CYRIL HÖSCHL: Poporodní psychózy
Už lékaři, jako byli Galén či Hippokratés, znali psychické problémy objevující se někdy u žen po porodu. Ty mohou mít i tragické následky – žena může ublížit sobě i dítěti.
Dobrý den, pane doktore,
napište, prosím, něco o důvodu vzniku poporodních depresí a laktačních psychóz. Týká se to jen žen labilních? Já sama jsem se za takovou nepovažovala, a přesto se mi to stalo. Tři měsíce po porodu (normální porod, zdravé veselé dítě) jsem skončila na psychiatrii a otázka začíná být pro mne opět aktuální, jelikož jsem nyní těhotná. Bude se to znova opakovat? Můj doktor mi odpověděl, že neví. To mě vskutku moc neuklidnilo, jelikož minulý průběh „nemoci“ byl relativně krátký, ale zato dost intenzívní, kdy se mi nechtělo žít a přemýšlela jsem, jestli mohu se životem skoncovat, nebo ne. Neberu žádné prášky, brala jsem je jenom zhruba půl roku po hospitalizaci. Nevím, jestli to byla shoda náhod, ale stalo se mi to ve stejný den, kdy jsem se přestala snažit o kojení. Mohlo to s tím nějak souviset? Mám tentokrát vůbec chtít kojit? Proč vlastně mají hormony takový vliv na psychiku, není to spíš na škodu? Ještě podotknu, že to, že jsem nekojila, určitě nebyl nejhorší zážitek v mém životě, naopak spíš banální, vždycky jsem se snažila vše zvládnout a najednou mě „položí“ porod a bláznivé hormony?
Děkuji za odpověď, T. H.
To, co se dříve souhrnně označovalo jako laktační psychóza neboli „laktačka“, je ve skutečnosti několik poruch s poněkud odlišným obrazem, jež se u geneticky disponovaných jedinců spustí v důsledku hormonální nerovnováhy, k níž kolem porodu a v laktaci dochází. Mezi tyto poruchy patří poporodní deprese, úzkostná porucha, obsedantně kompulsívní porucha (například nutkání milované dítě zabít), ale i psychóza podobná schizofrenii (barvitě vykreslená v románu Iry Levina Rosemary má děťátko).
Jejich klinické příznaky mohou po určité době odeznít, ale také mohou pokračovat dále během života jako deprese, bipolární porucha (maniodepresivita), schizofrenie či smíšená psychóza. Návodem k pochopení rozvoje těchto poruch je například vztah neuropřenašeče dopaminu k hormonu prolaktinu (PRL) a také vztah ženských pohlavních hormonů k poruchám nálady. Z psychofarmakologie víme, že mechanismus prakticky všech antipsychotik je blokáda receptorů pro dopamin. Jelikož dopamin zároveň brzdí produkci PRL, jeho blokáda antipsychotiky vede ke zvýšení hladin PRL a to má za následek mj. sekreci mléka z prsních žláz, což je jeden z nežádoucích účinků antipsychotik. Můžeme si naopak představit, že masívní vzestup PRL při nástupu kojení po porodu vyprovokuje zpětně takový výkyv dopaminu, že se to projeví spuštěním psychózy u vulnerabilního (zranitelného, citlivého) jedince. Deprese a úzkosti zase souvisejí se serotoninem. Ten je v dosti složitém vzájemném vztahu jak s dopaminem, tak i s PRL. Navíc ženské pohlavní hormony estrogeny a mužský pohlavní hormon testosteron, jenž se na ně v neuronech přeměňuje, působí antidepresívně. Při jejich náhlém poklesu (po porodu, po potratu, méně výrazně po ovulaci každý měsíc menstruačního cyklu, po odstranění vaječníků aj.), kolísání (v pubertě, před menzes, při léčbě neplodnosti, u některých kontraceptiv, při kojení) či vleklém nedostatku (v menopauze, po některých lécích) se zvyšuje riziko deprese včetně sebevražedných myšlenek, poruch paměti, nespavosti, únavy aj.
Současná psychiatrie si s tím však většinou umí poradit a druhé těhotenství, je-li matka v dobrém kontaktu s dobrým psychiatrem, nemusí být hrozbou a může proběhnout docela příznivě, pouze s drobnými omezeními a s určitou léčbou. Kojení se většinou zastavuje, aby se snížilo riziko oněch hormonálních výkyvů. Hodně záleží na tom, jak moc další miminko chcete a jaký je poměr přínosu a rizik, což musí lékař spolu s vámi vždy zvážit.
Text vyšel původně v tištěném Reflexu č. 27/2015.
