Rýžová krize ohrožuje třetinu světa. Proč v Japonsku schází tradičně všudypřítomná součást jídelníčku
Důsledky úcty k tradici v zemi vycházejícího slunce ohrožují potravinovou stabilitu třetiny světa, a bezděky se tak stávají motorem změn, jimž se nejvíce snaží vyhnout.
Základem společenské stability je, ať už je řeč o kterémkoli režimu v kterékoli době, dostatek jídla. Když proto začne základní surovina scházet v zemi, která si stability považuje jako málokterá jiná, je důvod zbystřit. Ač na první pohled je to záležitost méně atraktivní než válka v Evropě nebo hřmotný příchod neortodoxní nové administrativy na americkou scénu, má to potenciál podstatně proměnit život mnohem většího počtu lidí než obě zmíněné tragické události dohromady.
Jde o rýži. V jihovýchodní Asii, kde sídlí bratru třetina obyvatel planety, je rýže více než jen potravinou. Pro téměř 700 milionů lidí přestavuje takřka jediný způsob přežití. Celkem v daném regionu obstarává asi polovinu veškerého kalorického příjmu; zemědělská produkce zajišťuje více než deset procent celé tamní ekonomiky. Není tedy divu, že když něco s rýží zahapruje, průšvih je na dohled.
Jako hamburger nebo plzeňské
To překvapivé je, že dnes má takový průšvih na krku Japonsko, kde je rýže nedostatek. Je to, jako by v Americe došly hamburgery nebo v českých poměrech pivo. Uvážíme-li, že jde o zemi daleko nejrozvinutější z těch, v nichž je rýže zásadní součástí jídelníčku, je zjevné, že se děje něco mimořádného.
A skutečně – japonské ministerstvo zemědělství, lesnictví a rybolovu na přelomu měsíce oznámilo, že na konci března uvolní 210 000 tun z celkových zásob ve výši 1,1 milionu tun. Po tomto oznámení rychle následovalo další, které slibovalo, že úřad nebude s řečeným uvolněním téměř měsíc čekat, nýbrž je provede rovnou (a tak se také stalo).
Je zřejmé, že vláda začala rýžovou krizi vnímat jako politicky naléhavou záležitost. Musí se vypořádat s extrémně vysokými cenami, které začaly existenčně ohrožovat chudší domácnosti. Únorová průměrná maloobchodní cena pětikilogramového pytle japonské rýže čítala podle vládního průzkumu 3688 jenů (zhruba 560 korun), což je o asi 2000 jenů více než loni. Od jaderné katastrofy ve Fukušimě před téměř 14 lety nebyly ceny rýže tak vysoké. A vše nasvědčuje tomu, že tentokrát bude obtížnější je snížit.
Nejdražší za dvacet let
Kolísání cen rýže je problém známý mnoha asijským zemím. V posledních několika letech se však sešlo několik okolností (sucho a různě extrémní počasí, rostoucí výrobní náklady), jež proměnily kdysi nepříjemný problém v širší regionální krizi. Například v Thajsku, druhém největším vývozci rýže na světě, klesly výnosy v letech 2023‒2024 o tři až šest procent, což postrčilo již tak vysoké ceny nejvýše od roku 2004.
Ceny v Indii, která exportuje nejvíce na světě, dosahují neuvěřitelných 400 dolarů za tunu; nejdostupnější alternativou se nyní stala vietnamská rýže. Indická vláda navíc v roce 2023 zakázala vyvážet jinou rýži než basmati, což věci nijak nepomohlo.
Některé země v jihovýchodní Asii spoléhají na dovoz indické rýže z více než 40 procent. Například i na Filipínách, které jsou významným producentem, dosáhl dovoz v roce 2024 rekordní výše 4,7 milionu tun, o téměř třetinu víc než v roce předcházejícím. Poté co ceny prudce vzrostly přibližně o 20 procent, vyhlásila tamní vláda „stav nouze v oblasti potravinové bezpečnosti“ a zavázala se, že na trh vypustí polovinu ze svých rezerv ve výši 300 000 metrických tun.
Pokud jde o Japonsko, rýžovou drahotu v druhé polovině loňského roku způsobila kombinace běžných trablů: letní nával turistů a suché léto vykonaly své. Na rozdíl od předchozích let, kdy se ceny po podzimní sklizni vrátily do normálu, však tentokrát zůstaly vysoké až do zimy.
Dlouhodobý pokles
Podle ministerstva zemědělství, lesnictví a rybolovu je hlavním důvodem trvale zvýšených cen kolísání nabídky, poptávky a cen. To je odvrácená stránka fungujícího mezinárodního trhu – „efektivní“ obvykle znamená „napnutý na samou hranici únosnosti“. I malé turistické zvýšení letní poptávky tak může způsobit prudké zdražení.
