl zašpinit boty a oblečení, před odpalem se proto svlékl a míček zahrál pouze v trenýrkách.
Hokej: Kanada vs. Sovětský svaz
Bitky k hokeji neodmyslitelně patří. Ta, která se strhla během závěrečného duelu hokejového šampionátu do 20 let v roce 1987, byla ale naprosto výjimečná. Sověti do utkání nastupovali znechucení smolným vývojem turnaje, který jim zaručoval až šesté místo. Kanaďané oproti tomu hráli o medaili, do zápasu proto šli naplno a s pověstnou kanadskou tvrdostí. Utkání bylo od začátku plné faulů, šarvátek a provokací. Když Theoren Fleury vstřelil první gól, projel se před sovětskou střídačkou a předstíral, že do ní střílí hokejkou jako samopalem. Sověti si to nenechali líbit a také přitvrdili. Ve 14. minutě druhé třetiny za stavu 4:2 pro Kanadu se nejprve pustili do bitky Kanaďan Sanipass a Sovět Šesterikov. Kostičkin se pak rozjel na přihlížejícího Fleuryho a sekl ho surově hokejkou. Nastala bitka, do které se rychle zapojili všichni hráči na ledě a obě kompletní střídačky. Rozhodčím se nedařilo zápas roztrhnout a hokejisté se na ledě mydlili neuvěřitelných dvacet minut. Přestali až poté, co správce piešťanského stadionu dostal výborný nápad a v celé hale zhasnul. Oba týmy byly následně z turnaje vyloučeny a Kanaďané přišli o stříbrné medaile.
