Fascinující životní příběh: Doufám, že zemřeš, řekla matka synovi v kómatu. Jenže on ji slyšel a žije
Představte si, že všechno vnímáte, ale nemůžete komunikovat – ani slovem, ani žádným pohybem. Okolí se podle toho chová, myslí si, že neslyšíte. Vaše vlastní matka vám řekne, že byste měli zemřít a vy nemůžete udělat vůbec nic. Něco podobného se stalo Martinovi Pistoriusovi, který v roce 1988 ve 12 letech upadl do zvláštního druhu kómatu.
Celý příběh vyšel knižně pod názvem “Chlapec duchem: Jak jsem unikl ze života, ve kterém jsem byl uzavřen ve vlastním těle”(Ghost Boy: My Escape From A Life Locked Inside My Own Body). Dílo prodává Amazon. Story popsal americký web npr.org.
Na přelomu 80. a 90. let žil Martin Pistorius v Jižní Africe. Byl to obyčejný dvanáctiletý kluk, který se zajímal především o elektroniku a počítače. Ale pak onemocněl zvláštní nemocí, kterou doktoři neznali. Podle všeho to nejspíše byla forma kryptokokové meningitidy, na kterou neexistuje lék.
Martin postupně přicházel o mnoho základních životních funkcí. Nejdříve přestal chodit, za nějakou dobu nehýbal ani očima a nakonec už ani nemluvil.
Lékaři jeho rodičům pak oznámili, že jejich syn je ve vegetativním stavu a vůbec nevnímá svoje okolí. Martina pak poslali domů zemřít. Ale on oproti všem předpokladům nezemřel.
Každý den byl v rodině stejný. Otec Rodney vstal ráno v pět ráno, oblékl Martina a odvezl ho do speciálního centra pro postižené. “Po práci, o osm hodin později, jsem pro něj přijel a dovezl ho zpět domů. Tam jsem ho vykoupal, nakrmil a uložil do postele. Poté jsem vždy dvě hodiny spal, dokud nezazvonil budík. Šel jsem Martina obrátit, aby neměl proleženiny a takhle znovu a znovu až do rána,” říká Rodney. V péči o Martina se střídal se svojí manželkou.
Tímto způsobem žila rodina dlouhých 12 let.
Matka, Joan, se jednoho dne podívala na Martina a řekla mu: “Doufám, že umřeš.”
,,Vím, že je příšerné, tohle říct vlastnímu synovi, ale byla jsem už naprosto zoufalá, “ říká Joan.
Matka si myslela, že ji syn neslyší. Ale tou dobou už Martin normálně vnímal, jenže neměl žádnou cestu, jak to sdělit okolnímu světu.
“Zhruba dva roky po začátku nemoci, jsem se začal probouzet k životu,“ vysvětluje Martin, který je nyní zdravý a žije běžným životem osmatřicetiletého muže v Anglii.
“V čase, kdy jsem se probíral, si už všichni mysleli, že budu do konce života ve vegetativním stavu. A pak mi došlo to nejhorší – že v tomto stavu budu do konce života, ale naprosto sám. Nejdříve jsem své myšlenky ignoroval. Poté jsem se s nimi naučil pracovat. Například mě velice trápilo, co mi řekla maminka. Ale jak jsem nad tím uvažoval, našel jsem ve svém srdci pochopení. Vidět v takovém stavu svého kdysi zdravého syna, jí muselo lámat srdce.”
Poté, co Martin začal intenzivně pracovat se svou myslí, se stal skutečný zázrak. Jeho nemoc postupně ustoupila, on začal opět komunikovat se světem a poté dokonce i chodit. Nyní se živí psaním a žije se svou manželkou v Anglii. Pokud byste chtěli znát celý jeho příběh, musíte si koupit jeho knihu.
