Transhandicapovaní? Lidé, kteří si dobrovolně způsobují postižení, se hlásí o slovo
Jejich tělo je zcela zdravé, ale oni přesto cítí, že je něco v nepořádku. Věří tomu, že by měli mít méně končetin než ostatní a již od děství proto touží po amputaci. Tu jim ale lékaři v drtivé většině upírají, a tak si tito lidé většinou poškodí ruku či nohu do takové míry, že je amputace nevyhnutelná. V zoufalejších případech si dokonce končetiny odstraní sami. Doktoři jejich stav mysli popisují jako Apotemnophilii či BIID, samotní "transhandicapovaní" ale často odmítají, že by trpěli jakoukoliv psychickou poruchou.
"Moje pravá ruka prostě nepatřila k mému tělu. Bylo mi jasné, že se jí musím zbavit, abych mohl normálně žít. Po jednom rozchodu jsem se konečně odhodlal a začal okamžitě a bez přípravy dělat experimenty. Na vejšce by tenhle přístup asi neocenili, ale vyplatilo se to! Teď už ji nemám, užívám si života a mám dokonce i malou firmu s dívkou, se kterou jsem se těsně předtím rozešel," uvedl muž vystupující pod jménem Jason v rozhovoru pro bme.com. Po další amputaci již netouží a proto věří, že se prostě akorát narodil ve špatném těle.
Jeho stav ale s sebou nese nejednu obtíž. Pokud pomineme obrovskou bolest, kterou musel prožívat, když si ruku sám uřízl, tak jsou tu i psychické následky takové volby. Jason dodnes nikomu z blízkých neřekl pravdu. A to ani své životní partnerce. "Veřejnost by ani náhodou nepřijala fakt, že jsem si amputoval ruku jen, abych měl prostě klid. To jsem pochopil už jako malý kluk. Je to zatím prostě úplné tabu."
Jason je přesvědčen, že o své situaci mluvit nesmí, ale existují i lidé, kteří to mají přesně opačně. Chloe Jennings-White pracovala celý život ve vědeckém výzkumu a vystudovala v Cambridge. Tvrdí, že již od svých čtyř let věděla, že její nohy nemají fungovat. V devíti letech sjela na kole ze srázu, protože toužila alespoň po ortézách, které tehdy nosila její teta. Nepovedlo se, a tak začala zkoušet všechny možné extrémní sporty v naději, že se nějak zraní. Na vozíčku pak začala jezdit alespoň doma a nyní, pokud to není nutné, nepoužívá nohy ani na veřejnosti.
"Je snad lepší, aby předstírala, že je na vozíčku, než aby spáchala sebevraždu," uvedl pro Daily Mail její psychiatr Mark Halan. S tím nelze nesouhlasit. Tato logická úvaha ale Chloe neochrání ve chvíli, kdy přijede na vozíčku ke schodům či obrubníku a jednoduše vstane a přes překážku bez problémů přejde. Logicky proto často čelí urážkám jak v reálném světě, tak na internetu.
60letá žena z Utahu otevřeně prohlašuje, že chce, aby jí lékaři poškodili míchu, a ona tak necítila tělo od pasu dolů. V rozhovoru pro Daily Mail prozradila, že jeden lékař ze zámoří jí už pomoc nabízel. Požadovanou částku zhruba půl milionu korun si ale dovolit nemůže. Výše zmíněný Jason věří, že vzhledem k psychickému stavu lidí v jemu podobné situaci by měl danou operaci zaplatit stát.
Psychiatr Mark Halan vidí možnost v jakémsi dočasném zablokování funkčnosti nervů, což by dalo pacientům možnost zkoušky. Pak by se zjistilo, zda by si např. Chloe přála skutečně necítit nohy natrvalo. Taková možnost v současnosti ale není. Chloe Jennings-White tak zatím působí jako neoficiální mluvčí "transhandicapovaných" a pokaždé, když sedne do auta, touží po tom, aby měla nehodu, při které přijde o nohy.
