OBJEV REFLEXU: Iveta Bartošová má obráceně podprsenku!
Redakce Reflexu se nezabývá jen povrchními tématy. Naopak. Je stále ve střehu a sleduje také největší kauzu, která hýbe Českem! Otřesný únos zpěvačky Ivety Bartošové (níže už jen jako Džambulka) nabírá na obrátkách. Únosce Zdeněk Macura s nebohou Džambulkou stále prchá. Přítel zpěvačky Josef Rychtář popadl fotografa nejčtenějšího bulvárního deníku v Česku, iPad, v němž jsou uložené fotografie, které na sociální síti sdílel únosce, a jel svou milou vysvobodit do Itálie.
Reflex ale přichází s novým, zásadním zjištěním, jež by mohlo znatelně pomoci české a italské policii a v neposlední řadě také Interpolu ve vyšetřování únosu. Nejenže má Džambulka obráceně spodní díl plavek, tedy kalhotky, ale také má špatně oblečenou podprsenku!
Takže dřívější zásadní (a mylná) informace o kalhotkách naruby nejenže nebyla pravdivá, ale také nebyla podstatná. Když si někdo oblékne naruby trencle, mohl být normálně nalitej, ospalej, roztržitej etc. Prostě na informaci o tom, že má nějaká umělkyně naruby kalhotky, se dá odpovědět jenom dotazem: „No a co?“
Je tedy možné, že Džambulka není tak úplně v pořádku, jak její únosce Macura tvrdí. Tento objev by mohl pomoci také samotnému Rychtářovi. Ten momentálně s nebohým fotografem obchází všechny pláže v Itálii a porovnává důlky v písku s tvarem pozadí Džambulky. Ležet totiž mohla opravdu kdekoliv…
Podle nás Džambulka potřebuje odbornou pomoc minimálně vizážisty, ale pravděpodobně i veselého žabáka abstinenta z Bohnic, slovutného primáře MUDr. Karla Nešpora.
Názor redakčního odborníka na podprsenky Jiřího X. Doležala:
"Vzít si na sebe obráceně kalhotky je vcelku normální chybný výkon a neomezuje se jen na ženy, není genderově specifický. Je poměrně běžné, že si obráceně vezme trenýrky i chlap. Je samozřejmé, že k podobnému chybnému výkonu může přispět — jako k jakémukoliv jinému chybnému úkonu — alkoholová intoxikace. Přesto však taková chyba nesignalizuje žádnou závažnou psychickou poruchu, jen momentální indispozici. V oblasti podprsenek (tuto oblast privátně zkoumám třicet let s poměrně slušným výsledkem dvou manželství) je tomu úplně jinak. Podprsenka totiž, na rozdíl od kalhotek a trenýrek, je na rubu a na líci výrazně jiná. Či jinak — běžně oblečená podprsenka pasuje na ňadra a je šita tak, aby respektovala přirozený tvar ženského poprsí, ňadra od sebe. Když se však tatáž podprsenka obrátí naruby a oblékne, má „negativní“ tvar a ňadra směřují nepřirozeně k sobě. Tím je nejen vyrušen estetický efekt, takto oblečená podprsenka rozhodně nezkrášluje, ale také dochází k prudkému snížení funkčnosti naruby obráceného prádla. Jednoduše řečeno — naruby oblečená podprsenka na rozdíl od naruby oblečených kalhotek tlačí."
Názor kněze:
„Iveta Bartošová není samozřejmě žena jako každá jiná. Kolem ní se rozprostírá mysteriózní atmosféra ne nepodobná dávným světicím. Všimněme si, jak působí jen pouhá její stopa v písku, k níž se její bližní sklání a žízní po každém detailu. Jakou pozornost budí každý záhyb jejího oděvu. Iveta se již během svého života stává jakousi putovní relikvií, kterou chtějí všichni vidět, dotýkat se jí, vlastnit ji – a zároveň vůči ní pociťují bázeň.
Budí hněv, slzy, soucit, je vzývána a zatracována. Je milována i zrazována. Je služebnicí a nechává si sloužit. Čas od času mizí z našich očí, když se objeví, nelze ten okamžik pojmenovat jinak než jako zjevení. Při setkání s ní nás napadá především jedno: kdyby nebyla skutečná, musel by si ji někdo vytvořit. A vede nás k duchovnímu poznání, že věci, které jsme považovali vždy za nemožné, možné jsou. Iveta dělá ze všedního dne den zcela neobyčejný. To přesto, že tušíme, že nakonec se vydá a bude vydána všem natolik, že sama už vůbec nebude.“
Názor přítelkyně nebohého fotografa:
"Podprsenka i kalhotky jsou mi opravdu volný. Paní Iveta mi ztěžuje život. Místo toho, aby přítel vzal k moři mě, musí se po Itálii trmácet s pomateným Rychtářem. Tady už přestává sranda."
