Krkavčí matky aneb Jak může matka opustit své dítě?
Když otec opustí rodinu, bývá odsouzen, ale vcelku to nebudí zvláštní pozornost. Pokud totéž udělá matka, považuje se to za poruchu mateřského pudu.
Dobrý den pane profesore,
poslední dobou se ke mně dostaly zprávy z blízkého okolí o dvou manželkách, které odešly za jiným mužem. Na tom by nebylo zas tak nic ojedinělého, jenže tyto ženy byly/jsou především matky malých dětí, které ale nechaly doma! V prvním případě se jedná o dvě děti školního věku, které soud při rozvodu svěřil do péče otce, matka o ně vůbec nejeví zájem. V druhém případě má tříleté dítě také v péči otec, matka ho navštěvuje dvakrát týdně. Obě se zamilovaly do mladších mužů. Moje otázka je tedy jasná: jak může matka opustit své dítě? Co ji k tomu vede? Láska k muži přece nemůže být nikdy silnější než k dítěti. Sama mám ročního chlapečka a nedokážu to pochopit...
Kateřina Hanáková
Naše chování, a tedy i volby mezi různými alternativami, je do značné míry biologicky podmíněno a vedeno motivačními systémy („drivy“), někdy také souhrnně nazývanými pudy, jež tu a tam vykazují roztodivné modifikace a úchylky. Ptáte-li se, jak může mít matka ve své hierarchii hodnot jinou preferenci než lásku k dítěti, můžete se rovněž ptát, jak může v sexuální oblasti nějaký muž před stykem se ženou preferovat kozačky za dveřmi v paneláku (fetišismus), sousedovy slepice (zoofilie) či slídění dírou po suku v převlékárně na koupališti (voyeurství), o horších parafiliích nemluvě (pedofilní sadismus). K narušení motivačních struktur a hierarchie hodnot může dojít také chybným sociálním učením, vrůstáním do patogenního prostředí a konzumací drog.
Patří k všeobecně známým zjištěním, že závislost na droze, například na heroinu, přestaví hierarchii hodnot až tak, že tou nejvyšší se stává droga, opředená touhou, „cravingem“, která překoná téměř všechno. Některé z těchto mechanismů lze modelovat. Před více než půl stoletím americký psycholog James Olds spolu s postgraduálním studentem Peterem Milnerem zavedli pokusným potkanům do mozku elektrody a zjišťovali, zda je elektrická stimulace různých oblastí mozku nepříjemná. Ke svému překvapení zjistili u řady center, například nucleus accumbens, pravý opak. Když si zvířata mačkáním páčky mohla sama tato centra stimulovat, nedělala prakticky nic jiného a dala tomuto dráždění přednost i před spánkem a potravou. Lze si tedy dobře představit, že i na úrovni „sociálního pudu“ může docházet k deviacím a ke změně preferencí, ať už z jakéhokoli důvodu. Může to být následek psychózy (tzv. laktačky) vzniklé v souvislosti s hormonálními výkyvy po porodu, může to být dáno strachem z nechtěného těhotenství a ztráty partnera, alkoholem, drogami, tíživou sociální situací, ztrátou podpory nebo převažující sexuální motivací, jako je tomu ve Vašich případech.
Ostatně „krkavčích matek“ jsou plné noviny a své o tom vědí i sociální pracovníci a právníci angažovaní v rodinných sporech. O tom, že mé příklady nejsou Vašemu dotazu irelevantní, svědčí skutečnost, že v obou Vámi uváděných případech byly děti svěřeny do péče otci. Ale abychom byli spravedliví, s tatínky to často bývá ještě horší.
