Sprosťárny Vladimíra Jiránka. Na slavného kreslíře vzpomíná manželka Eva
Když v roce 1995 vyšla knížka anekdot Vladimíra Jiránka Omilovánky, prošla bez větší čtenářské pozornosti. Částečně díky kolapsu vydavatele a taky pro její zřejmě příliš subtilní téma (láska), které bledlo vedle kreslířova intenzívního angažmá v hlavních denících této země. Tehdy byl Jiránek denně k mání v Mladé frontě Dnes, a to ve vrcholné formě – vždy trefný, vtipný, jedinečný.
Omilovánky nejsou o politice. Když knížku otočíte, na její zadní straně uvidíte následující situaci. Kreslíř sedí u pracovního stolu, kreslí hlavičku Václava Havla, a aby mohl práci dokončit, saje inspiraci z ňadra ženy, jež mu stojí po boku.
Publikace se láme na dvě půlky, oddělené dokonce barvou papíru. Ačkoli je celá na první pohled výhradně o milování a sexu, ta druhá polovina je jiná, osobnější. Ve skrytu, jejž mi odhaluje až Eva Jiránková, komentuje dramatický počátek jednoho vztahu.
Totiž tyhle vtipy neměly co dělat s rutinou jeho vtipů o veřejném životě, jež Vladimíra živily. Na nich pracoval dopoledne a v určenou hodinu si pro ně redakce poslala poslíčka. Tyhle vtipy byly žertíky volného času, pro radost kreslíře a jeho ženy. Jiránek nedokázal přestat kreslit, když mu padla.
„Byly to úplně jiné fóry,“ vzpomíná Eva, „zatímco ty politické vyseděl, budil se v noci, dělal si poznámky, aby měl ráno ,nabito‘, tyhle z něj padaly rychle, spontánně. Když jsme spolu měli hezkej zážitek, sedl si ve čtyři ráno ke stolu a vyfiknul to. Říkali jsme tomu sprosťárny….“
Další vzpomínky a kresby Vladimíra Jiránka najdete v novém tištěném Reflexu, který vychází ve čtvrtek 29. prosince.
