Peugeot za pět milionů! Kubánský režim zkouší ždímat z lidí peníze
Kubánce šokovala cena nových zahraničních aut, která je poprvé od revoluce z roku 1959 možné koupit bez povolení vlády.
Například vozidlo Peugeot 508, které je podle BBC v Británii k dostání za 32 tisíc liber (zhruba milion korun) se na Kubě prodává v přepočtu za více než 5,3 milionu korun. Stát, který má na prodej nových vozů monopol, totiž cenovky nastavil o více než 400 procent výše, než je běžné v zahraničí.
„Ty ceny jsou šílené. Žádný Kubánec, který pracuje ve státní sféře si nemůže dovolit zaplatit takové peníze,“ citoval britský zpravodajský server BBC jednu z žen, která se přišla podívat do autosalonu v havanské čtvrti Miramar. BBC v této souvislosti připomněla, že průměrná měsíční mzda je ve státní sféře v přepočtu 400 korun.
„Nemáme slov, je to ohromující. Nechápu, jakou má stát strategii. Možná je to jen zkušební doba. Ceny jsou přemrštěné,“ prohlásil jistý Antonio. Další lidé, kteří se na prodej aut přišli podívat, ceny rovnou označili za „bláznivé“.
Vláda vysoké ceny zdůvodnila tím, že zisk z prodeje poputuje do zvláštního fondu na rozvoj veřejné dopravy.
Než se začnete podivovat, je třeba připomenout, že pěkně drahá byla i auta z kapitalistické ciziny, prodávaná v předrevolučních časech v československém tuzexu. Jen přirážka nebyla až tak nestydatá, pokud si autor dobře pamatuje, činila obvykle (ne úplně u každého typu) 280 procent.
Liberalizace prodeje aut byla jednou z více než 300 reforem navržených prezidentem Raúlem Castrem, který se moci chopil po svém churavějícím bratru Fidelovi. Sérii hospodářských reforem v roce 2011 schválil VI. sjezd Komunistické strany Kuby.
Kubánci dosud ve velkém provozují auta z 50. let minulého století nebo i starší. Donedávna totiž bylo možné volně prodávat nebo kupovat jenom ty automobily, které se v zemi vyskytovaly před revolucí z roku 1959. Kromě těchto veteránů se na ostrově svobody vyskytují ještě vozy vyrobené kdysi v socialistických zemích (hlavně sovětské žigulíky), které byly dovezené pro vedoucí pracovníky státních podniků a úřadů. Mnohé z nich se po letech dostaly různými oklikami k soukromým majitelům.
