Bájná řeka s vroucí vodou v Amazonii: Zvířata se v ní vaří zaživa, záhada zůstává nevyřešena
Do roku 2011 existovala záhadná řeka, v níž se malá zvířata vaří zaživa, pouze v indiánských legendách. Vše změnil vědec a cestovatel doktor Andrés Ruzo, původem z peruánské Limy, který slýchával od svého dědečka příběhy o řece v Amazonii. Ta měla údajně být tak horká, že by se v ní člověk uvařil zaživa.
Doktor Andrés Ruzo se v dospělosti rozhodl zjistit, kde ta bájná řeka, za jejíž existenci se byl schopen dědeček zapřisáhnout, leží. Už jako student zabývající se geotermální energií oslovoval univerzity, vládní úředníky, odborníky z ropných a hornických společností, pamětníky i známé cestovatele, kteří do dnešních dní prozkoumávají taje Peru. Všichni však Ruza přesvědčovali, že se jedná jen o legendu, jež se přenáší z generace na generaci, a bájná vroucí řeka je pouhým výmyslem člověka.
Ruzo začal být řekou posedlý. Jako vědec věděl, že místa s vroucí vodou existují, ale vždy se nacházejí v blízkosti aktivní sopky, protože k ohřevu takového množství vody je zapotřebí obrovské množství energie. Nalezení tohoto jevu uprostřed pralesa by znamenalo, že věda nemá vše ani zdaleka tak zmapované, jak si představuje, jelikož pramen, kterému se v legendách říkalo Mayantuyacu, by popřel některé teorie, jimiž si byli badatelé jisti.
Po dlouhých letech, kdy po řece pátral, nakonec přišla jeho teta. Řekla mu, že ho k pramenu zavede. Cestu znala, protože tam kdysi byla s Ruzovým dědečkem.
„Nejdřív jsem jí nevěřil, ale, ani nevím, jak se to stalo, najednou byl rok 2011, já visel na laně v džungli a teta mě k řece vedla,“ cituje Ruza BBC.
Pramen a celé zalesněné okolí oblasti Mayantuyacu je střeženo indiánským šamanem. Ten dal však Andrésovi svolení podivuhodný tok prostudovat. Místní o řece, v níž je teplota v rozmezí 49 až 91 stupňů Celsia, vždy věděli. Až Andrés Ruzo ji však začal jako první člověk zkoumat.
„Došel jsem k úseku, kde bylo tak horké bahno, že jsem přeskakoval z jedné malé skalky na druhou, abych se dostal k vodě a mohl nabrat vzorek. Teplé vzorky mě hřály v batohu na zádech. Slyšel jsem hrom, pak začalo pršet. Bílá záclona páry se rychle šířila od vody, způsobil ji teplotní rozdíl mezi studeným deštěm a horkou vodou. Bylo tak bílo, že jsem nemohl najít cestu pryč,“ popisuje Ruzo pro BBC své první setkání s tajemnou řekou a dodává: „Normálně by byl liják bezvýznamný, ale na tomto místě způsobil, že jsem byl jen krok od uvaření zaživa.“
Tento přírodní zázrak zůstal ve světě dlouho bez povšimnutí, a to i vědeckou obcí. Podívejte se do galerie na dech beroucí fotografie z tajuplného místa, které už možná nebude dlouho existovat. Les v okolí řeky vinou těžařských společností pomalu zaniká. Pokud nezačnou úřady jednat a řeku velmi rychle chránit, je možné, že zmizí společně s okolní přírodou.
Na ochranu vzácného pramene, včetně okolního deštného lesa, založil Ruzo neziskovou organizaci boilingriver.org a dále pokračuje ve zkoumání řeky s vroucí vodou. Mezi první velké úspěchy se řadí objevení dosud nezdokumentovaných mikroorganismů, které žijí při teplotách, jež jiná zvířata zabíjejí.
