Vlastní nemoc jako terapie. Česko předává Moldavsku zkušenosti u péče o duševní zdraví
Duševní nemoci vyžadují léčbu odborníka, rada a pomoc od člověka, který si je reálně prožil, je ale k nezaplacení. Čeští specialisté jsou průkopníky v zavádění takzvaných peer konzultantů, tedy lidí s přímou osobní zkušeností. Své zkušenosti teď předávají i v cizině – v Moldavsku.
„Snažím se lidem vysvětlit, že jejich duševní nemoc je něco podobného, jako kdyby měli třeba cukrovku,“ říká Aliona, která působí jako peer konzultant ve městě Strășeni v centrální části Moldavska. Prošla si těžkými chvílemi se svou nemocí a teď předává zkušenosti ostatním. V malém, dvacetitisícovém městě Strășeni to kvůli tomu, že každý zná každého, nic snadného. Aliona to ale obrátila ve výhodu, i díky vzájemným vazbám na maloměstě se daří vyhledávat a podchycovat nové klienty.
„Dlouho jsem se pokoušel pracovat, i když mně bylo hodně špatně. Teď dělám do počítačů jen výjimečně a když sám něco potřebuju. Věnuju se klientům,“ říká její kolega Eugen. I on má za sebou příběh s nemocí a úspěšné léčení, i on je peer konzultantem, který pomáhá pacientům v pochopení svého onemocnění a nasměrování v cestě za zotavením tím, že s nimi svoji zkušenost sdílí.
Bavíme se v přízemí místní kliniky, vyhrazené psychiatrické a psychologické péči. Příjemné kanceláře v nedávno postavené budově se nijak neliší od našich zařízení tohoto typu. I v Moldavsku, které patří mezi nejchudší země Evropy, mají lidé podobné problémy jako u nás a systém veřejného zdravotnictví je tu od toho, aby jim pomohl. A nápady i postupy vyzkoušené u nás se mu hodí.
Sport stmeluje
Aliona mluví slušnou angličtinou, naučila se ji sama. „Chtělo to jen trochu výdrže a hned všechno jde,“ říká. Problémy se svou nemocí, schizofrenií, začala mít v mládí, úplně ji ochromovala a nedovolovala ani vstát z postele. Nakonec vyhledala lékařskou pomoc a díky medikamentům a terapii se podařilo navodit stav, kdy se dá alespoň žít bez bolesti na duši, když už ne radovat ze života.
„Před dvěma lety mě terapeutka z kliniky oslovila, zda bych nechtěla pomáhat druhým. Ukazovat cestu těm, kteří jsou na tom stejně, jako já před nějakou dobou. Dlouho jsem se nerozmýšlela,“ říká Aliona. Musela ale ještě před tím prodělat několikaměsíční školení, protože jde o citlivou a náročnou práci, kde se dá i mnohé zkazit, byť vše probíhá pod dohledem terapeuta.
„Založili jsme komunitu díky sportu, ten nás pomáhá držet pohromadě,“ vysvětluje Aliona. „A pokud byl zpočátku problém najít zájemce, teď to jde lépe, sport je lákadlo,“ pokračuje. Kromě sportu i podnikají různé výlety a společně se učí anglicky. „Nevěřili byste, jak to může být tvůrčí a pro všechny zábavné,“ dodává.
Eugenova cesta k roli peer konzultanta byla trochu jiná. Pracovat v IT sféře, programoval počítače, cítil u toho ale čím dál větší psychickou bolest a únavu. „Pokračoval jsem i ve chvílích, kdy to bylo opravdu hodně těžké. A pak to najednou nešlo vůbec,“ vzpomíná Eugen. Dnes už jen instaluje systémy do počítačů a naplno se věnuje aktivitám v roli peera. „Na rozdíl od znaků a čísel tady vidím konkrétní výsledky a hodnoty,“ dodává.
Být prospěšní
Češi v oblasti duševního zdraví předávají Moldavsku zkušenosti od roku 2015. Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví je v Česku v podpoře zavádění „peer konzultantů“ jako plnohodnotných členů profesionálních multidisciplinárních týmů lídrem už více než deset let a nyní své know-how předává moldavským kolegům. Na realizaci projektu spolupracuje s Charitou ČR. Projekty dlouhodobě financuje český stát prostřednictvím České rozvojové agentury.
Eugen i Aljona pozadí projektu neznají, jsou ale rádi, že mohou být prospěšní. Podílejí se také na výuce na Svobodné mezinárodní univerzitě Moldavska (ULIM) a těší se, že se jednou podívají i do Česka. Několik peer asistentů se totiž takto do Prahy na doplnění svých znalostí vyrazilo. Podle Aliony to ale není všechno: „Nejlepší odměnou ale pro mě je, když vidím, jaké svěřenci dělají pokroky,“ uzavírá konzultantka.
