STEVE FISHER: Je čas prázdnin, na dovolenou jezdí i Smrt
„Sakra,“ zamumlal si Smrtka sám pro sebe, když konečně dorazil do hotelu Ocean Vista. U recepce totiž stála dlouhá fronta a Smrtka zrovna neměl náladu čekat po dlouhém letu z New Yorku do Miami. Přistoupil tedy k pikolíkovi, který stál ve vstupní hale.
„Promiňte,“ povídá Smrtka pikolíkovi. „Mám tady rezervaci a chtěl bych jít hned do pokoje.“
„Obávám se, že budete muset čekat ve frontě, pane,“ odpověděl pikolík, „pokud ovšem nejste členem platinového klubu našeho hotelu; v tom případě vás může recepční zaregistrovat okamžitě.“
„Já jsem členem vašeho platinového klubu,“ zalhal Smrtka.
„Pak pojďte laskavě tudy, pane,“ vybídl ho pikolík. Vedl Smrtku ke stolu recepčního. „Tento pán je členem našeho platinového klubu,“ sdělil pikolík recepčnímu. Ten vzhlédl od papírů, které si prohlížel, a zeširoka se na Smrtku usmál.
„Je nám vždycky potěšením setkat se s ctěným členem našeho platinového klubu,“ řekl recepční.
„Chci okamžitě do svého pokoje,“ povídá Smrtka.
„Jistě, pane,“ odvětil recepční. „Mohu se zeptat, na jaké příjmení máte rezervaci?“
„Jsem Smrtka.“
„V pořádku, pane. A křestní jméno?“
„Nemám.“
„Aha,“ přikývl recepční. „Dobrá, tak tedy... S dovolením se podívám do našeho rezervačního systému. Aha, tady to máme. Příjmení: Smrtka. Jednolůžkový pokoj. S výhledem na oceán. Nekuřák. Bohužel tu nevidím, že jste členem našeho platinového klubu.“
„To musí být nějaká chyba,“ povídá Smrtka.
„No, podívejte,“ vysvětluje recepční. „Pokud vás to nebude příliš obtěžovat, mohl byste mi laskavě ukázat svou členskou kartu?“
Smrtka se zadíval na recepčního a hlavou mu proběhlo milión možností, jak v ten moment náhle ukončit život tohohle človíčka. Na infarkt vypadal dost mladě, i když Smrtka už zařídil infarkt i mladším chlapíkům. Ale ne, pomyslel si. Vždyť jsem na dovolené. Krucinál. A kromě toho, oficiálně mám smrt lidí pouze zrealizovat, a nikoli iniciovat. Ne že bych už dřív pár idiotů nesprovodil ze světa sám, když se šéf nedíval. Říkají, že vidí všechno. Chacha. To těžko!
„Je mi líto, ale nemám svou platinovou kartu s sebou,“ povídá Smrtka recepčnímu.
„Ale to je nepříjemné,“ řekl recepční. „No, to je komplikace.“
V ten moment ucítil recepční podivnou pichlavou bolest na hrudi.
Smrtka se uklidnil. „Nevadí,“ povídá recepčnímu. Pak se vrátil do fronty před recepcí. Po několika minutách ve frontě ucítil Smrtka, jak mu kdosi klepe na rameno. Otočil se a za ním ve frontě stál obtloustlý manželský pár. Manžel se otočil k ženě a zazubil se na ni.
„Vidíš?“ povídá manželce. „Říkal jsem ti, že je to mužskej.“ Pak manžel povídá Smrtkovi: „Omlouvám se, brácho, ale manželka tady tvrdila, že musíte být jedna z těch muslimskej ženskejch, s tím vaším dlouhým hábitem od hlavy až k patě, a vůbec. Povídám jí: ,Tohle neni ta burka. Je to spíš jako ten vohoz, co nosí Imperátor ve Star Wars.‘ Jste tu na sjezd fanoušků filmu? A co je ten divnej forichtunk, co držíte v ruce?“ zeptal se muž Smrtky. „Je to ten jaksetomusakranadává… srp?“
„Je to kosa,“ odpověděl Smrtka a ihned si představil, jak snadno by šlo oddělit cvalíkovu hlavu od jeho obrovského těla.
„Páni!““zaječel chlápek vzrušením. „Už jsem kosu neviděl vod tý doby, co jsem byl kdysi u dědy na prázdninách. Jste snad z tý party, co se stará o trávníky kolem hotelu? Pokud jo, tak klobouk dolů, vedete si skvěle. Ten trávník před hotelem vypadá úchvatně. Venku ale musí bejt vedro, když tam makáte, zvlášť v tomhle bláznivym vohozu.“
A zase se Smrtka jen zasmál.
Příštího dne, po té hrozné katastrofě, přední astrofyzikové na televizní obrazovce odhadovali, že pravděpodobnost dopadu asteroidu právě na hotel Ocean Vista v Miami se pohybuje někde v řádu vyšším než jedna k miliardě.
