RECENZE: Steve Jobs? Ten filmový by nedokázal prodat ani vysavač
Jestli se v ráji dají stahovat filmy, Steve Jobs právě zvířecky trpí. Snímek, který o něm natočil Joshua Michael Stern, je totiž trestuhodně průměrný. A co vizionář z Applu nesnášel nejvíc? Průměrnost.
Steve Jobs s bosýma nohama. Steve Jobs v teniskách k obleku. Steve Jobs s ovocným salátem. Steve Jobs nemytý. Steve Jobs rebelující. Steve Jobs zahazující discman („Křáp zas…ej“). Steve Jobs zbožňující slova „budoucnost“ a „tvořit“. Sternův film nemá daleko k encyklopedickému heslu, co hůř, spíše k wikipedickému. Klouže po povrchu, spokojí se s banálními rekvizitami a když už se vzepne k tvůrčímu gestu, je z toho výjev typu guru čerpající inspiraci (či co) vprostřed zlatavých obilných klasů. Většinou se ale k ničemu nevzpíná. Těžko říct, co je pro diváka horší zpráva.
Fandové, notabene ti sektářsky zapálení, už také stihli upozornit, co všechno ve zhruba dvacetiletém výseku z Jobsovy kariéry chybí: a není toho málo. Namátkou třeba zmínka o Pixaru, studiu, jež změnilo dějiny animovaného filmu. Next aneb firma, již založil po odchodu z Applu a jež sehrála nezanedbatelnou roli ve vývoji operačních systémů. Jistě, ne že by právě s nimi Jobsův životopis stál a padal, nicméně u filmu, jenž takřka rezignoval na osobní linku, čeká člověk aspoň zodpovědnou faktografii.
Výchozí idea autora, debutujícího scenáristy Matta Whitelyho, přitom vůbec nebyla špatná. Aby se vyhnul patosu a tryzně, rozhodl se totiž zaměřit jen na rané období Jobsova snažení a děj ukončit dávno předtím, než se z revolucionáře stala modla. Naneštěstí zůstalo jen u záměru: příběh sice skutečně vrcholí v okamžiku, kdy se vyhozený Steve Jobs vrací zachraňovat živořící Apple, propagandy už se ovšem stihlo požehnaně. Zatímco první polovinu ještě jakžtakž zachraňuje nadšenecká atmosféra „garážového“ byznysu, druhou už posílají k zemi plakátové projevy, uslzené smyčce a bezmála cimrmanovské skeče a la „zrovna mě napadlo, že se firma bude jmenovat po jablku“.
Filmu navíc nepomáhá ani obsazení Ashtona Kutchera do titulní role. Zatímco jiným tvůrcům sázka na herecky nedoceňované hezouny vyšla (vzpomeňme například na Justina Timberlaka v tematicky spřízněném, leč umělecky nesrovnatelně přesvědčivějším Social Networku), okouzlení fyzickou podobou mezi Kutcherem a mladým Jobsem zatemnilo Sternovi mozek. Herec , jenž proslul hlavně jako nevěrný „ex“ Demi Moorové, nezvládl ani naprosté základy, specifickou chůzí počínaje, gestikulací konče. Především pak postrádá přesvědčivost muže, jenž uměl strhnout masy a zatřást zeměkoulí. Jestliže Steve Jobs obchodoval s budoucností, Kutcher by prodal tak akorát vysavač. A určitě ne robotický.
Zamrzí to o to víc, oč zajímavější je ansámbl, jenž Kutcherovi sekunduje: Mathew Modine jako „Pepsiman“ Scully, jidášovská postava, jež ikoně přeťala vaz, a obzvláště pak Josh Gad coby Jobsův kamarád a spoluzakladatel Wozniak, nejplastičtější figura filmu. Mimochodem právě Wozniak se po premiéře ozval, aby vypočetl dlouhou řadu nepřesností a chyb.
U Gatese, na nějž Kutcher alias Jobs na plátně řve „Ty jeden psychopatickej zloději bez fantazie,“ je zatím ticho po pěšině. Doufejme, že ne navždy - mohl by odpovědět filmem. A tentokráte pořádným.
Hodnocení: 45%
