Kapitánovo hlášení z pilotní kabiny aneb co na vás ještě vymyslí

Řízení letového provozu na Kennedyho letišti nás informovalo, že naše odhadovaná čekací doba na přistání bude asi 30 minut. Ale tohle pochopitelně oni říkají vždycky, protože kdyby nám řekli pravdu – že to bude trvat spíš dvě až tři hodiny –, pak by všichni v letadle včetně posádky byli naštvaní už teď a nezačali se rozčilovat až za hodinu.

Jako projev díků za vaše pochopení budeme všem cestujícím nabízet zdarma skleničku toho mizerného vína, co tu máme na palubě. Osobně vám doporučuju bílé raději než červené. Bílé má alespoň trošku chuť vína.

Cestujícím, na něž čeká na Kennedyho letišti následný letecký spoj a kteří se obávají, že let kvůli našemu zpoždění nestihnou, no tak těm chci jen říct, že se obáváte naprosto oprávněně. Vlastně jste úplně v loji. Naše aerolinie by vás chtěly ujistit, že učiní všechno pro to, aby vám co nejdřív zajistily náhradní spojení. Ale já jsem přesvědčen, že vy všichni sami dobře víte, že tohle je jen marná naděje.

Jakmile přistaneme na Kennedyho letišti, navedou vás k naší „přepážce zákaznických služeb“, jež je vhodně umístěna na zcela opačném konci letištní haly. Čeká vás jen dvacetiminutová chůze, ale já bych spíš doporučoval co nejsvižnější běh, se snahou odstrčit ostatní cestující z cesty i za cenu, že sem tam někoho povalíte na zem, bude-li to nutné k tomu, abyste nedorazili jako poslední ze stovek lidí čekajících u naší přepážky ve frontě.

Až si několik hodin postojíte ve frontě u naší přepážky zákaznických služeb, pracovnice naší letecké společnosti vám nabídne několik možností dalšího spojení, z nichž žádná vám nebude moc vyhovovat. Jednou z možností bude počkat si dalších pár hodin na let do některého jiného „klíčového“ města našich aerolinií, které bude s největší pravděpodobností ležet úplně opačným směrem, než je skutečný cíl vaší cesty, a kde budete znovu několik hodin čekat na další let… nebo na další dva či tři… než se konečně dostanete domů.

Další možností je, že vám nabídnou bezplatné ubytování v hotelu a letecký spoj následujícího dne. Možná že vaší instinktivní reakcí bude pomyšlení: „Páni! Noc v newyorském hotelu zdarma!“ Ovšem mějte se na pozoru, aby se příslušný hotel náhodou nenacházel ve čtvrtích, jež turisté stále ještě běžně považují za „New York“. Hotel bývá obvykle nedaleko letiště ve čtvrti zvané „Queens“ – jejíž královsky znějící název snad nemůže být víc zavádějící.

Pokud cestujete s malými dětmi, zkušenosti z Queensu vám poskytnou příležitost ukázat potomkům, jak vděční by měli být za to, že žijí tam, kde žijí. Je to také možnost ukázat jim, jak vypadá opravdový potkan a jaký zápach se linul v ulicích měst před vynálezem splachovacího záchodu.

A ještě si uvědomte, že všechny vaše kufry již byly podány jako spoluzavazadla na celou cestu do vaší konečné destinace. Takže pokud jste si nedali do příručního zavazadla s sebou na palubu čisté spodní prádlo, kartáček na zuby a pastu, holení, deodorant a další toaletní potřeby, budete se muset během svého hotelového pobytu bez těchto osobních předmětů obejít. Pokud cestujete se svou novou přítelkyní či přítelem, budete mít skvělou příležitost se skutečně důvěrně poznat.

Tak pozor, přesně, jak jsem očekával, právě mě řízení letového provozu na Kennedyho letišti informuje, že naše odhadovaná čekací doba na přistání je teď hodinu a tři čtvrtě. Budou to spíš dvě hodinky, ale „hodina a 45 minut“ zní mnohem nadějněji, nemám pravdu?

Myslím, že je na čase začít rozdávat cestujícím láhve toho mizerného vína, a zadara. Víno stojí pár šupů. Taky bych rád požádal letušky, jestli by mi mohly přinést pár lahviček sem do kabiny. Jsem si jist, že i když to všechno vypijeme, budeme zase střízliví, než s tímhle zatraceným letadlem dneska konečně přistanu.

Děkujeme vám, že jste letěli právě s naší společností!

Steve Fisher – Američan v Praze. Překlad Jan Valeška. Text byl původně publikován v tištěném vydání Reflexu č.40/2014.