Deník obviněného Jiřího X. Doležala: Psovi psí smrt!
K mému obvinění se zatím nevyjadřuji, až bude mým právníkem zformulované zdůvodnění dnes podané stížnosti proti stíhání, otiskne ji Reflex. Budu vám - zatím nestíhaným - vyprávět, co se člověku obviněnému za anekdotu honí hlavou. Berte to jako studijní text pro epochu Miloše Zemana a Ivo Ištvana.
Seděl jsem na zahrádce, pil ledovou kávu, přestože mi nebylo moc horko, a ruce jsem měl ještě začerněné od barvy, jak mi brali otisky prstů. Zůstávaly viditelné i na skleničce. Pomalu jsem se srovnával s tím, že jsem stíhaný za ŽERT. A pomalu ve mě sílil strach. Můžu někomu zavolat, abych ho neuvrhl v podezření, že šíří toxikomanii spolu se mnou? Předpoklad, že mám napíchnutý telefon, beru skoro jako jistotu. A nechodí za mnou sledka? Nemám už dávno namontované štěnice a kamery doma? Jak dlouho už mi šmírují email?
Dopil jsem, odnesl do redakce kopii mého obvinění, a jel si k doktorovi nechat napsat nějaké prášky na uklidnění. Nejspíše se v příštích dnech budou hodit. Tím, že mne obvinili za žert, totálně nabourali mou elementární důvěru v náš justiční systém. Když je možné někoho obvinit za anekdotu, proč by nebylo možné takového „zločince“ rovnou šoupnout na vazbu? Že Ištvan zalýgroval Šnajdra a Fuchsu, bylo stejně nesmyslné a absurdní jako moje obvinění za anekdotu. Proč by nebylo možné mi v noci vyrazit dveře jako paní Nagyové, provést domovní prohlídku s tím, že mi jako u paní Nagyové budou v botách šlapat po posteli a pak mne dva dny nenechají spát? A budou mne mučit jako toho chlapa, co teď vyhrál u Mezinárodního soudu pro lidská práva spor s Českou republikou za to, že ho policie ve vazbě mučila? Ano, nestydím se přiznat, že mám z toho zcela nevěrohodného, neschopného, arogantního a mocichtivého policejního systému strach. Nestydím se proto, že si myslím, že ten strach je adaptivní, oprávněný, a že policie právě podniká zásadní útok na demokratické svobody.
Když jsem se večer podíval na server Reflexu, kde už pár hodin byly kopie mého obvinění zveřejněny, najednou mi došlo, že pokud mám někde hledat oporu, tak jste to vy. Naši čtenáři. Pokud někde ve společnosti zůstala síla, která nechce policejní stát, monstrprocesy s nápadnými lidmi a zemanovskou totalitu, tak jsou to naši čtenáři. Četl jsem pod článkem desítky a desítky příspěvků na moji podporu, spoustu povzbuzení, a poměrně jednoznačný názor na Policii ČR. Ne každý v této republice volá po krvi jako lůza, která chce vidět zavřeného „někoho nahoře“ - vinnej nevinnej, hlavně že bude sedět! A tak najednou to moje stíhání dostalo smysl. Došlo mi to, až když jsem si přečet vaše posty. Nejde o nesmyslnou policejní šikanu, jde o šikanu smysluplnou. Policii nejspíše vůbec nezajímá nějaká moje anekdota. Policie chce nahnat národu strach. Začala s politiky - ti jsou neviditelnější - a pokračovat bude s medii. Když se odstíhá pár známějších novinářů, dostane zbytek takový strach, že si budou své texty nechávat nejdřív schválit policií.
Pak mne čtenáři ale upozornili, jak na mou kausu reagují kolegové z týdeníku Respekt. A já najednou viděl, že se v České republice nic nezměnilo. Zde se totiž vždy, když je příležitost, brzy najdou pisálkovští slouhové zvůle a propagandisté policejního režimu.
Po německé okupaci se vyrojila ve Vlajce banda českých pisálků - zrádců, kteří pořádali závody v tom, kdo rychleji vleze do řiti Adolfu Hitlerovi. Pak přišla padesátá léta a jiná banda k moci servilních pisálků začala opěvovat Stalina a hlásat tresty smrti pro ideové odpůrce. „Psovi psí smrt!“ zůstane v České žurnalistice asi nejslavnějším titulkem článku v historii.
Nyní se moc nepokoušejí urvat nacisté či komunisté, ale parta splašených bývalých vojenských prokurátorů a svoji šanci cítící policie. A i nyní se najednou vyrojila banda obskurních pisálků, kteří závodí v tom, kdo bude v policejní řiti nejrychleji a nejhloubš. A jak na potvoru - všichni jsou z Respektu. Nebo alespoň jeho sympatizanti.
Pan Marek Švehla, redaktor Respektu, napsal na svou facebookovskou zeď: „Lidi, co hulí, jsou mi sympatičtí. Vůbec kultura huleni je mi sympatická. Pokud ale někdo bohorovně říká jiným "hulte", ještě se tím snaží zvedat prodej svého čásáku a pak ho za to popotahuje policie, tak toho mi fakt líto není.“
V diskusi pod Švehlovým voláním po mém uvěznění se jasně objevuje myšlenkvých horizont jeho fanoušků:
Besídka Vp: „já pevně doufám, že toho privilegovanýho zmrda, lháře a manipulátora zavřou. bude to zřejmě poprvé, kdy budu muset přiznat, že zavřením feťáka za to že je feťák, udělala policie dobrý skutek.“ Antonín Novák: „Za tohle ho nezavřou. Dají mu podmínku, max. veřejnoprospěšné práce, ale spíše to první.“
Besídka Vp: „jasně, leda by mu to rozšířili na nějakou dealiřinu, což v by případě tohodle divnopána nebyl asi až tak velký problém. ale jakýkoliv flastr pro něj bude dobrá věc.“
V jiné FB diskusi šéfredaktor Respektu Erik Tabery pana Švehlu hájí, a tvrdí, že Respekt ani nikdo z něj žádné trestní stíhání nepodporují: "Kde kdo podporuje stíhání? Umíte číst?" a vzápětí na Švehlovu obhajobu dodává: "Všechny výklady stranou, znám Marka, nikomu vězení nepřeje." Takže gentlemani z Respektu nejenže (jako pan Švehla) plně stojí na straně policie a souhlasí s trestním stíháním za anekdotu, ale dokonce (jako pan Tabery) nestoudně a trapně lžou jak puberťák přistižený maminkou při onanii.
Takže aby to nevypadalo, že nějak kydám špínu na Respekt: Naopak, já vás, čtenáře Reflexu, vyzývám ke koupi toho čísla Respektu, kde bude na obálce napsáno PSOVI PSÍ SMRT! Protože v tom čísle pak najdete hezký článek o tom, jak bych měl jít sedět a jak by se za vtipy mělo zavírat jaksi všeobecně.
