Proč jsou některé národy šťastnější než my

Nedávno se na univerzitě v Cambridgi konal seminář, na němž se Pavel Mohr z Psychiatrického centra Praha/Národního ústavu duševního zdraví této otázce věnoval z hlediska psychiatrie a ukázal, že míra funkčního postižení, jakož i subjektivní kvality života koreluje s tíží psychiatrických příznaků pouze v omezené míře.

V úvodu zmínil překvapivé nálezy z poslední doby. Eurostat nedávno opět publikoval žebříčky subjektivního štěstí, dotazníkově zjišťovaného v mnoha zemích našeho kontinentu i světa. Mezi nejšťastnějšími národy jsou obyvatelé těchto zemí: Dánsko, Norsko, Švýcarsko, Nizozemsko a Švédsko. Česko je na 39. místě, Slovensko na 46., Polsko na 51., Rusko na 68., a Řecko ještě o dvě příčky za ním. Na posledních místech je Středoafrická republika, Benin a Togo. Až potud celkem nic objevného.

Ale autoři nedávno podpořili svými nálezy hypotézu, že pocit subjektivního štěstí nepřímo koreluje s mírou zastoupení alely pro krátkou verzi serotoninového transportéru v populaci, což je genetická vloha přispívající k rozvoji deprese. Ukázali, že tato riziková alela je nejméně zastoupená v populacích, jež si v pomyslném žebříčku štěstí vedou nejlépe, a nejvíce zastoupená v těch, které v onom žebříčku stojí nejníže. Jinými slovy – subjektivní štěstí určité populace je sice do určité míry syceno takovými proměnnými, jako je HDP, střední délka života, vnímání korupce, svoboda činit životní rozhodnutí, sociální podpora a štědrost, ale ukazuje se, že rozhodující možná je genetická „vzdálenost“ od Dánů. Proto jsou na špici Skandinávci a na opačném konci západní Afrika.

I kdyby to nebyla pravda, je to krásně vymyšleno a hypotéza je k testování jako stvořená. Mimochodem – je to také inspirace pro ty, kdož jsou skeptičtí k názoru, že ve společenských vědách lze být na mezinárodním poli plně kompetitivní stejně jako ve fyzice nebo v molekulární biologii. Jen se nebát.

Text byl publikován i v tištěné verzi Reflexu č. 37/2014.