Jak na nespavost a depresi
Je mi 58 let, jsem šťastně vdaná, mám dva hodné syny, v současné práci jsem spokojená. V roce 2001 jsem začala trpět těžkými depresemi. Měla jsem silné sebevražedné sklony a stav se nakonec tak zhoršil, že jsem byla hospitalizovaná na psychiatrii v Litoměřicích, kde jsem kromě medikamentózní léčby podstoupila léčbu elektrošoky. Po nějaké době se můj stav výrazně zlepšil. Hodně sportuju, čtu, nyní očekávám narození vnoučat. Nyní užívám pouze A*** 75mg, jednu tabletku denně. Jsem spokojená, bez depresí.
Ty stavy ale mám stále v paměti, bylo to to nejhorší, co jsem kdy zažila, a nikdy už bych je nechtěla znovu prožít. Jediné, co mě trápí, je nespavost. Podnikla jsem již spoustu kroků, obrátila se na odborníky-somnology, podstoupila jsem akupunkturu, biofeedback, hypnózu – vše bezvýsledně. Dodržuji spánkovou hygienu, přes den nespím, chodím spát i vstávám přibližně ve stejnou dobu. Nicméně když večer uléhám, nemám absolutně potřebu spánku, jsem úplně čilá. Tak si vezmu prášek, pak mám výčitky svědomí, ale usnu. Vím, že po těch letech už jde o návyk. Moje psychiatrička mi bez problémů napíše léky na spaní a A***, ale to je vše. Ráno jsem bdělá a v pohodě. A tak se ptám: Může mi několikaleté užívání jednoho prášku na spaní denně, zatím bez nutnosti zvyšování dávky, ublížit? Je lék škodlivý pro mozek, paměť apod.? V každém příbalovém letáku léku na spaní je psáno, že lék se nesmí užívat dlouhodobě. A zároveň bych se chtěla zeptat, zda je třeba léky na depresi, v mém případě A***, užívat doživotně, nebo po letech bez depresí ho lze postupně vysadit. Podle mé lékařky můžu antidepresívum užívat, ale i nemusím. Mám si vybrat. Tak ho užívám a tak šálím svou mysl, že spolu se zdravým životním stylem dělám vše pro to, aby se deprese nevrátily. Velmi Vám děkuji za odpověď.
Váš dotaz obrací pozornost k důležité souvislosti, již nacházíme mezi depresí a nespavostí. Zatímco před lety (a dnes mimo psychiatrii) se ještě nespavost léčila převážně hypnotiky, dnes se důraz přesouvá na antidepresíva, a to i tam, kde insomnie (=nespavost) není projevem deprese. Váš případ je poučný i proto, že ukazuje, že deprese nemusí být nutně „z něčeho“, ale může být prostě selháním těch struktur mozku, jež naši náladu vytvářejí, asi jako snížená funkce štítné žlázy nemusí být nutně daná nějakou zevní příčinou. Také stojí za pozornost vaše zkušenost, že i tak těžkou depresi, jež vyžaduje hospitalizaci, lze psychiatricky zvládnout a dosíci stavu spokojenosti, který popisujete. A teď k těm lékům. Záměrně název vašeho antidepresíva maskuji, abychom nevyvolali u čtenářů dojem, že jeden určitý preparát, jenž vám pomohl, je lékem na všechno, a nezpůsobili tak lavinu neodborných indikací s nedozírnými následky, jak se tak někdy „mezi sousedkami, co si dobře poradí“, stane. Můžeme si však sdělit zásadu, která pro léčbu antidepresívy platí: léčba je vždy dlouhodobá, nesmí se přerušovat a trvá nejméně půl roku, lépe rok. Pak se může opatrně vysadit a další postup se volí podle toho, jak se stav vyvine. Když se deprese vrací, je léčba celoživotní.
Také záleží na tom, zda jde pouze o depresi, nebo o bipolární poruchu, kde je to ještě komplikovanější a přísnější. Nicméně paní doktorka by to neměla nechávat na vás, ale měla by se sama rozhodnout podle toho, co u vás zjistí. Pokud jde o hypnotika, tak opravdu upadají v nelibost, i když ta moderní nemají zdaleka tak velký návykový potenciál jako ta starší. Jestliže vám však je 58 let, nezvyšujete dávky, léčba je efektivní, spíte dobře a nemáte ráno kocovinu, pak by vás experimentování s nespavostí ohrožovalo víc než to hypnotikum. Mám na mysli „mozek, paměť“ atd. A to i v případě, že ona účinnost je jen důsledkem vašeho „šálení mysli“ v kombinaci se zdravým životním stylem. I tak dobré, ne?