Skutečnost, že ceny po sklizni neklesly, lze přičítat jak spekulacím mezi podnikateli-prostředníky (vede je k tomu nejistota stran kolísající poptávky), tak mezi zemědělci samotnými, píše asijský ekonomický server Nikkei.com. Pěstitelé se často zdráhají prodávat prostředníkům obvyklé množství právě v naději na další růst cen.
Výsledkem je vleklá krize. Klíčem k tomu je paradoxně skutečnost, že v Japonsku poptávka po rýži dlouhodobě klesá. Roční spotřeba této základní potraviny klesla ze 118 kg na obyvatele v roce 1962 na 51 kg v roce 2022. Od počátku 70. let 20. století proto pěstitelé (za pomoci vlády) produkci rýže omezovali, aby udrželi cenu pěkně vysoko.
Tak se stalo, že ze 14,3 milionu tun rýže vypěstovaných v roce 1967 se do roku 2022 stalo pouhých 7,3 milionu tun. Plocha zemědělské půdy využívané pro pěstování rýže se za posledních deset let zmenšila o téměř 20 procent. To vše vedlo k podstatnému „narušení nabídky“, což v překladu z ekonomštiny znamená, že leckdy se najednou rýže nedostává.
Politika (jen zčásti) na vině
Letošní trable lze částečně připsat na vrub politikům. Vláda premiéra Šigeru Išiby si podle zdrojů deníku South China Morning Post uvědomuje, že měla zásoby uvolnit dříve. Zároveň však chápe, že komplikované vládní zásahy mohou v dlouhodobém horizontu stabilitu produkce poškodit. (Ke zmírnění rizika se používá vzorec, podle něhož vláda během jednoho roku odkoupí stejné množství rýže, jaké uvolnila, a všichni jsou spokojení.)
Menšinový kabinet premiéra Šigeru Išiby však vznikl za značných porodních bolestí teprve loni v říjnu. Lze si představit, že Išiba nechtěl, aby jeho prvním premiérským počinem byla nouzová reakce na zemědělskou krizi. Namísto toho se soustředil na řešení mezinárodních bezpečnostních vztahů a nejspíš doufal, že ceny klesnou samy – podle slavného vzoru německého spolkového kancléře Helmuta Kohla se pokusil problém vysedět.
K tomu je však třeba přičíst i důvody, za něž Išiba rozhodně nemůže. Japonsko je špatně připraveno na extrémní povětrnostní podmínky. Odrůdy rýže odolné vůči vysokým teplotám tvoří pouze asi 15 procent z celkového množství vysazené rýže. V prefektuře Niigata, která je známá pěstitelskou tradicí, klesl podíl prvotřídní rýže na přibližně pět procent celkové produkce, ačkoli ještě na přelomu století to bylo přes 80 procent.
Proč to? „Zajištění potravinové bezpečnosti pro region i mimo něj vyžaduje naléhavá opatření k modernizaci zemědělství, diverzifikaci dodavatelů a posílení mezinárodní spolupráce,“ píše Nikkei. Jiné země, jako třeba Čína, si z potravinového zabezpečení udělaly prioritu a inovují ostošest. Čínští vědci vyvinuli odrůdy rýže odolné vůči suchu, které snižují spotřebu vody o více než 40 procent (a zároveň snižují emise metanu nejméně o 70 procent). Nedávno objevili odrůdu schopnou prosperovat v zasolené půdě, což by pro jihovýchodní Asii mohlo znamenat razantní zvýšení odolnosti a zajištění stabilnějších dodávek cenově dostupné rýže pro místní spotřebu.
Vražedná spirála
Naproti tomu v Japonsku přetrvává omezený přístup k moderním technologiím, nedostatky v zemědělské infrastruktuře, místní rozdíly v technologických potřebách – a především odpor k novým zemědělským postupům obecně. Lidé, kteří rýži v Japonsku pěstují, totiž obvykle nejsou na žádné novoty zvědaví: přibližně 90 procent z nich má po šedesátce.
To je základní rozdíl ve srovnání s Vietnamci, Filipínci či Thajci, kde mladí lidé podstatně častěji zůstávají na venkově a pěstují rýži jako jejich pradědeček. Vzdělaní, bohatí mladí Japonci však rýžová pole valem opouštějí. Jiným důsledkem tohoto jevu je vylidněný venkov, protože mladí sice odjíždějí, ale zděděného majetku se z úcty k tradici nechtějí vzdávat.
Pokud se zemědělská půda nedostane do rukou ambiciózních mladších zemědělců, bude japonská produkce nadále klesat. To by mohlo vést k dlouhodobě vysokým cenám, jež zase budou japonské spotřebitele odrazovat, a roztočí se spirála, na jejímž konci bude mít rýže pro zemi a její obyvatele jen zlomek významu, na nějž byli po staletí zvyklí.
